Střípky vzpomínek

On je to takový malý, nenápadný film a můj úplně první dojem byl „dobrý“. Jenže po pár dnech jsem zjistila, že mě zasáhl mnohem víc, než se zprvu zdálo. V myšlenkách se vracím k hlavnímu hrdinovi a přemýšlím nad tím, jaká by byla moje volba, kým se stane člověk bez minulosti, bez vzpomínek, bez vazeb a jakou cenu je ochoten zaplatit za budoucnost, vlastní budoucnost... Je vědecky dokázáno, že čmelák nemůže létat. Čmelák to neví, a proto létá. Handyman. (02.12.2016)

Mladý Barney se bez vzpomínek na minulost probouzí v nemocnici, kde jsou mu společností jen noční můry vracející se autonehody a několik dalších pacientů, kteří tu však „bojují“ o to nejcennější. Bezkrevný výkon Elijaha Wooda (snad i to kolečkové křeslo podává suverénnější výkon) nikterak nepomáhá povrchnímu dramatu (bez hlubšího myšlenkového poselství) o naději, nevyléčitelných chorobách a jednom zdánlivě zajímavém experimentu. Jeho vizáž permanentně zasněného hošíka už mi roky leze krkem, Rachael Leigh Cook je sice moc roztomilá, přiznejme si ale, že herecky toho příliš nenabízí, mít na nose obrovskou bradavici a třicet kilo navíc, určitě by nedostávala příležitosti ani v těch podprůměrných snímcích. (15.08.2008)

Nějak nechápu zdejší relativně nízké hodnocení a tvrdé kritiky. Ten film je originální, svěží, v rámci možností optimistický a především má duši. Tolik podivných a přitom lidských postav pod jednou střechou jen tak nenajdete, navíc jsou všechny postavy na malém prostoru výborně vykresleny. A Cassie je vykreslena přímo do monumentálních rozměrů, čemuž napomohl i perfektní závěr, který se sice dal trochu čekat, ale i tak byl krásným zakončením tohohle nevšedního filmu. *** Ve zkratce: Život je nevyléčitelná nemoc. - Great ass. - Ahoj. Ahoj. (04.08.2010)

„Kdyby ses měl vzdát minulosti, abys měl budoucnost, udělal bys to?“ „Já to udělal a z mýho života zbylo tohle.“ „Jsem čistá stránka, na kterou se zapisuje jen samý umírání.“ Při pročítání komentářů jsem si celou dobu říkala, zda jsem se dívala na stejný film, jako ostatní komentující. Už víckrát se mi stalo, že se můj názor rozcházel s většinou a jelikož většina se zde kloní spíše k průměru, musím připojit názor svůj. Štřípky vzpomínek určitě neaspirují na drama roku, nicméně patří k filmům, které kupodivu i přes velice smutné téma nepřivodí divákovi rozsáhlou depku, ale spíš pocit, že i při nevyhnutelnosti, kterou s sebou nevyléčitelná nemoc nese, není nezbytně nutné propadat beznaději. Projev Elijaha Wooda rozhodně nebyl strnulý, ale naopak naprosto adekvátní charakteru postavy, kterou hrál (chtěla bych vidět kohokoliv jiného s břemenem, které musel nést, jak by hýřil energií), čirost ostatních postav a střídmost celého projektu naprosto skvělá, hudba báječná. Dávám za 4* a rozhodně doporučuju. (18.08.2009)

Ze začátku solidní film s pěkným nápadem, ale tvůrci z toho mohli vytřískat víc. Dojemné ani trochu a kde vidíte "hluboké přátelství, které rozkvete v lásku"?! Barney s Cassie se viděli asi třikrát, poté se objali a políbili! A opravdu, ale opravdu jsem nepochopila konec! Jestli je někdo schopen vysvětlit mi, jak ten příběh vůbec skončil, prosím napište mi zprávu. Děkuji. (17.08.2009)