Star Trek X: Nemesis

Se zármutkem a bolestí v srdci se další trekkie loučí s TNG...loučení je to nelehké, ale díky práci všech zásadních osob krásné. Sice ne tak skvělé jako by mohlo být, s pár scénami které vypadají jako kdyby patřily do seriálu a ne na stříbrné plátno, ale na druhou stranu obsahující záběry, pro které stojí za to zemřít;) Humorné vložky ze začátku filmu působí jako krapet křečovitá snaha vzít konec té dlouhé pouti s lehkým srdcem, celá Nemesis však díky tomu působí nesourodě a...no prostě by to s větším rozpočtem asi šlo udělat lépe. Ale stejně - komu při prvním odmaskování Scimitaru nespadla čelist, není trekkie:) Nebude to největší díl, nebude to ani nejsilnější díl, nebude to ani díl s nejkrásnější hudbou...ale bude Datův a bude nejsymboličtější. A co říct na závěr? Kdo při závěrečném pohledu na Enterprise v místě, kde jsme se s ní potkali poprvé, za doprovodu té hudby, která tu byla už tenkrát...však vy mi rozumíte;) 80%, ale moje láska ke Star Treku v tom sehrála svoje. (09.08.2007)

Když jsem naposledy potkal sám sebe, tak jsem se fikaně přechytračil tak, že se z toho přestal točit Měsíc. Picardův souboj se svou vlastní DNA má však dalekosáhlejší význam pro mír ve vesmíru a já to plně respektuji. Poslední Picardovu a Datovu filmovou akci jsem si zkrátka dokázal užít i přesto, že ani pružné hranice sci-fi logiky nedokázaly pojmout některé nabídnuté nesmysly. Mně však stačilo přesunout veškerou energii z mozkových závitů do očních bulv a další startrekovská spokojenost byla na světě. (28.04.2014)

(lehké spoilery)...Ve své době nejakčnější Star Trek, s nejlepšími efekty, dost možná i druhou nejlepší (po prvním díle) Star Trek hudbou a vlastně takovou labutí písní Jerryho Goldsmithe, několika velmi nezvyklými a překvapivými momenty (srážka lodí, Dat prolétávající i obětávající) a s docela zajímavým záporňákem. Jo a ten film rozhodně nemá seriálové vyznění. Proč musím kecy o seriálovosti číst v komentářích u každého profilu filmu navazující na nějaký seriál, i když je to úplně mimo? A i kdyby, navazuje to na seriál, musí to mít s ním něco společného. Každopádně proč dávám "jen" tři. Strašně mě štvala (mimojiné věci, které jsem už zdrbávával u jiných ST filmů) nesmrtelnost Enterprise. Fanoušci by to asi nepřežili, ale její efektní zánik by mě potěšil rozhodně víc, než neustálé převody energií bůhví odkud. Štíty Enterprise jdou totiž obvykle dolů ze 100% na 20 během okamžiku. Ale na těch 20% pak setrvávají strašlivou dobu i přes neustálé bombardování, po několika minutách klesnou milostivě na deset procent, pak se několikrát převede energie (například z podpory života) a štíty už se neřeší, je vyhráno. A pak si ta loď ještě narazí do další, tu další loď skoro zničí, i když ta má štíty na 70%, ale Enterprise to rozdýchá v pohodě. Kdo tohle autorům žere? Jak vůbec může být divák v napětí? Proč autoři nepřichystali do závěrečného filmu něco spešl? Jasně, zabití všech zúčastněných by byla pro Trekkie asi silná káva, ale napadla mě například zajímavá záměna Pickardů, ten mladý (alias Shinzon) by podstoupil onu operaci, stal by se starým a zdravím, původního Pickarda by odstranil, nastoupil by na jeho místo, posádka by si ničeho nevšimla, Shinzon by se choval úplně jako původní Pickard, jen by do případného dalšího filmu chystal překvapivou zradu a drtivý úder! Che, měl jsem dělat scénář :-) (16.05.2009)

Slabých pět. Důstojné zakončení série (ten restart pro teenagery neberu jako Star Trek), kde vyšel čas i na Janewayovou a pár lidí z Deep Space Nine, nechybí vtípky (i když jich není tolik) a navíc je zde víc akčních scén a výborné záběry bitvy. Přesto je to chvílemi chladné, Frakes dokázal svou režií filmům dodat určitý pocit i dobře podat filozofično, a to zde tentokrát chybí. Pickardovu dojetí nad vlastním klonem nevěřím ani ťuk, tahle linie prostě nefunguje. Není to špatné, ale chybí tomu jakési ozvláštnění, které uměli jak Nimoy, tak Shattner i Frakes na režisérských židlích. Naird to vzal rutinně, jako nějaký akčňák, čímž jen dokázal, že svět Star Treku vůbec nepochopil. (27.02.2012)

Jasně. Úžasné triky. Nádherná výprava. Padouchovitý padouch. Jako vždy skvělý Stewart. Ale... počkat, kde se nám poděl Star Trek? Proč se vlastně lidi na tenhle seriál začali v těch šedesátých letech dívat? Kvůli trikům? Kvůli výpravě? Nebo snad kvůli padouchům? Kdepak přátelé, bylo to kvůli myšlence a navzdory legračním rekvizitám i jistému charismatu a příslovečnému "sense of wonder". Ano, kvůli všem těmhle nepostižitelným, efemérním vlastnostem, kterých měl Rodenberry na rozdávání, kdežto Baird by zřejmě nevěděl, o čem to tu plácám. Nejspíš by mi odsekl něco jako: "Co to meleš vole. Dostal jsem od těch pošuků zakázku, ať jim udělám další kousek toho jejich divnýho fetiše, tak co? Udělal jsem to jako vždycky, pravou hollywoodskou směs - čtyři lopaty akce, tři patosu, lopatu standardní pojivové směsi 'Mezilidské vztahy' a navrch padouch, typ č. 3. Nech si své plky o myšlence, na myšlení jsou tu jiní, já jsem jenom obyčejnej filmařskej žoldák. " Eh, škoda dalších slov. Kdyby to nebyl Star Trek, tak bych tomuhle průměrnému béčku dal tři hvězdičky - pobaví stejně solidně jako filmy typu Jádro nebo AvP. Jenže je to Star Trek. A poslední fimové zpracování na mě bohužel působí dojmem kdysi velkého spisovatele, kterému na stará kolena vyschla inspirace a živí se se psaním telenovel. Smutný pohled. (03.11.2004)