Příběh dušičkový

"...taková ženská, pod pořádným mramorovým monumentem, je nejbezpečnější." Jedna z najpohodovejších komédií a s výkvetom českého herectva. Niektoré bonmoty, hlavne od J. Marvana, by mali vytesať do kameňa. Pokiaľ nemáte zrovna dobrý deň tak si to pustite. Za pokus to určite stojí, jasný plný zásah. (12.01.2020)

Příběh dušičkový je sice filmem z roku 1964, jde ale v podstatě o film pro pamětníky z období první republiky. Černobílá kamera, dobové zasazení, herecké obsazení, mile naivní příběh, dialogy a vůbec celá atmosféra. Sice nejsem žádným extra velkým milovníkem filmů pro pamětníky, nicméně Příběh dušičkový se nám doma trefil do nálady a společně jsme se u něj pobavili. Zejména obsazení a herecké výkony ústřední dvojky nám sedly. Pan oficiál (Jan Pivec) a pan revident (Jaroslav Marvan) si krásně vypravují o svých starostech, navzájem si radí a rozumují, jak je to na světě s těma ženskýma těžké. Jejich životní pravdy nás několikrát rozesmály. Je třeba připustit ten lehce naivní přístup filmu a nehledat v tom nic s extra velkým přesahem, s napětím, či promyšleným příběhem. Zkrátka jde o takovou pohodovou komedii z minulých časů. Osobně bych měl jen jednu výtku. Pohledy a promluvy herců do kamery nemám rád, vždy mě to vytrhává z příběhu a přijde mi, že tvůrci z diváků dělají hlupáky a je jim potřeba něco přímo do očí vysvětlit. Je už jedno, jestli tak mluví Jan Pivec, Michael Caine (Alfie), Paul Newman (soudce Roy Bean), nebo někdo jiný. Každopádně v Příběhu dušičkovém pozitiva převažují a rád přihodím i slabší čtvrtou hvězdu. (03.11.2023)

František Filip je expert na natáčení příběhů ze starých časů. Tento televizní snímek představuje zdařilé zpracování povídky Ignáta Herrmana a skvělou hereckou příležitost pro Jana Pivce, který ji v maximální míře využil. Humor a vtip, který vložil do své role je vskutku osobitý a neopakovatelný. Jsou filmové role, při jejichž vyslovení se nám vybaví jméno jediného herce a role Vavřince Konopky je jedna z nich. (26.07.2011)

Povídky Ignáta Herrmana jsou banální lidové čtení ze starých časů a kdysi sloužívaly jako předlohy k líbezně nevkusným filmům s dvojicí Pištěk-Nedošinská. Také Příběh dušičkový je založen na dráždivě bulvární zápletce, ale František Filip ho natočil tak, že daleko víc připomíná čapkovské adaptace jako O věcech nadpřirozených nebo Čintamani a podvodník. Jeho tv uvedení na Vánoce 1964 se setkalo s takovým nadšením, že se film dodatečně promítal i v kinech. Lví podíl na úspěchu má Jan Pivec jako zakřiknutý oficiál Konopka, spořádaný muž, který panikaří kvůli každé maličkosti (Pivcovo slavné "jéžišmarjá" tady zazní snad stokrát) a co teprve, když mu jeho zlá žena Dana Medřická uteče s cirkusákem (jéžišmarjá), ba co hůř - co když se vrátí (dtto)! :-) Znamenité herecké výkony i ve vedlejších rolích (Marvan, Havelková), ba i v epizodních (skvělá scéna s jasnovidkou Jiřiny Šejbalové). 80% (21.02.2006)

Československý film natočený podle povídky I. Herrmanna popisující životní etapu vrchního oficiála Vavřince Konopky. Tohoto zakřiknutého úředníka, trpícího pod dominancí a nepěkným chováním jeho ženy Petronily (D. Medřická), ztvárnil svým nezaměnitelným způsobem legendární J. Pivec. Jaké je jeho překvapení, když jednoho dušičkového dne zjistí, že ho jeho panovačná semetrika opustila a přidala se ke kočovné společnosti jejího milence, teatrálního cirkusáka J. Kemra. V zaměstnání dělá Konopkovi, domácky zvaného Lorenc, společnost reverent (vynikající J. Marvan), s nímž probírá svůj nešťastný život a jeho přítel mu poskytuje útěchu. Po odchodu jeho ženy se začne o Konopkovu domácnost starat sympatická hospodyně L. Havelková, s níž záhy osvobozený oficiál naváže až příliš důvěrný kontakt. Konopkovo štěstí však netrvá dlouho, neboť přesně po roce, opět na dušičky, se vrátí jeho žena a pokouší se nastolit původní domácí teror. Oficiál však tentokrát nepodlehne její zdrcující výřečnosti, vyžene ji z bytu a celá situace skončí u advokáta M. Růžka. Právní stránka Konopkovy situace se začíná pro něj vyvíjet nepříznivě a od značné újmy na majetku a cti ho zachrání lest, s níž mu překvapivě pomůže bývalý milenec jeho ženy J. Kemr. Ve snímku F. Filipa tvoří dominantní dvojici oba přátelé úřednící, jejichž dialogy tvoří ozdobu tohoto snímku. Paní Medřická zvládla svou roli zlé ženy vládnoucí jedovatým jazykem též velmi dobře, ostatně stejně jako všichni účinkující herci, přesto však mě tento snímek s banálním příběhem nezasáhl natolik, abych byl ochoten ho hodnotit nadprůměrně. (22.10.2020)