Vaterland: A Hunting Logbook
Režie:
David JařabScénář:
David JařabKamera:
Marek JíchaHudba:
Jan PonocnýHrají:
František Řehák, Karel Roden, Petr Forman, Vasil Fridrich, Marek Daniel, Roman Zach, Petr Křiváček, Dana Poláková, Martina FialkováObsahy(1)
Tři exkluzivní automobily překračují hranice a projíždějící polodivokou krajinou. Černá limuzína a dva sportovní roadstery z 60. let ostře kontrastují s polorozbořenými, často zcela opuštěnými usedlostmi, zarostlými cestami a prázdnými kostely. Zvlněná krajina na obzoru pomalu přechází do vrchoviny a pozvolna se z ní vytrácejí stopy moderní civilizace. Blíže neurčené teritorium, blíže neurčený čas a přece se zdá být všechno povědomé. Šest lidí pevně usazených v bezpečí svých automobilů se vrací do míst, se kterými jsou dědičně spjati. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (154)
Ano, tímto směrem chceme, aby se česká kinematografie ubírala. 4,5* ()
10% - neptejte se mě, sám nevím za co... ()
TV/// Obsazení 5/10 Děj 1/10 Hudba 4/10 Efekty 4/10/// +trio Karel Roden, Petr Forman a Roman Zach, sem tam hudební téma, okolní krajina -děj!, herecké výkony, pomalé tempo…/// Co tohle jako ku*va bylo!!! Už dříve po recenzi v Premiere mě tento film zaujal, byl jsem opravdu zvědavej. Jenže, čekal jsem úplně něco jiného. Hodinu se nic neděje, potom lov a pak se až do konce taky nic neděje. Nuda, podivnost, prostě ztráta času. Nebýt obsazení tak po dlouhé době můj první odpad./// Celkem 29%/// ()
Když jsem byl na tomhle filmu v kině, tak se mi poprvé v životě stalo, že zhruba polovina lidí odešla znechucená během promítání. Druhá polovina na Vaterland zírala až do konce závěrečných titulků. Odcházel jsem z tohoto filmu v hodně zvláštním rozpoložení. Teď jen vím, že bych jej raději už v životě vidět nechtěl. ()
Viete si predstaviť, že život vášho starého otca bol spätý s pohanskými rituálmi a šialeným mezopotámskym náboženstvom? Tým nechcem povedať, že toto je hlavná téma Vaterlandu alebo že Jařab miluje velšského prozaika Arthura Machena. Pokiaľ si totiž dokážete pripustiť nepravdepodobné, zaiste sa v titulnej "cudzej domovine" nestratíte. Vaterland (ktorý si celkom dobre dokážem predstaviť ako nemý film s medzititulkami, čo by len umocnilo jeho magickosť) je hôror (horor z hôr) a geniálny surrealistický shocker o hľadaní civilizačnej pamäte - Milton by povedal "Raj stratený a znovu nájdený". Konečne normálny film vhodný do mojej top ten. Ale. Ale sa síce nájde všade, no vo Vaterlande akoby bolo písané veľkým písmom. Ak režisérovi išlo o surrealizmus, čo je evidentné i bez knihy "Der Surrealismus" v zábere, mal sa zbaviť všetkých scén, v ktorých chýba chvejivé, vibrujúce napätie, tá hmla, ktorá gumuje hranice medzi reálnym a ireálnym. Kopa nadbytočných dialógov, zbytočná drobnokresba postáv nežiadúcim spôsobom psychologizujúca surrealizmus. Myslím, že takých 15 percent stopáže je nadbytočných, pretože postráda bezprostrednú súvislosť s cieľovým zážitkom, s konkrétnym surreálnom (o tzv. posolstve by som nehovoril). Režiséra viedlo mylné presvedčenie, že dlhometrážny film musí byť náležite "rozvetvený", naratívne košatý. Nemusí. A tento už vôbec nie. Ako je známe, surrealizmus neznesie kompromisy a tento film na to trochu doplatil. Nuž ale kostráči sú kostráči... Top scéna: Neviem sa rozhodnúť medzi "utratením zvieraťa" a mozaikou v suteréne. ()
Ještě větší kravina, než jsme doufali :)... ()
Film, který v kontextu naší kinematografie stojí snad ve všech směrech stranou. Příběh, který je stejně originální, podivný a nezařaditelný jako místo a čas, ve kterém se odehrává. Karel Roden exceluje, ale přitom nad ostatními herci nijak nevyčnívá. David Jařab celý svět vymyslel a dokázal mu vdechnout život. Doporučuji všem samcům a samice mohou vzít s sebou. ()
