Pleasantville: Městečko zázraků

Snímek disponuje kvalitním hereckým obsazením, zajímavým námětem, ještě zajímavějším provedením a scénářem, který tak trochu zápolí s logikou. Ale co, drobné nedostatky se nasčítaly a stály film jednu hvězdičku, takže už byl potrestán a nebudu se v tom dál šťourat. Když jsem viděl tuto záležitost před lety poprvé, byl jsem přesvědčen o tom, že jde o kritiku rasové segregace a rasismu jako takového. Ale, jak by řekl Roland, svět se hnul, a já jsem nabyl dojmu, že má tento snímek významnější přesah. Dnes už vnímám tu podvratnou barevnost v černobílém světě jako samostatné (a tedy nebezpečné) myšlení (i když to tak možná tvůrci nezamýšleli, co já vím). Tento film je dnes mnohem aktuálnější, než jak tomu bylo v době jeho vzniku. Svět stále více ovládají tupá stáda, takže se už zase zakazují knihy, filmy a seriály (a u nás málem i divadelní hra, že pane D.?) za nadšeného skandování davů (jen v nich místo bílé převládá černá), presumpce neviny se stává neznámým pojmem a vše směřuje více či méně nápadně k diktatuře. Teď se dopustím přiznání. Nemám rád Ukrajince, nikdy jsem je rád neměl a ani je mít rád nebudu, protože jejich předkové svého času masakrovali s nadšením a kreativitou všechno neukrajinské (včetně volyňských Čechů), k čemuž se dnešní Ukrajinci hrdě přihlásili tím, že si z příslušníků Ukrajinské povstalecké armády udělali národní hrdiny. A přesto jim dnes držím palce, protože se Rusové chovají jako Japonci těsně před oficiálním vstupem do druhé světové války- taky zprvu zabrali "jen" Mandžusko, Koreu a část Číny. Ale proč tohle vůbec píšu? Protože jsem zjistil, že když budu kritizovat naši převelice schopnou vládu (viz. burza) nebo dokonce premiéra, dopustím se podpory Ruské federace. No, to je skvělé, totalita se vrací, jen mě místo kontrarevolucionáře a přisluhovače západu prohlásí rusofilem. A o tom pro mě tento film je. O zvůli. / Poučení: Chceš dobře zapadnout? Kolébej se a buč v souladu s ostatními. (21.10.2022)

Kouzelný film a příjemnou retro atmosférou a velmi povedenými hereckými výkony. Postupné obarvování černobílého světa tak, jak jsou do něj zanášena další a další "kouzla" běžného života je působivé a zároveň nutí člověka k zamyšlení nad vnímáním věcí a lidí okolo sebe. (Teď to po sobě čtu a to jsou hrozně sladké kecy, co píšu - ale ten film na mě tak nějak sladce zapůsobil...) (29.05.2013)

Pôvodne sa Pleasantville tvárilo ako prostoduchá komédia o návrate súrodeneckej dvojice do akéhosi seriálu z 50tych rokov. Aké však bolo moje prekvapenie, keď sa film postupne začal plynule prelievať do vydarenej drámy s komediálnym podtónom a dokonca s hlbokou myšlienkou. Tu som doslova videl, čo je to nenávisť voči farebným :) Navyše kontrast niektorých farebných a niektorých čierno bielych postáv v jednom zábere má neskutočné čaro a príjemne nostalgicky na mňa zapôsobil. Bez debaty film, ktorý stojí za pozornosť. (01.12.2009)

Geniální první půlka tohoto komediodramatu působivě rozehrává (nejen) Splelbergův trik ze SCHINDLEROVA SEZNAMU (kontrast rudého kabátku a černobílého obrazu). Potom se ale začne brát až moc vážně a na konci se stává uslzenou a hodně násilnou metaforou o tom, jak mládí překonalo zatuchlost a rasismus americké společnosti 50-ých let. Škoda. (18.11.2002)

Veľmi príjemný a originálny film. Ako to, že muž príde domov a nemá na stole večeru?!... Ci boha a manželku tiež!... To je škandááál!... Vtípky mi sedeli, bavil som sa, ale lepšie to začína byť až v druhej polovici a najviac som sa bavil na rasistických narážkach( pálenie kníh!) a na správaní občanov, ktorí žijú stereotypne v zabehaných koľajách. Možno poniektorí spoznajú mladučkého P. Walkera, ktorý utrpel "vážne" zranenie pri milovaní s R. Witherspoonovou. "Niečo sa so mnou stalo, musím ísť domov..." 80%. (19.01.2013)