Le Passager de la pluie
L'uomo venuto dalla pioggia
Rain
Cestujúci v daždi
Režie:
René ClémentScénář:
Sébastien JaprisotKamera:
Andréas WindingHudba:
Francis LaiHrají:
Marlène Jobert, Charles Bronson, Gabriele Tinti, Jean Gaven, Jean Piat, Jill Ireland, Corinne Marchand, Annie Cordy, Ellen Bahl, Steve Eckardt, Marika Green (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Mellie nemá ani potuchy, že každý její krok sleduje záhadný cizinec, který ji napadne, hned jak její manžel odejde z domu. Celá věc ale bude mít pro oba nečekanou dohru. (Netflix)
Recenze (149)
Utahané a nudné. Krimi? Thriller? Ale kdeže! ()
Skvělý Bronson a krásná Jobertová asistují u těžkopádného až zmateného scénáře... ()
Film jsem viděla poprvé před mnoha lety a pamatuji se, že se mi moc líbil. A můžu říct, že mě opět nadchl. Půvabná hlavní hrdinka v podání vynikající Marlene Jobert, město v dešti, podmanivá hudba a k tomu tajemný a usmívající se Charles Bronson. Tehdy před těmi lety jsem netušila, že scénář napsal Sébastien Japrisot, kterého jsem si oblíbila mnohem později jako spisovatele. Past na Popelku, Zločin v expresu, Dáma v autě s brýlemi a puškou...a především Vražedné léto. Japrisot byl kouzelník. ()
Velké zklamání. Na film jsem se podíval kvůli zajímavé synopsi a hlavně kvůli mému oblíbenému herci Charlesi Bronsonovi. Film je velmi nudný a navíc zbytečně dlouhý. Přišlo mi, že se nějaké motivy trochu opakují. Také nevím, co by na filmu mělo být psychologické, natož napínavé. Zajímavé bylo házení ořechů. ()
50% — Takový divný film. Marlène Jobert sice vypadala ve svých třiceti letech tak na dvacet, ale jinak byl celý příběh dost divně vykonstruovaný a pro mě i poněkud nepřehledný. ()
Šmarjáá, to dřív jako všechny filmy bývaly takhle neskutečně mizerně zahraný? Já myslela, že Marlene Jobert měla bejt jakože dobrá herečka! No nic, budu si říkat, že to bylo tím dabingem. Na tohle se fakt moc nedalo koukat. ()
Herecký koncert Charlese Bronsona a Marlene Jobert. Jako pár byli vybráni naprosto dokonale. ()
Psychologické thrillery byly na přelomu 60. - 70. let v diváckém zájmu a jelikož se režisérovi komerčně nepoštěstilo s jinak oceňovaným válečným vlasteneckým eposem ´Paris brûle-t-il?´ (1966), sáhl pro jistotu právě po takovém žánru a zdařilo se. Snímek se ukázal svou přesvědčivou osobitostí dokonce i coby pocta Alfredu Hitchcockovi. Dějství plného záhad nejen co se týče případu, ale především v charakterizaci postav a vzájemných vztahů, je stavěno na pevných hereckých výkonech, které chtě nechtě Marlène Jobert a Charles Bronson zvládli na jedničku. Ono to celé není ani tak na událostech, jako převážně na konverzacích, ve kterých se skrývá mnohé k odhalení. A aby to zase nebylo až tak jednoduché, milostný motiv vše ještě více zamíchá. Vysoce inteligentní film v emocionální rozpravě veškerých záhad a nejasností narážející na misogynii a co je či není hlavním katalyzátorem daných skutků. Co není vyřčeno, to je nějakým způsobem naznačeno a dobře se toho využívá i zneužívá. Tady všechno souvisí se vším, což znamená, že nic není náhoda, tudíž vždy je nebo bylo něco ovlivněno něčím. Scénář je tímto v rámci psychologie člověka a jeho chování zpracován mistrovsky a byť se atmosféra může zdát být nudná, je potřeba během sledování pozorně naslouchat každičkého vyřčeného slova ke správnému uchopení celého příběhu. Vcelku film složitý, ale silný už ve svých základech. ()
M.Jobert otevře svůj bílobílý šatník. ()