Kontroverzný film. Ale rozhodne ide o zaujímavý pokus posunúť český horor niekam ďalej. Vaterland je zaujímavý hlavne na naše pomery, pretože využíva klasické hororové postupy bez miešania s komédiou či s politickým posolstvom. Tvorcovia chceli určite povedať viac ako povedali a film sa zrejme dá pochopiť. Ja som ho však nepochopil. Pár dobre ozvučených scén však stojí za to. Aj hra s reáliami bola zaujímavá. Skrátka pokus, ktorý naznačil, že aj u "nás" to hororu ide, keď sa chce... ()
8. 1. 2010 - 70% ()
Vaterland je film, který rozhodně má řadu chyb. Amatérsky působící herectví či kamera je možná záměr, ale to nic nemění na faktu, že dojem z filmu razantně snižují... Přesto bych se rád velmi razantně ozval proti nařčení, že film: "nemá být pochopen, je jen samoúčelnou hříčkou pro zmatení diváka a pro potěchu menšinové skupiny filmových masochistů – tzv. erudovaných kritiků, kteří dokáži o každém jednom filmovém políčku sebevětší pitomosti napsat dvoustránkovou stať"... Základní sdělení filmu je totiž po mém soudu natolik očividné, že se tápání kolem jeho pointy jeví značně překvapivým. K mylnému dojmu, že film ve skutečnosti nemá žádný výklad nepřispívá pochopitelně ani autorovo tvrzení, že film otázky nastolí teprve časem... Rozeberme si tedy námět od začátku: Reálie filmu jsou zdánlivě jednoznačné - oblast bývalých Sudet po pádu komunistického režimu a potomci jakéhosi německého příslušníka nižší šlechty. Africké či možná jihoamerické motivy (hudba, stánek u cesty, fotografie domorodců) na počátku filmu evokují (oblíbený) obraz českého pohraničí jako krajiny svou (ne)civilizovaností Afriku či Jižní Ameriku připomínající. Dojem pouhého "přibarvování Afrikou" se začne drolit při společné večeři. Pak se objeví jiný pozoruhodný motiv, tentokrát známý z westernů - muži při návštěvě restaurace odevzdávají zbraně. Jak ze "Sedmi statečných" působí také motiv absence žen, přičemž i vysvětlení tohoto jevu je nakonec shodné. Dojem příběhu z Jižní Ameriky dokresluje i podivná řeč domorodců. Další reálie ovšem hovoří už newesternově - jejich vyzněním jsou totiž evidentně lovecké výpravy kamsi do nitra Afriky, Asie či Jižní Ameriky. Jistě ne náhodou se lovená zvířata tak nápadně "podobají lidem". Pozoruhodný je výraz "civilizovaného evropanství" při pokusu domorodců zabít ulovené "zvíře", i závěrečné fotografování vytvářející charakteristický "lovecký fetiš" v podobě skupinového snímku. Sexuální kontext lovu je poměrně zjevným poukazem na animálnost lidské sexuality. Shrnuto a podtrženo ironizuje Vaterland především "evropské" představy o civilizaci a civilizovanosti, o nadřazenosti a primitivnosti, a to se zvláštním důrazem na lidskou animálnost. Nutno ovšem upozornit na to, že Vaterland rozhodně není jenom jakousi proklamací, ale má zároveň i ambici vytvářet dramatický fantazijní příběh, který nelze bezezbytku jenom vyložit. Přesto se všem po mém soudu vyložit dá poměrně dobře a je z hlediska výkladu myšlenkově poměrně konzistentní. Rozhodně to není film "o ničem"... 7/10 ()
Český filmeček, docela jsem se na něj těšil, protože ukázky vypadaly vizuálně dobře, ale teď cítím spíše obrovské sklamání. Příběh je v podstatě o ničem, pakliže během snímku nenaznamenáte takovou ikonu s výjevy a po skončení filmu si nezačnete něco domýšlet. Ano, skryté poselství v tom asi bude, nějakou možná špatnou interpretaci bych měl, za film si kvůli ní znovu pouštět nebudu, protože mi to prostě za to nestojí. Film podle mě mlží až moc, mlží na špatných místech a nepodává důstojné vysvětlení. Žánr taky není jasný. Jako studentská práce na FAMU asi dobrý, ale jako celovečerní film pro masy rozhodně ne. Závěrečná scéna s režisérem to jen potvrzuje. ()
Veľmi nedocenená (alebo nepochopená?) snímka... ()
Škoda všeho nedotaženého, filmů s obdobnou atmosférou je v Čechách poskrovnu. ()
Zvláštní film, který jsem absolutně nepochopil. Za zmínku stojí Karel Roden a mnohá tajemství. Nicméně nudil jsem se, z letargie mě vytrhla velice dobře gradovaná scéna lovu kostrounů. Kdo pochopil tento film, ozvěte se ! ()
