Francouzská spojka II

Přiznám se, že (ač tu většina tvrdí opak), já mám mnohem raději "dvojku", než "jedničku". Více mne "vcucla" a mnohem silněji na mne zapůsobila - obzvláště scény, kdy Pepka nadrogovávali a posléze jeho léčba; ale neméně třeba i to, jak se Henry, ač ho původně neměl zrovna moc rád, o Pepka velmi obětavě staral a pomáhal mu ze všech sil se ze závislosti dostat. Dále třeba ponurost a šeď (doslova) prostředí starého sklepního vězení, kde Pepka léčili (a ten quasi hotel taky nebyl zrovinka z nejluxusnějších), což jen umocňovalo celkovou mrazivou atmosféru filmu (společně se skvělou hudbou - tu samozřejmě také nemohu opomenout). Poprvé jsem film (oba) viděla již v dětství (snad ve 12 letech), a ta slavná Pepkova scéna, kdy se v abstinenčních křečích svíjí na zemi, mne totálně odrovnala. Tenhle film by měli pouštět ve školách - coby poučení i prevenci pro mládež - namísto obvyklých (povětšinou) trapných a nudných dokumentů. A myslím, že by to bylo nejen mnohem zábavnější, ale především účinnější. (01.12.2012)

Zda je dvojka slabším pokračováním už si nevzpomínám, musel bych to po letech vidět znovu k porovnání, ale tehdy se mi to nesmírně líbilo. Vynikající Gene Hackman alias Pepek byl v té době mým nejoblíbenější hercem a musím se na oba díly podívat znovu , abych zavzpomínal na zlaté časy kinematografie. (18.05.2014)

Totálně vyčerpávějící pokračování kultovní americko-francouzské kriminálky. Dalo by se rozdělit do tří přibližně stejně dlouhých kapitol. První je přeplněna povětšinou nudnou vatou a ne moc zajímavými vtípky, v té druhé od únosu Jimmyho "Pepka" Doyla v cizím městě to naopak dostává závratný spád. Drsné scény pod jehlou s nedobrovolným vpichováním drog i po mnoha letech působí hnusně, stejně tak nasledující utrpení v abstinenčních záchvatech. Což je v souvislosti s tématem filmu jenom dobře a oceňuju, že navzdory jinému žánru (krimi/ thriller) nabídl v podstatě i psychologické drama se silným prožitkem podporujícím odpor k drogám. Právě tato hodně temná kapitola dělá snímek nezapomenutelným, skvěle to graduje i originálně zrežírovaným lékařským zákrokem. A pak dlouhou úžasnou "alkoholickou" scénou – nádherně hořká absurdita, v níž se donucení k pití alkoholu (známé obecně jako něco negativního) stává pozitivním prostředkem pro překonání daleko horší závilosti (drogy). A hlavně neskutečné herecké sólo Gena Hackmana, když se svým kolegou (dříve spíše protivníkem, teď již pomalu se rodícím přítelem) prožívá v transu u sklenky koňaku zajímavé psychické proměny. V třetí kapitole je pro změnu dění plné svižné akce, tak jak to Frankenheimer obvykle umí, vrcholící dlouohu dechberoucí honičkou na vlastní pěst s totálně nervní kameru. Uffff... Dříve jsem hodnotil třemi hvězdičkami, neoslovil mne moc pokus navázat na původní film dle skutečného případu zcela fiktivním pokračováním, teď jsem ho musel po druhém zhlédnutí i navzdory vyčerpávějícím pocitům více docenit a napsat nový komentář. Na plný počet to z mé strany není hlavně pro onu první kapitolu, nebo-li jinak řečeno dlouhý rozjezd. 80% (09.11.2019)

Francouzska Spojka 2 je uz o cosi menej napinava ako vyborna jednicka. Tvorcovia sa viac zamerali na psychologicku dramu nez na plnohodnotny akcnak a film opat stoji a pada na Gene Hackmanovi. Williama Friedkina na poste rezisera vystriedal John Frankenheimer /Vlak 1964/. Celkovo vsak pre mna uz slabsie pokracovanie : 66 % (28.03.2015)

O něco slabší než jednička, ale pořád velice povedené krimi. John Frankenheimer do něho vložil jiný styl, než William Friedkin a stvořil dílo, které může směle konkurovat fantastické jedničce. Zde je více důrazu na psychologii postav a Pepkově odvykací kůře. Právě zde Gene Hackman předvedl jaký je vynikající herec. I ostatní herci jsou vynikající, avšak Bernard Fresson nemá takové charisma jako Roy Scheider. Konec, který se opravdu povedl jenom zaceluje celou napínavou podívanou. (06.03.2005)