Doblba!

„Co to je proboha za člověka, ten Vachler?“ Na víc jsem se po prvních minutách, odhodlán hodnotit jedině odpadem!, nezmohl. Neskutečným způsobem přehrávající herci (včetně jindy sympatické Lenky Krobotové), ani stopa po čemsi jako humoru (ale zoufalá snaha o něj) a naprostá absence toho, co většina slušných filmů mívá a říká se tomu děj. Zhruba po hodině jsem si začal říkat, že ten film je až podezřele špatný, že v tom určitě bude nějaký háček, v té chvíli mi došlo, kde je zakopaný pes – v mých očekáváních. Doblba! totiž nemá být komedií. Tedy, ono je tam příliš mnoho pokusů o vtip na to, aby to nebyla komedie, ale rozhodně to není jenom komedie. Vachler se hlavně snaží říkat všechno, oslovovat všechny, k čemuž využívá všeho, co mu zrovna přišlo na mysl. Způsob, jakým nás nabádá, abychom byli lepšími lidmi, což mimo jiné zahrnuje upřímnost, věrnost, dobrosrdečnost, vegetariánství, lásku ke zvířatům (i těm nejmenším), by se hodil do nějaké šedesát let staré americké moralitky, ale na ni jde zase o způsob příliš sofistikovaný (i když pravděpodobně nechtěně). Mám rád filmy, které mají co říct. Říkají-li něco opravdu zajímavého, jsem jim ochoten odpustit i nešikovnost způsobu, jakým to říkají, ale Doblba!, to je taková demence (neznamená „hloupý film“), že jí neodpustím nic. Je zde příliš mnoho scén postavených na trapném vachlerovském humoru (třeba záběry z fiktivní telenovely již hraničí s laciným self-product placementem), příliš mnoho scén, které odvádějí pozornost od toho hlavního, jež by v jiné galaxii možná bylo zárukou dobrého filmu. Mrzí mě to hlavně kvůli hercům, z nichž vyniká Vlasta Dušek (možná proto, že si jako jediný nemusel na nic hrát) a zcela vážnou polohou překvapuje Petr Čtvrtníček. Sešla se zde dobrá konstelace hereckých hvězd a například ze scény štědrovečerní večeře by jistě šlo vykřesat více. Problém vlastní všem postavám souvisí s tím, že se chovají jako kreténi, které nemáme šanci blíže a lépe poznat a následně jim držet palce. Odpad! to nakonec přece jenom nebude, na ten je Doblba! filmem příliš chytrým, ačkoliv se – jakoby úmyslně – snaží budit dojem přesně opačný. Přirovnal bych k to k zapalování cigarety plamenometem. 50% Zajímavé komentáře: RAPIDUS, levente (10.11.2007)

Tak nejspíš dvojice Vachler Čtvrtníček nezaručuje nic dobrýho, ale na druhou stranu jsou tu i jiní a ta kvalita jde nahoru. Určitě koncert Jardy Duška a hlavně žánr, kterej v té novodobé filmotéce možná do své doby chyběl. Komediální příběh se změní v tragedii, potom v drama a nakonec zase v komedii. Podle mně životní herecký výkon Petra Čtvrtníčka, jeho nejvážnější role. Jinak rozhodně za jedno shlédnutí ročně určitě stojí (11.12.2011)

Tak tedy nevim. Asi mě tento druh humoru nebaví. Sice černý humor mám rád, ale zde se u mě míjel účinkem. Skoro celý film jsem se nezasmál, pač z mého pohledu nebylo čemu. Jednotlivé postavy mi přišly docela laciné a hrozně obyčejné. Sice Petr Čtvrtníček je komik každým coulem, jen co je pravda, bohužel to tentokrát, ale nezachránil... (06.01.2007)

Značně rozporuplný kousek. Na jedné straně zjevně nezvládnutý scénář, který se dá ohodnotit slovem ptákovina, na druhé straně slušné herecké obsazení, přinejmenším pokud jde o hlavní postavy, absurdní humor, který místy funguje skvěle a místy vůbec ne, zajímavé dialogy, o kterých se dá napsat totéž. Jeden z těch filmů, které už podruhé vidět nemusím, a kdyby se tak přece jen stalo, šel bych s hodnocením dolů. Vzhledem k velmi specifickému humoru a nesporné komplikovanosti duše Petra Vachlera, jehož psychoanalytikem bych být nechtěl, je to opravdu film jen pro někoho. Celkový dojem: 50 %. (07.11.2009)

Na komedii málo vtipné a na drama moc velká "snaha" o vtip. Bohužel squadra nejlepších, českých komiků Dušek, Čtvrtníček, Polášek tentokrát šlápla hodně vedle a i přes pár úsměvných momentů, se jedná převážně o křeč, osobně za to přisuzuju největší vinu Vachlerovi společně se scénáristy, kteří místo možného kultu natočili rozvleklou snůžku hovadin. (27.03.2011)