Vím, že bych tu neměl být. Čas běží někde jinde, vedle mýho auta, který teď ale nehybně stojí na plácku před usedlostí. Něco visí ve vzduchu, už dlouho, jako ozvěna výkřiku poznamenaného. Čím a kým? Sedím u stolu, řeči se vpíjí do stěn domu, tiše se setkávají se svými předchůdci jako spiklenci. Mrtvá voda. Tenhle barák drží pohromadě jenom jeho vyprahlost. Je odpoledne. Mluví se o loveckém náčiní, hodiny v kuchyni čas už dávno neměří, staly se neznámým a tajemným předmětem. Pozorný divák sleduje zastaralý tvar jejich ručiček, přemítá nad technikou zdobení. Nostalgie. Slova a úkony naráží do čehosi posvátného a stáčí se do rituálů. Člověk má úžasnou potřebu přizpůsobit se, říkám si, a po ničem už nepátrám. Zítra bude lov! .. Je tak nějak neskutečné dotýkat se těch věcí. Mají jména, ale jejich význam je již naprosto zastřen. Tím pádem neexistují! skoro se posmívám věčnosti a beru do ruky dlouhou tyč s kovovou rukou usazenou na jejím konci. Vypadá jako insignie práva hrdelního, které se nosily v čele popravčího průvodu. Jsem v dobrém rozmaru. Našli jsme návody k použití těch věcí a část deníku, víme již tedy skoro vše. Lovečtí psi už taky chytli stopu. .. Sedím v pohodlnym křesle a vzpomínám. Na to, jak psi trhají řemeny a ženou se za kořistí, existuje pro ně jenom ta, neznají její jméno, ale její obraz je pro ně naprosto zřetelný. My jsme pamětí odsouzeni k poznání. Řeknu vám, jsem rád, že jsem přežil. ()
Povedený originální snímek s vynikající hudbou!! Nezapomenutelné jsou skoro všude bzučící mouchy. ()
Verim, ze tento film nemusi sedet tem, co chteji mit vsechno po lopate, aby nemuseli sami nic domyslet. Je to slozitejsi, ale vetsina mistnich intosu, co se ukaji nad iranskymi velkofilmy bude mit jiste radost. Ja jsem si ho velmi uzil, presto, ze mi smysl usel. V pripade, ze nekdo vyznava blaboly typu Lynch, bude jiste taktez spokojeny, protoze toto je stejny blabol ;]] Mimochodem, taky se vam zdalo, ze veskere zenske postavy se museli s reziserem vyspat nebo byt v nejakem pribuzenskem vztahu? Jinak by je snad rozumny clovek neobsadil.... Ne tak ovsem Rodena, ktery si tohoto "Rasputina" jiste uzil vice nez toho emerickeho... ()
40 % - Jařab si chtěl zahrát na Lynche, ale... kdybych si mohl pod povrchem vyprávěného "psychedelického" příběhu alespoň mohl najít něco svého. Bohužel. Zůstala jen lehce křečovitá změť čehosi, co mi dosud není úplně jasné. ()
Marně pátrám v paměti, jestli jsem v novodobém českém filmu viděl něco tak originálního jako "Vaterland" (napadá mě snad jedině "Postel"). Proto nechápu kritiku lidí, kteří si stěžují na scénáristickou nemohoucnost domácích tvůrců a vzápětí ztrhají film jen za to, že je něčím jiným než šablonovitou zívačkou pro masy. 8/10 ()
Jak píšu v recenzi pro Tiscali - začíná to jako Konec starých časů II, pokračuje jako Záhada Blair Witch a končí jako Lynchův Mulholland Drive. Směska žánrů, vynikající hudba, rozporuplné herecké výkony a nedořečený konec dávající prostor k úvahám - podle mne kostrouni jsou předchůdci člověka, nebo evolučně nad lidmi. --- Celá recenze z Tiscali: Vaterland aneb Lovecký deník Jak nejrychleji přiblížit čtenáři nový český film? Možná, když jej přirovnáme k snímkům jiným, k nimž má blízko. Tak např. začátek filmu vypadá jako Konec starých časů (na zpustlý zámeček či spíše velkostatek přijíždějí synové bývalého pána a setkávají se s úslužným staromilským správcem a jeho synem), pokračuje jako Záhada Blair Witch (lov na kostrouny) a skončí jako nějaký film od Davida Lynche, kupř. Mulholland Drive. Pouze to celé tak nějak nedrží pohromadě. Synové – to je pěkně zajímavá směska. Nejstarší zasmušilý Richard, tedy hlava rodu (v neustále stejném podání Karla Roden), a jeho žena Karla. Max a Leo, dva blázni, každý trochu jinak a každý ulítlý na něčem jiném – jeden neustále točí vše na černobílou šestnáctku, druhý bere vše na lehkou váhu a touží po lovu a ženách. A konečně