Dobrý ročník

Předem jsem rád, že A Good Year není jen o víně. V době, kdy si dát osm škopků s kamarády z mokré čtvrti je nemilosrdně postaveno jako barbarský protipól k vypití pár lahvinek bílého ve společnosti distingovaných přátel, co si pak myslí, že jejich stolice je voňavější a kdy se, především ve vyšší střední vrstvě, vyrojilo spoustu samozvaných someliérů, co v červeném víně poznají buket přezrálé skořice, sběr na jižním svahu hnojeném kuním trusem a cukrovku majitele vinice, aby si k němu vzápětí objednali colu, začínám být na cokoliv s vinnou tématikou krapet alergický. Ridley nijak nevybočuje z klasických schémat romantických filmů o napravených cynicích, chválit ho za malebné obrazy z Provence je zbytečné, když dobře víme, že pod jeho patronací by vypadaly dobře i scenérie hnědouhelných dolů a tak za co hlavně zaslouží pochvalu, je to, jak z jeho snímku sálá nenucený optimismus a pobídka k užívání si prostých chvil života. Poválejte si jako degustátor Dobrý ročník chvíli na patře a pak ho buď vyplivněte a nebo si jej nechte kolem srdce projít až do žaludku. Záleží jen na vás.. (22.08.2011)

Malý a skromný film, no v rámci naplnenia svojich cieľov jeden z najlepších vo filmografii Ridleyho Scotta. Dobrému ročníku niet čo vytknúť. Hoci nič neprikrášľuje, je príjemný a pozitívny, herecký potenciál a charizmu Russella Crowa zužitkováva na 100% a poetika prostredia (kamerové filtre, hudba) sa jedinečne dopĺňa s komorným príbehom. Plus k tomu citlivý a inteligentný humor. (17.01.2007)

Francouzská poezie, anglický humor, úžasně pomalé tempo, sbírka okouzlujících klišé, excelentní kamera, prchavé kouzlo v místě, kde se zastavil čas, kouzelná Provence. NIC překvapivého ani převratného ve vývoji postav nebo příběhu, ale během promítání vám hraje kolem úst OVÍNĚNÝ úsměv.... Riddley spojil vláček nezapomenutelně vtipných scén-u bazénu, autíčko, burza, tenis, elegantní odchod ráno poté, škorpióni, kde každý vagón veze svůj náklad po příjemně vyhřátých kolejích. Magnifique. (28.04.2007)

Podobné pocity mě přepadly po shlédnutí filmu Svéráz národního lovu - tehdy jsem měl akutní chuť na vodku, teď mám nutkavou potřebu loknout si vína (možná i proto, že v něm je pravda). Bohužel víno nám včera došlo (stejně to bylo portské, takže nic francouzského). No a co dodat k filmu? Nenápadný rozjezd ve workoholickém tempu, kdy čas jsou peníze, peníze a pak zase peníze, kdy jedním slovem lze (skoro) vše získat či (skoro) vše ztratit. Stejně nenápadný odjezd z londýnského šílenství na francouzský prosluněný venkov. A pak... z filmu začala vyzařovat taková pozitivní a příjemná atmosféra, která postupně sílila, až mě vtáhla natolik, že jsem byl na chvíli připraven vyběhnout ven, chytit stopa a hurá na francouzské vinice! Uff - je mi jasné, že realita nebude tak poetická, ale koneckonců, tohle je film a ten si může dovolit poetiku lít divákům do hlav po hektolitrech (když už teda není na nalití to víno). Ridley Scott mě překvapil (pokolikáté už?), protože romantiku, takhle dobrou, takhle osobitou, takhle lahodnou a takhle vizuálně precizní jsem od něj fakt nečekal. I herci byli výborní, Crowe, Highmore, Finney, Panjabi, Bourdon... A i když jsem Marion Cotillard viděl už dříve, v paměti mi natvrdo uvázla až tady (fakt byla vždycky tak hezká?). Regulérních 85% po prvním shlédnutí a k páté "michelinské" hvězdě je jen kousek... (13.03.2014)

Čekal jsem jen takovou tu klasickou příjemnou komedii a dostal jsem o mnoho víc. Dobrý ročník je film vyzrálý jak víno. Všechny ingredience jsou v něm namíchány přesně a já jsem se kvůli němu musel potýkat s touhou po klidném požitkářském životě ve Francii. Jen tak mimochodem Russell Crowe zahraje fakt všechno, Marion Cotillard chci domů a Ridley Scott má u mě za tuhle svižnou pohodičku další plusový body. (10.08.2007)