Pro mě hodně velké zklamání. Na ten film jsem se hodně těšil, ale málem jsem se u něj unudil k smrti. Snad celkovému špatnému dojmu napomohlo to, že jsem film neviděl nadabavaný, ale ve francouzštině. A slyšet Bronsona mluvit francouzsky je dost divné. Divná byla taky M. Jobert, jejíž postava mi přišla hysterická a neskutečně mě celou dobu iritovala. Bronson se zase celou dobu potutelně usmívá, ale já se spíš mračil. Tak takhle ne! ()
Japrisota mám moc ráda, Jobert to moc slušelo a scéna ve sklepě, nebo ta s ořechy je nezapomenutelná! ()
Znásilněná BÍLÁ (vždy v bílém) manželka pilota "Lovelove" a poněkud drsnými způsoby vyšetřující "Harmonika" Dobbs. Manžel Tony byl blbec. Červená taška společnosti TWA, ořechy, dolary,dvojka. Američané se přece živí kečupem ()
Atmosférou takový maličko netradiční Colombo ;-) Film si nezakládá na bolestnosti či tragédii - takové brutální přepadení zvládla Marlén vcelku velmi statečně - žádné psychodrama. Tuto francouzskou školu sice nedokážu pojmenovat, nicméně rysy jsou uchopitelné - vyber si zajímavé téma, zajímavou zápletku, zajímavé herce a také pěknou lokalitu a dané ingredience s jistým citem zpracuj ;-) ()
Slušná dráma, ktorá stojí na silnom Bronsonovi. Škrípe v miestami detinských dialógoch a hluchých miestach. Vystavať film prevažne na dialógu dvoch postáv si vyžaduje veľkú tvorivosť, inovatívnosť a odvahu. Sčasti sa to darilo. ()
Francouzsko-italské drama, v němž se v hlavní herecké dvojici představuje poněkud nesourodý pár křehká M. Jobert a jako vždy charismatický a mužný Ch. Bronson. Nenápadná Francouzka zvaná Melie (zkrácenina od Melancholie) měla tu smůlu, že si ji vyhlédl duševně narušený psychopat, jenž unikl z léčení a znásilnil ji, načež mu Melie odpověděla ránou z brokovnice. Za zmínku stojí silně arogantní a odlidštěný manžel Melie, jakýsi navigátor pilota, jenž neustále cestuje po světě a nemá pro svou ženu příjemné slovo. Poté na scénu vstupuje s úsměvem od ucha k uchu (!) mimořádně tajemný muž, později představený jako plukovník Dobbs, jenž ihned obviní Melie z vraždy. Bronson v tomto snímku skutečně hraje velmi netradiční roli vzhledem k jeho repertoáru, neboť je neustále v dobré náladě, tak ukecaného jsem ho ještě snad neviděl a akční scény (kromě jedné) tentokrát vynechal. Navíc je divák udiven jeho skvělými dedukčními schopnostmi, jimiž dostává Melie do úzkých, avšak ta stále sveřepě zapírá svou vinu. V závěru snímku dojde k nečekanému rozuzlení, jež poněkud zvýšilo šance na vyšší hodnocení, neboť tentokrát se mi po většinu času jevil Clémentův snímek jako ryze průměrný. ()
Převážně komorní thriller s komplikovanější pointou. ()
Zub času to ohlodal do podoby parodie. ()
Po hodně solidních dvaceti minutách se s nástupem Bronsona na scénu událo něco, co jsem dlouho ve filmu podobnýho žánru nezažil. A to něco je nic. Od té doby se totiž fakt nic nedělo, jenom tlachání o kravinách, který neměli s dějem a zápletkou nic společnýho. V osmdesátejch letech minulýho století to byl možná trhák, ale na mě to působilo jako neskutečně nudná slátanina. A to nemám nic proti starším filmům, spíš naopak, krimi z těchle let mám celkem rád. Toto se ale nedalo. ()
Důležité je koukání na krásné herce a skvělé záběry. Ostatní je vedlejší: zmatená zápletka, trošičku napětí, kousek psychologického dramatu - vše v rozumné míře, aby nerušilo. Díval jsem se zaujatě, byť film není bez chyb. ()
Krása, staré dobré filmařské řemeslo, pomalé vyprávění, přesto nechybí napětí a nenudíte se. Hlavní hrdinka je křehká, přesto jednající, a to mnohem přesvědčivěji než kdekterá akční hrdinka dneška. Vytváří se tak úžasný souboj dvou hrdinů, muže a ženy, aniž by došlo k překrytí či záměně jednoho pohlaví za druhé. Prostě ona zůstává křehkou ženou, on drsným chlapem, přesto se nedá říci, že by ona nutně tahala za kratší konec provazu. ()