Vilém a jeho těhotná exotická kráska Kristin. Statku vládne všech řádů dbalý správce (František Řehák) a jeho syn Karel (Petr Forman). Druhý syn Josef (Matěj Forman) je majitelem místního prosperujícího podniku, skrytého ve sklepě jinak běžné venkovské hospody... Dny na statku líně plynou, dokud muži neobjeví zbraně svých předků a návod, jak lovit kostrouny. Vypraví se na ně, přičemž najmou místní, poněkud hloupé průvodce, avšak jediné znalé míst v horách. Lov na kostrouny, tak nápadně podobné lidem, se vydaří. Až na jednu maličkost – jeden kus nejspíš byl nemocný a hrozí mu uhynutí... Jeho utracení však přináší nijak veselé finále. V distribučních materiálech se dočtete, že film máte považovat za „dobrodružný thriller s prvky černé komedie“. Ještě během natáčení však tvůrci tvrdili, že půjde o surrealistickou hříčku, čemuž by dosvědčovala kniha o tomto směru v jednom z detailních záběrů. Ale pokud vám již první věta této recenze přišla, že půjde spíše o pořádný mišmaš typu pejsek s kočičkou vaří dort, možná nebudete tak daleko od pravdy. Zpočátku se skutečně jedná o jakousi černou komedii, v polovině a ke konci pak o jakýsi horor, kde čekáte na velké odhalení. To však nepřijde, a pokud jste nevypnuli během sledování filmu mozek, domyslíte si konec ve chvíli, kdy na vlastní oči spatříte prvního kostrouna. Stejně tak dialogy se snaží být takové „sklepácké“, ale ne každý je Vávra, Slovák nebo Hanák. A tak z úst našich hrdinů vycházejí neskutečné hlouposti. Většinou beze vztahu k ději. Problém má i kamera, a není divu, že Marek Jícha, byť v úvodních titulcích uvedený jako kameraman, se v závěrečných nechal napsat jen jako ostřič, švenkr či nosič steadicam. Protože digitální kameru držel ve skutečnosti ve většině případů sám režisér David Jařab (jak vyplývá i z nového distribučního listu), a jeho pojetí obrazu vyznívá tragicky – nedokáže zakomponovat celek, neustále si vybírá polodetaily, neumí vystihnout atmosféru místa, navíc mluvící hlava se mu dívá ven z obrazu v jedné třetině plátna, zatímco zbývající dvě třetiny jsou bez invence prázdné – prostě jakýsi zlatý řez naruby. Po herecké stránce většina herců buď přehrává, nebo hraje naprosto amatérsky. Snad jedině František Řehák dokáže prodat své herecké umění, a také bratrům Formanům se jejich občasné větší vstupy do děje dají věřit. A jak již bylo řečeno, Karel Roden hraje již několikátý film naprosto stejným způsobem, takže by si jeho role nepozorný divák mohl zaměnit. Co však zaslouží pochvalu, je hudba (Petr Haas, Jan Ponocný. Roman Zach) a střih (Jan Daňhel). U hudební složky zvláště prostřední část s loveckými horny a hymnami, jako vypadenými z nějakých renesančních motivů. Ale také hudba scénická, navozující ve druhé části onen pocit tajuplnosti a temných předzvěstí. A stejně tak střihová skladba na občasné drobné výjimky udržuje potřebné tempo a razanci. A za zmínku jistě stojí kostýmy Sylvy Hanákové, byť až příliš kopírují ony vesnické střihy, jež známe z mnoha jiných filmů, zvláště těch ze 70. let. Přitom nejde říct, že Vaterland (synové jedou na statek do švýcarského pohraničí, zdá se) je zcela špatný film. Najdeme zde mnohé invence, mrkání očkem na poučenější diváky, různé citace, ale tam, kde kameru ovládl Marek Jícha, i kameramanské dovednosti. Škoda jen, že se hlavní tvůrce včas nerozhodl, jaký žánr vlastně točí. Protože takto nejde ani o thriller, ani o surrealismus, ani poetismus, a co zamrzí nejvíc, ani černý humor. A o koho už vůbec nejde, je divák. Protože již tak málo uchopitelný film, byť se svými několikerými vrcholy a klady, bude běžnému divákovi vzdálen jako černochům po celý den tekoucí teplá voda z vodovodního řadu. A zvláště český divák již nemá nervy na české umělecké experimenty, jimiž jsou kina přehlcena – raději by normální thriller, normální detektivku, normální horor, normální komedii. Ale umí to ještě někdo v Česku vůbec natočit? () (méně) (více)