Šašek a královna

Je to už dlouho, co musím bavit, ačkoli mě to nebaví . Mám rád snové filmy a kombinaci  reálného a fiktivního světa. Námět o setkání s osobou ze snů mi přijde papírově úplně skvělý. Jenže tohleto je ta svérazná Chytilová...u které si nejsem jistý, jestli jsem to dobře pochopil. Ale Chytilová pro mě dokáže  být stejně tak odtažitá jako fascinující. Však snovým scénám mezi šaškem a ponižující královnou Chytilová dát  pěkně hustou atmosféru, díky které skutečně mohou připomenout nějaký nesmyslný sen, jaké  zažil asi každý, zároveň je z nich zřetelné to zamýšlené podobenství a souboj muže a ženy. Z hudby také místy až mrazí. Realita dokáže být pořádně reálná, zároveň si v některých momentech na oplátku ponechat tu bláznivost a některé civilnější scény (řízky)   z té reálné linky jsou zase  v tomto blázinci fajn osvěžení.. Polívka na vrcholu (minimálně fyzických) sil a v reálné lince zase místy příjemně nezvykle civilní mladík (v těchto částech se mi líbil nejvíce), přesto mě taky dokázal bavit i nebavit. Jeho pohybové úmění bylo tehdy na špici, ale mně ty jeho fórky stejně pořád pobavily tak půl na půl, asi mám radši jiné klauny, sám si taky někdy připadám jako takový klaun.   A Chantal....určitě lepší než v Kopytem sem, kopytem, tam, ale pořád netuším, co je na ni krásného, tu by mě fakt nebavilo bavit. Přesto se podívám i na (v některých komentech vychvalovanější) komornější divadelní verzi a pak si třeba udělám větší jasno. (20.12.2022)

Vážení přátelé bohužel opravdu nemůžu pochválit, i když bych chtěl sebevíc... Pokus o zachycení nezachytitelného. Kdo neviděl naživo opravdu nikdy nepochopí... Byl jsem u Bolka v divadle na jednom z posledních představení a můžu suveréně říct, že to bylo nejlepší divadelní představení v mém životě...A říkám, že převézt na plátno divadelní hru, která je od začátku do konce založená na komunikaci s divákem je, jako přenášet oceán děravým vědrem. Viděl jsem pak někdy ještě TV záznam přímo z divadla a to je podle mě také jediný možný pokus, jak genialitu hry alespoň trochu zachovat. Ve filmu je toho 80% přimyšleno navíc... Celý příběh vztahu hradního kastelána a tajemné francouzky je tu navíc. Režisérka se tím rozdělením na dvě roviny pokusila vynahradit absensi živého diváka, jenže dopadlo to bohužel spíš tak, že to celý příběh jen roztříštilo a znepřehlednilo. Na divadle je jen královna a její šašek a celá hra popisuje jejich vzájemný vztah. Z toho občas Bolek vystupuje do reality a komunikuje s diváky. Ve filmu je naopak zbytečně mnoho postav navíc a zdlouhavá vata, která tam vůbec nemusela být. A ten zbytek - pasáže u kterých se na divadle řvalo smíchy, je tady nudné, nezáživné - místy dokonce až trapné. Je mi líto... (04.01.2007)

"Šašek a královná". Submisívny Bolek Polívka a jeho dominantná manželka Chantal Poullain - Polívková. Nevyskákaný valašský mládenec a francúzska svetobežníčka, čo zablúdila na Moravu. Podivná dvojica v podivnom filme podivnej českej režisérky Věry Chytilovej. Snímok je natočený podľa rovnomennej divadelnej hry. Pre niekoho je to veľké umenie, pre iného len absurdný nezmysel. Ja zostávam vôči tomu chladný, nezaujatý. Svojim spôsbom je to originálne, ale na druhej strane aj hodne nudné. ** (28.10.2017)

Šašek a královna je vizuálně propracovaný snímek Věry Chytilové s Boleslavem Polívkou v jeho životní roli šaška týraného samolibou královnou v podání Chantal Poullain. Snímek vznikl zfilmováním slavné divadelní hry divadla: Husa na provázku a snaží se postihnout dva odlišné životní postoje, vztah moci a podřízenosti, střet mezi despotou a svobodným tvůrcem, polaritu lásky a nenávisti, života a smrti. To vše je zachyceno prostřednictví dialogů, pantomimických výstupů i originálních gagů kruté královny a jejího šaška. (12.04.2013)

Chytilka na začátku sešupu od předrevoluční anarchistické fantasmagoričnosti, kterou jsem na ní miloval, k porevolučním zapšklým upachtěně provokujícím agitkám – zde naštěstí pořád ještě výrazně převažuje to první. Ve své době mě to dostalo naprosto do kolen, dnes mi už vadí jednak ty názvuky pozdějších levných (oč ironičtějších, o to víc herecky, režijně a střihově odbytých) satir na tzv. českou malost, jednak fakt, že to vonnegutovské pendlování v čase (nápad to byl hezkej) je roubováno se střídavými úspěchy – tu krásně halucinogenně, onde vysloveně rozpačitě – a místo aby směřovalo k nějakému celek obohacujícímu vyústění, skončí tou nejbanálnější možnou vysvětlovací figurou. Další problém je vyvanutí dobového politického podtextu – je neuvěřitelné, jak posunuté vnímání jsme tenkrát měli a jaké jinotaje dokázali nacházet; tuhle citlivost už dnes nemáme ani my, co pamatujeme, natož divák narozený později. Ale kamera, muzika a hlavně Bolek s Chantalkou a původní divadelní linie poetického zobrazení SM vztahu, to všechno je pořád výtečné. (24.02.2013)