Pohádka o lidské duši

Vzpomínám si, že když jsem byl malý, z téhle pohádky mi bylo vždycky docela úzko. Příběh je to v našem prostředí poměrně netypický svou posmutnělou atmosférou a několika nečekanými a docela drsnými momenty, i když jsou podávány ve zjemnělé podobě. Nešťastná smrt dívky z vesnice zamilované do studenta a následné lynčování studenta popuzenými vesničany, to v pohádkách není zvykem. Taktéž ten boj o to, zda rusalka může získat lidskou duši, a s tím i lidské pocity, radost i smutek, lásku i odpovědnost za druhého. Mám jen dojem, že ten motiv celý byl tak nosný, že by si zasloužil plnohodnotné filmové zpracování. (01.02.2014)

Pro děti spíše těžká pohádka, ale pro dospělé krásná poetická pohádka o lidské lásce, zlobě a nenávisti, odvaze a smrti. Především díky hastrmanu pana Kemra je pohádka neskutečně poklidná, milá a chytrá. Jeho věty jsou balzám na duši. Příběh sice není nijak zásadní, ale kde v pohádce přijde skutečná nenávratná smrt? Odplata za ni a následná kouzla už sice patří do standardních postupů české pohádky, ale vše je podáno s velkým citem. Sice kulisová, ale vzácně inteligentní pohádka. (30.07.2015)

Jako by to ani nebyla pohádka, ale spíše příběh s pohádkovými motivy. Nejvýraznější je rozhodně Josef Kemr a Rudolf Hrušínský ml. Kromě pár dramatických momentů , které ale dost hraničí s opravdovou pohádkou, je pohádka slabá. Jde vlastně jen o to vytrvat. Vyděržaj pioněr! Je to pohádka trochu romantická, ale mezi televizními pohádkami mám oblíbenější. (11.08.2020)

Československá televizní pohádka o studentovi, synu mlynáře, jenž se zamiloval do lesní rusalky. Tato půvabná nadpřirozená bytost však nemůže člověka milovat, chybí jí totiž lidská duše a přestože je roztoužený mladík (velmi melancholický O. Pavelka se sklonem k zádumčivosti) od tohoto citu všemi v okolí zrazován, nevzdává se touhy a dále podává rusalce (tanečně výborná, herecky se neprojevila H. Jandová-Mertová) své srdce na dlani, dokud nepocítí, jakou bolest může způsobit pouze láska. Od počátku je tato ne zrovna tradiční pohádka vedena v neveselém a ponurém tónu, což ještě zvýrazňuje opuštěnost starého smutného mlýna a nepovzbudivé rozhovory vodníků žijících poblíž. V roli starého a slepého hastrmana dokonale vyjevil své famózní umění mistr J. Kemr, jenž jednoznačně stvořil nejpůsobivější postavu celého díla a jeho naléhavý projev zcela zapadl do depresivní nálady této pohádky. Ve vedlejší roli starého, smutkem trpícího mlynáře se objevil Z. Martínek, studentovu ctitelku, tragicky zesnulou (v pohádce?) hrála přitažlivá J. Švehlová, její bohaté rodiče B. Čáp a M. Myslíková a druhého vodníka R. Hrušínský ml. Tragika a neštěstí v závěru dosahují vrcholu a když už to vypadá na smrt mladého hrdého milovníka, lidská duše v těle rusalky je probuzena a nastává pohádkový konec, v něhož už jsem ani nedoufal. Vzhledem k netradičnímu, nepříliš dětskému, ale o to poutavějšímu a silnějšímu pojetí pohádky a skvělému J. Kemrovi a O. Pavelkovi, nakonec volím nejvyšší hodnocení, natolik mě dílo paní L. Koutné zasáhlo. (23.02.2016)

Mladý mlynářův student (Ondřej Pavelka) se bezhlavě zakouká do krásné lesní rusalky (Helena Jandová-Mertová), která lidským citům nerozumí. Mladíka však má ráda dcera (Jarmila Švehlová) bohatého pantáty, ale jelikož její city nejsou opětovány, z nešťastné lásky se vypraví do lesa, kde ji v bouřce usmrtí blesk. Místní z řad omladiny jsou přesvědčeni, že ji o život připravila studentova lhostejnost, a uspořádají na něj lynč s tragickými následky. Lesní čarodějnice však svými kouzelnými lektvary dokáže navrátit mrtvým život a láska i v divožence umí probudit lidskou duši. Zajímavě vystavěnou pohádku Jiřího Mahena, která nepracuje jen s pohádkovými motivy, brzdí přehuštěný přetlak motivů, z nichž jen zlomek zůstává uspokojivě dotažen do konce. Na vině jsou omezené možnosti televizního zpracování. Není nouze o drastické motivy, a tak je divák svědky rozpolcené Pavelkovy lebky po zásahu sukovicí. Záběr se ovšem omezil jen na tlustý krvavý šrám přes hercův obličej. Z hereckého hlediska jsem byl vesměs se všemi herci spokojený. Zezadu to herecky jistil ostřílený Josef Kemr v netradiční roli slepého hastrmana po zásahu kulkou mezi oči z minulosti, Vašinka s Vydrem to z gruntu vzali po záporácku, šukézní Jandová-Mertová a Pavelkovi ten nesympatický floutek také sedl. Ve výsledku je to dobře koukatelná pohádka, v poslední třetině zbytečně kvapně uspěchaná, a která je pro svůj temnější ráz vyprávění určená pro odrostlejší dětské publikum. Pro ty menší je to poměrně soda. 60% (15.06.2013)