Shake Hands with the Devil

Pro mě nejintenzivnější a nejsyrovější filmové zpracování genocidy ve Rwandě. Nejedna slza mi ukápla i po několikátém zkouknutí. Roy Dupuis jako generál Romeo Dallair se své role zhostil výtečně. Tento film ve mně nebudí jen lítost, ale hlavně nepochopení, jak tohle světové mocnosti vůbec mohly dopustit 91%. (04.01.2015)

Roye Dupuise jsem měl fixlého jako agenta-máničku Michaela ze seriálu Brutální Nikita. Poznal jsem ho hned při prvním pohledu na generála OSN UNIMAR Romera Dallaira. A rovnou říkám, kanadského generála zahrál skvěle! Ano, to co jsme v Hotelu Rwanda viděli jen z pohledu hotelu a jeho nejbližšího okolí, tady máme tu krutou možnost vidět v celém městě... Jakákoliv intervence zahraničních nebo mírových sil v zaostalé zemičce je přímo úměrná zájmům intervenujících a to primárně ekonomickým. O peníze se jedná vždycky až na prvním místě. Dodržování lidských práv jde případně na řadu až pak. Navíc Afrika se svými kmeny je i dnes pro západní svět se svými etnickými konflikty stále nesrozumitelná... Stále si říkám, jestly ty kolonie neměly něco do sebe. A nejhorší na tom je, že se bavíme genocidě probíhající v roce 1994..! Navíc už mnohokrát se potvrdilo, že modrá vlajka OSN nejednou ze stožáru shlížela v různých částech světa na naprosto šílené masakry. K čemu jsou vojáci bez mandátu střílet, k čemu mají zbraně bez nábojů, k čemu mají generála? Generál Romero Dalladier byl frajer. - ,,Mírové mise bývají ze všech ty nejtěžší" * * * * * (01.02.2012)

Shake hands with the Devil staví na dvou základních kamenech. Tím prvním je vynikající Roy Dupuis, který z plátna nesleze dobrých 95% filmu a tím druhým je téma občanské války mezi Hutuy a Tutsii, které nebylo zfilmováno poprvé. Zatímco Hotel Rwanda tlačil na emoce skrz rodinu Dona Cheadla a masakrování Tutsiů po tisících, tento snímek klade velký důraz na smutnou roli „vojáků“ v misi UNAMIR, kteří sehráli dost nešťastnou a nezáviděníhodnou úlohu, kdy museli v podstatě jen přihlížet genocidě. Morální dilema, zda se zachovat tak jak velí čest, nebo jak velí nadřízený, je zde ztělesněno v postavě kanadského generála Dallaireho. Největší a možná i jedinou slabinou filmu je nevýrazná režie. (02.11.2013)

Dať tomu väčší badžet, zastrešiť to pod nejaké renomovanejšie štúdio a vopchať tam expresnejšie hrajúcich hercov, mali by sme dočinenia s ďalším patetickým Schindlerovým listom. Našťastie Rómeo D. to tak nechcel a nechal svoju najsilnejšiu životnú etapu nakrútiť bez škrupulí, s neobrúsenými hranami, s vynikajúco dospelým Royom Dupuisom a s výsledkom môže byť podľa mňa veľmi spokojný. Spielberg by to takto realisticky asi nedokázal a radšej by diváka dojímal svojím bittersweet spôsobom. Pre mňa má takto ten príbeh výpovednejšiu hodnotu, pretože je iba BITTER (bez SWEET). (24.05.2013)

Zaslouží si vůbec lidstvo žít na této planetě? Ať už nahlédneme do kteréhokoliv desetiletí různých staletí, vždy najdeme válečné konflikty, při nichž z nejrůznějších lidských rozmarů umírali nevinní lidé. Na konci 20. století, na počátku 21. století, stále se lidé zabijí a nedovedou si říct prostou větu: "Vždyť jsme všichni lidé!" Nevím, kdo řekl, že život má největší cenu tehdy, je-li prožitý v míru...Každopádně je to moudro, kterým se nedokážeme řídit. -- Sakra, to se ale opakuji! Přesně tohle jsem psal už u filmu Hotel Rwanda! Po krátkém rozmyslu dávám i tomuto počinu 5*, protože nad otázkou, kde se v lidech bere taková zrůdnost, nepřestává rozum stát a při každém naturalisticky zpracovaném snímku na základě skutečné události znovu vyvstává na mysl. Obdivuhodný výkon Roy Dupuise v roli Dallaira, obdivuhodná to postava dějin. Některé scény (most s mrtvolami, kostel plný těl, uklouznutí na kaluži krve,...) zůstanou v divákovi dlouho. (30.01.2014)