Duše jako kaviár

Ani druhou dnešní reprízou jsem si neudělal radost a mohl jsem z původního hodnocení dva kousky uspořit. Komedii jsem ve filmu hledal v podstatě marně, dramatem tady ale bylo téměř všechno (včetně obyčejného otevření dveří). Všechny postavy byly brutálně nesympatické, prim u mě hrál tragéd v podání Saši Rašilova a v těch sto minutách u mě převládal pocit nudy. V závěru jsem už tvůrce podezíral z toho, že je jejich oblíbenou destinací americké Silicon Valley, nejenže do filmu obsadili trio Vilhelmová, Cibulková, Veselá, oni se tématu dokonce přímo věnovali. Já tohle křemíkové tunění nemám rád. (01.11.2020)

Zemřel otec, do hrobu dán, na pohřbu plno nádherných dam. Kromě deníku plného milenek po něm zbyly dvě dcery (dospívající a dospělá) a jejich matka, která si snaží užívat, dokud ještě může, dokud se jí odraz v zrcadle líbí. Přihlásí se i dosud neexistující syn. Další etapa života všech může začít. Každý si do ni nese své neduhy, starosti se svými partnery, milenci, milenkami. A řešení a neřešení vzájemných vztahů, což my, z pozice voyerů, můžeme ochutnávat spolu s nimi. Vlastně díky dobrým hercům a reálnosti jejich příběhů i vychutnávat. A ten nadhled nezávislého pozorovatele nám dovoluje se občas i dost škodolibě pobavit na úkor některých nešťastníků z tohoto propletence, hlavně když jim do smíchu není, srdce krvácí, hroutí se manželství. Jak vůbec dokáže ve vztahu někdo dělat takové intriky a z toho druhého dělat úplného debila? . Ještě, že mě se to netýká, že lásko? Je, já zapomněl, vždyť není doma...kam že to vlastně dneska šla? (21.10.2005)

Jeden psychicky nevyrovnaný jedinec vedle druhého a všichni hledají v životě smysl, štěstí a lásku. Vzhledem k jejich povahám se jim to moc nedaří. Divák sleduje jejich mnohdy marný boj především s vlastními nenaplněnými představami. Příběhově je to proplétání jejich osudů a životů, které se nikam neposouvají. Ač mě všechny postavy svým chování štvaly, dívalo se na to dobře a vcelku se zájmem jsem film sledoval až do konce. Herecky to také bylo obsazeno i zahráno slušně. Nicméně vhledem k nesympatickým postavám a neukotvenému a vlastně nezajímavému příběhu a nepovedené „dramatizaci skutečného života“ jsou to jen slabé tři hvězdy. Po skončení filmu mám nejlepší pocit z toho, že v reálu jsou kolem mě lepší lidé. :-) (15.03.2024)

Film, ve kterym se všichni chovaj jako narušený hovada, kraluje jim Vilhelmová, na druhou stranu jsem neměla problém jí to věřit. Buď to tak dobře zahrála, nebo se takhle chová i normálně (klidně bych věřila druhé variantě). Zvláštní bylo, že ohledně Budaře jsem měla první půlku filmu pocit, jako by ho někdo nadaboval, nebo rovnou někomu úplně jinýmu implantovali jeho hlavu, prostě to snad nemohl bejt Budař? A v druhý půlce jako by konečně Budař přijel z dovolený a mohl to odehrát. Sice teda, když vyprávěl Petře Jungmanový, kam jede malovat, tak mi jeho "na Novou Gvíííneu" trhalo uši, ale už měl aspoň zpět svůj vlastní hlas. Dějová linie kolem Rašilova a Bendové byla místy tak debilní, že se na to skoro nedalo koukat, ale pobavil mne on, když šel s nevlastním synem někam na procházku, a naštván z možných záletů své ženy si cestou ulevoval: "Svině..... Lesba....!" Chvílela tento film připomíná Post Coitum, ale není bohužel tak vtipný svou bizarností. Hvězdička za hudbu (nebyla tak hrozná) a za záběr na Kulaťák a na bývalý "mlíčňák", neboli Nedělní cukrárnu, která na Vítězném náměstí ještě před pár lety byla. (08.11.2019)

Povědomá forma, povědomé repliky, povědomé konstalace - ze života, ale hlavně z jiných filmů. Jenže i v životě je to vlastně pořád dokola: nechceme toho, koho máme, a když ho ztratíme, chceme ho zpátky, bráníme se opuštění jen proto, že nechceme být těmi odkopnutými a naopak, a v té snaze dojít ke štěstí vršíme blbost na blbost. (25.04.2005)