Nový svět

Režisér Terrence Malick svými filmy nevypráví příběhy, nýbrž vyvolává emoce. Čas i prostor jsou podružné, neboť by narušovaly pohružující skladbu obrazů, zvuků a vnitřních monologů. Jeho verze legendy o lásce indiánské princezny Pocahontas a conquistadora dává vhled do myslí ústředních postav a skrze emocionálně stimulující scény a obrazy nechává diváky zakusit pocity z lásky i nových světů. (06.08.2008)

Takové filmy jako točí Malick, nebo jaké točil Tarkovskij či Vláčil by snad ani neměly být recenzovány. Jejich zamýšlený efekt na diváka je zcela odlišný, než jaký má 99,99% procent ostatních filmů. Nejedná se o přímočaré odvyprávění příběhu, ale o mnohovrstevnatou, nelineární, meditativní pouť osudy několika postav, jež na diváka nepůsobí pouze při sledování filmu, ale zanechávají v něm, je-li k tomu přístupný, nesmazatelný otisk, který rezonuje v jeho mysli ještě po dlouho dobu. Příběh samotný není důležitý, důležité jsou přesahy a souvislosti v jakých se film odehrává. V Novém světě se přemítá nad vírou, láskou, či smyslem života. Témat se však dá najít mnohem více, protože film je nejdendnoznačně uchopitelný a jakmile je natočený, dá se říci, že žije vlastním životem a dá se vykládat na nespočet způsobů. Osobně jsem byl Malickovým vyprávěním okouzlen, byť zejména částí ve které je ztvárněn její vztah s Johnem Smithem. Druhá část je již méně zajímavá. Zklamáním pro mne je angažmá přeceňovaného skladatele Jamese Hornera, který zde opět vykrádá sám sebe, tentokrát Statečné srdce. Naštěstí zůstala většina jeho hudby nepoužita a namísto něj jsou ke slyšení nepoměrně propracovanější kompozice Richarda Wagnera a Mozarta, které přeci jen komplikovanému epickému stylu sedí mnohem více. Vzhledem k slabší, byť důležité druhé části, a Hornerovi tedy dávám jen čtyři body, i když si myslím, že u takového díla je jakákoliv hodnocení irelevatní. (08.08.2011)

Legenda o Pocantohas v demýtizovanom podaní (okrem iného tiež v tom, že zobrazuje aj jej neskorší život, ktorý značne narúša romantickosť oklieštenej legendy). Malick v svojom typicky meditatívnom, hypnoticky pomalom plynutí obrazov s uvoľnenou kostrou príbehu a úmyselnými informačnými medzerami (strih viackrát dôležité okamihy preskakuje a necháva ich vykreslenie čisto iba na divákovu predstavivosť) na kontraste dvoch kultúr vykresľuje svoj záujem o rozštep medzi Matkou Prírodou - jej krehkosťou, nevinnosťou a čistotou v protiklade s deštrukčnými sklonmi príslušníkov "civilizovaného" sveta. Úchvatná kamera s dlhými zábermi na panenskú krajinu a jej dietkami, podkreslená krásnou hudbou (Horner do soundtracku zakomponoval aj Wagnerov "Das Rheingold") výtvara magicky príťažlivú lyrickú symfóniu pomaly sa vpíjajúcu do divákovej mysle, aby s hlasným príchodom Angličanov bolo narušenie harmónie o to evidentnejšie. Podprahové voiceovery hlavných postáv citlivo vystihujú najdôležitejšie prvky režisérovej cesty tak k oživeniu legendy, ako zároveň aj z dnešného pohľadu žiaľ iba ideálom vývoja kultúry, ktorá by dokázala mierumilovne koexistovať so svojím okolím (a aj sama so sebou). (26.01.2006)

Po mizerny Tenky cerveny linii sem moc necekal a pripravoval se na totalni nudu, ale to se nastesti nestalo. Naopak zacatek je hodne prijemnej, dobyvatele prijedou do Novyho sveta, prvni setkani s domorodcema, nejaky ty potycky a prijeti kapitana mezi domorodce. Potud to je fajn, jenze tohle trva tak hodinu. Pak bohuzel prakticky az do konce nasleduje neustaly zamilovany mrmlani, kde navic ani postavy nejsou schopny nic kloudnyho rict a tak neustale slysime jejich otravny myslenky a to je furt dokola laska, rodina, vsichni se trapi, dlouze na sebe cumi a vytrhne to obcas jen nejaka ta potycka s domorodcema. Kdyz uz to Farrella unavi, vystrida ho Bale a jedeme na novo to samy. Aspon, ze kamera je fakt nadherna a na tu prirodu se pekne kouka, i kdyz i to se casem omrzi. Navic hudba, jakkoliv kvalitni a v ramci moznosti velkolepa, zaroven taky takova mdla a uspavajici. Kdyby mel film 80 minut tak pohoda, ale takle je to cely strasne natahovany a o nicem. Zachranili by to herci, Kilcher hraje prijemne a navic se na ni hezky diva a Bale s Ferrellem podavaj slusny vykony, problem je, ze krome toho zamilovanyho cumeni a utrapenejch pohledu nemaj co hrat. Ale ty 3* to da. (17.01.2010)

Akceptovat rukopis Malicka je trochu problém. Vše vsadil na éterickou řeč těla a domýšlení si a namísto striktního tahu směrem z komína vede diváka po obloucích, rozuměje po fasádě. A to doslova, ergo fenomenologicky, neboť ulpívá na povrchu (fasádě) věcí. Stačí říct jen tolik, že Farrell – v civilu snivec i buřič – zde vystupuje jako filozofující zbojník vypadnuvší z Andreje Rubleva razící myšlenku, že poznání ruší víru. (14.12.2007)