Kráska v nesnázích

Když jsem viděl, že to poběží v telce, dostal jsem chuť si to připomenout, protože jsem si uvědomil, že to je už 13 let, co jsem na tom byl v kině - což mimo jiné znamená, že zde člověk dostane 30 letou Aňu Geislerovou, která v té době byla pravděpodobně na vrcholu své atraktivity (před 3 lety v Anthropoidu, kdy jí bylo 40, mi už najednou přišla stará) a která se mi tady hodně líbí, i když ji jinak moc nemusím. Vlastně asi všichni herci jsou tady super, především pak Schmitzer je naprostý bůh a jeho postavu jsem hluboce nesnášel, podobně jako ty dva sráče, které hráli Macháček s Hrušínským - scéna, v níž jim Abrhám vytře zrak, je podle mě jedním z vrcholů filmu (protože jinak tam Abrhám hraje tak neuvěřitelného dobráka, až to není možné, ale věřil jsem mu to). Jako asi lze mít výhrady k tomu příběhu, soundtracku (Hansard) nebo samotnému závěru, který mi asi moc nesedl, ale stejně mi to - minimálně na české poměry - přijde prostě jako dobrý film, který stojí i za opakované zhlédnutí. (23.12.2019)

Oblíbený Hřebejkův kousek, který si pouštím hned po Pělíškách nejraději. Však jej taky považuju za mnohem kvalitnější než zdejší hodně zavádějící hodnocení. Pochopitelně si film krade nejvíce pro sebe Schmitzer. Jeho Ríša je figurka, která se jen tak ve filmu neobjevuje. Celkově je Kráska plná lidsky náležitě hnusných a opravdových charakterů. 85% (31.03.2017)

Z tohoto filmu plyne pár věcí: A) Ženský jsou nepoučitelný. B) Radůza je jen průměrná zpěvačka. C) Celý film stojí na Schmitzerovi. Oprávněný český lev. Naopak nevím, kde ho nabrala Geislerová. Ale budiž. Závěr: Film zachraňuje především výše zmíněný Schmitzer. Jinak je to dost průměrný snímek. Škoda. (23.09.2008)

„Je to nemocnej člověk.“ – „To máš sice pravdu, ale ten parazit nás všechy přežije.“ Režisér Hřebejk a scenárista Jarchovský patrili k mojim obľúbeným českým tvorcom (Pupendo), bohužiaľ v posledných rokoch začínajú rozprávať čudné príbehy. Ako Medvídek, i Kráska v nesnázích nie je príliš vydarený, dobrý film (napriek niekoľkým výborným scénam) a ani u nej sa nedá zrozumiteľne vysvetliť, prečo. Geislerovú pokladám za kvalitnú herečku len ak hrá kladné postavy. Akonáhle dostane záporné, nejde jej to (v Slámovovom Šťastí bola na zabitie). Tentokrát stvárňuje nesympatickú ženu, ktorej prioritou sú deti, kvôli čomu vyzerá ako vypočítavá a malicherná potvora, ktorá s ľuďmi nehrá čistú hru a zalieča sa každému, od koho niečo potrebuje. Nevravím, že to tak v živote nefunguje, práveže často funguje, ale pozerať sa na to vo filme ma irituje. Ani ostatné postavy nie sú dobré (najlepší mi pripadali Luknár, Macháček a Abrhám v podporných roličkách), postavy oboch matiek sú dokonca odporné. Vrcholom bizarnosti je Jiří Schmitzer, u ktorého som čakal, kedy všetkých podreže alebo aspoň znásilní (scéna „nebudete žrát mé diabetické sušenky“ by obstála aj v horore). Tvorcovia dokazujú, že sa vyznajú v ľuďoch (ako sa voči vám zachová človek, ktorému urobíte službu? Naozaj to bude vďačnosť?). Mali odvahu ukázať, že zdravotne postihnutí ľudia tiež môžu byť hajzli a dialógy odsýpajú („Co tady s tím pláckem budete dělat?“ – „Rekreovat tady budeme.“). Ale tentoraz je to celé oveľa vážnejšie a hoci v skutočnom živote tiež nikto nie je iba dobrý/zlý, film by sa mal predsa len vyjadrovať troška „filmovejšie“, aby sa nestalo, že postava je prezentovaná ako kladná, aby v druhej scéne spravila svinstvo a následne sa zachová ako zásadový človek. Keďže filmy Hřebejka a Jarchovského sú skôr o postavách, než o príbehu, mal som z Krásky v nesnázích negatívne pocity. (09.12.2009)

Velmi neotřelé a funkční spojení linie žánrů pokleslých románů pro ženy (červené knihovny) a psychologického dramatu. Čtvrtou hvězdičku dávám po seznámení se s bonusovými materiály na DVD disku, neboť tvůrci si zcela sebekriticky dovedli vybrat ten nejlepší možný scénář a dějové rozuzlení (snímek původně navíc obsahoval ještě linii detektivní a symbolickou, ze kterých nakonec zbyly jen torza a náznaky - např. písně Radůzy, jež v příběhu dříve fungovala jako významový protipól povrchní krásky atd.) a za strhující výkon Jiřího Schmitzera. Jeho postava sebestředného despoty patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo na českých plátnech iniciováno. Je pravda, že zbytek filmu tak unikátní a výjimečný není (zvláště scenáristická složka, některé postavy jednají bez zjevné motivace atd.), ale Hřebejk odvádí svůj vysoký standard, který jednou ocení až zpětný pohled, neboť jeho filmy budou patřit k těm, které budou dlouho cyklicky rotovat na obrazovkách českých televizí a v přehrávačích digitálních médií... (03.07.2008)