Duše jako kaviár

Milan Cieslar, pomocný režisér nedoceněné Vlčí boudy a nový "adaptátor" Körnerových předloh, se filmem Duše jako kaviár pokusil sobě i divákům dokázat, že dokáže být autorským filmařem a svůj film nejen režíroval, ale i napsal, stříhal a spoluprodukoval. A ztroskotal. Na neujasněnosti, kam chce svým dílem vlastně zamířit. Na jedné straně kárá a zdvihá prst, na straně druhé se uchyluje k rozverným prostopášnostem, které však nejsou ani ironickým dloubnutím, ani groteskní nadsázkou. Vždy je to něco mezi - jednou se "vážně" trápí neprůrazný Vladimír (Jan Budař) - jak ale můžeme jeho trauma procítit, když je zápletka s injekcí tak průhledná a z postavy apatické lékařky tak čiší kalkul a režisérova potřeba ukázat prstem. Jak můžeme přijmout závěrečný obraz dvou spokojených těhotných žen s lesbickými sklony, když předchozí heterosexuální půtky byly jednou jako z pořadu "Za zdí" (násilníka "dobračisku" Ondřeji Vetchému stejně nevěříme), jindy zcela neuvěřitelné (především ty týkající se "emancipované" Karin). Jak jde dohromady mizerně vypointovaná scénka s mobilem zvonícím na pohřbu a Annin (Karolína Kaiserová) pokus o sebevraždu? Místa, kdy se zdá, že nám režisér chce něco sdělit, se vynořují jakoby "náhodou", jakoby mimo autorovy intence - a to logicky zcela devalvuje jejich potenciál. Nikam nedotažená nesourodost mezi skupinami hrdinů (obyvatelé moderně-sterilního bytu versus "staromilci" z činžáku) je snad nejprůkaznějším příkladem Cieslarovy neujasněné (či nezvládnuté?) koncepce. Touží-li divák po partnerské "vyprávěnce", pak je lepší volbou Román pro ženy. Touží-li po prožitku filmového (rodinně-)partnerského dramatu, nechť zvolí Paralelní světy. Evokuje-li spojení "autorský film" povětšinou kvalitu (Soderbergh i Chytilová, Von Trier i Jan Němec), pak v Cieslarově případě rozhodně ne. Tento film neví kudy kam. A o jeho "televizní" průměrnosti se raději ani nezmiňuji... (24.10.2005)

Tak jsem se zase jednou nechal nachytat na slavná jména - Vetchý, Cibulková, Rašilov, Budař...a hlavně režisér skvělého Lebensbornu a neméně dobré Krve Zmizelého Milan Cieslar. No nepotěšili mě, ani já je nepotěším...scénář je prakticky nulový...nezajímavý, bez jakéhokoli nápadu či vtipu (když už si někdo troufnul to nazvat komedií)...nechápu roli Budaře, který je na začátku představen jako nevlastní bratr jedné z hlavních hrdinek...ale celý se zbytek filmu už se nepotkají. Film se 99 minut plácá od ničeho k ničemu a ani nahá (jak jinak) Alice Bendová to nezachrání. (05.04.2006)

Do konce jsem dokoukal snad jen ve stále udivenějším čekání, zda se objeví postava, která by se chovala aspoň trochu normálně - marně. Postavy byly sice všechny vzájemně propletené, ale nic mezi sebou neřešily, jen omílaly stále dokola to samé. Jediná zábavná scéna je když chce Jana skočit z okna a okolo ní slézá po hromosvodu milenec její sestry. (02.01.2012)

Film byl překombinovaný, zbytečně vyhrocený a vyumělkovaný. Co se podařilo bylo silné herecké obsazení, ale ani to nepomůže, protože scénárista spíše jim háže klacky pod nohy, než pomáhá. A Ciesler pomaličku zapomíná umět režírovat-nikdy to nybyl veliký filmař. Rozhodně byl však schopným profesionálem, jenž nic neposíral. Celkově je tento kaviár spíše z lahůdek z Lidlu za 19:90, než lahůdkou pravých gurmánů. (24.06.2009)

Trochu rozpačitý protikladný dojem z této "vztahové" komedie drama mám, protože: 1) v druhé polovině jsem párkrát šel smíchy do kolen, ale celkový dojem je deprese, zmar, bezvýchodnost 2) exkluzivní herecké obsazení a jako perlička cameo Neužil v jedné z prvních rolí ale herecký potenciál promrhaný po Troškobsku - přehrávané hysterické scény, agrese, zloba 3) Vilhelmová, Bendová, Bernášková, Viktoria Flídr, Daňková plus skoro Cibulková, Kaiserová, Jungmanová - celkem rekordní počet hereček, které režisér svlékl i do naha a přesto ten film na mne působí tak asexuálně. (18.09.2018)