Velký Gatsby

VELICE retro. Snímek je vystavěný na pomalém, melancholickém stylu vyprávění o zdánlivě bezstarostném, povrchním životě v hojnosti protkaném nekonečnou šňůrou večírků. Přiopilí zasněnými, podmanivými záběry kamery postupně zjišťujete, co všechno je zamilovaný chlap schopný udělat pro jednu krásnou, rozmarnou bytost … Až vás závěrečné titulky nekompromisně vrátí do reality, možná si s lehkou kocovinou a s neurčitým smutkem v duši odpovíte na otázku, jestli ta dotyčná za to stála. (15.09.2010)

Nuda, nuda, nuda. Neubránil som sa porovnávaniu s novou verziou Gatsbyho a táto mu nesiaha ani po päty. Uznávam, že kostýmy boli dobré a hudba bola tiež fajn a viacej zodpovedala danému historickému obdobiu. Mia Farrow zahrala Diasy brilantne, bola oveľa viac neznesiteľnejšia ako v podaní Mulligan. Ale viac dobrého už nenájdem. Bolo to plané, bez silných emócií a chýbala mi pompéznosť Luhrmannovho Gatsbyho. Áno, áno, môže za to do istej miery aj technologický pokrok, ale niet pochýb že dosiahnuť silné emócie aj bez toho mohlisa dá aj bez toho. Veľmi, veľmi priemerné. (18.06.2013)

„Rádoby důležitým lidem tohoto světa šlo vždycky jen o dvě věci: o peníze a jejich vlastní postavení, pověst.“ Gatsby působil jako jejich prototyp. Jenže jemu šlo paradoxně o něco úplně jiného – o tupým manželem důsledně vykrmovanou husu jménem Daisy. Moje úsilí přežít nemilosrdnou stopáž bylo hnáno povrchní touhou pohledět zas jednou na starodávného fešáka Redforda. Bohužel tady je podáván v rosolovité omáčce, která se leskne mastnotou a už napohled je silně prošlá. Postavy jsou nesnesitelné, vedle zmíněné husy zevluje na dvorku opelichaný kapoun Nick a kolem něj pobíhá hejno pomatených slepic v ubíjejícím rytmu charlestonu a komíhání cingrlátek. Zlatej Leo. (29.12.2020)

Knížku jsem nečetl, novou verzi neviděl a verze z roku 1974 je jeden z těch nejznámějších filmů v tom roce natočených. A je to vlastně přesně to co nesnáším - načinčaná melodramatická červená knihovna z vyšší třídy, kde funguje milostný mnohoúhelník. Ovšem překvapivě se mi to docela líbilo. Slušní herci (Farrowová, Dern, Blacková, Waterson) v čele s jako vždy uměřeným, ale přesným Redforem. Překrásná opulentní výprava se spoustou skvělých kostýmů, dobová hudba, párty plné dekadence. Postavy odpovídají škatulkám melodramatu, ale určitá hloubka tu nechybí, zejména bolestivý rozdíl mezi úpřimně milujícím Gatsbym a povrchní snobskou na lásku hrající si Daisy, což se projeví v závěru. Bavil mě i Nick, tichý pozorovatel a komentátor, který v opovrhovaném Gatsbym nachází skutečného přítele a překvapilo mě s jakou razancí a brutalitou ten mnohoúhelník byl na konci vyřešen. Zkrátka něco podobného mě nikdy nestrhne, ale respekt a slušné 4* si to zaslouží. Drama roku 1974. (02.04.2023)

Nevím, jestli je to kvalitou filmu, nebo spíš podobností představ mých a Jacka Claytona (popřípadě Francise Forda Coppoly, autora scénáře), ale film se mi líbil hlavně proto, že naprosto kopíroval dojem, který jsem měl předtím z knihy Francise Scotta Fitzgeralda. Mia Farrowová excelovala tak jako Robert Redford nebo Karen Blacková jako Jordan Bakerová. Nejvěrněji se knize přiblížila pasáž mezi Long Islandem a new Yorkem - pustina, které vévodí reklama s brýlemi doktora T. J. Ecklenburga, symbolizující něco vyššího, a benzinová stanice s jejím majitelem Wilsonem a jeho ženou. Hvězdičku ubírám hlavně kvůli dlouhým vyprávěcím monologům, kterých by se nepůvodní scénáře měly spíše vyvarovat, aby necitovaly svůj originál. (15.09.2010)