Svatební košile

Erbenovu báseň nebo bych spíše měla říct baladu jsem nikdy neměla moc v lásce, dokonce mě děsila, ale to mi nezabránilo v tom, abych se na ni podívala. Animace byla nádherná. Hlasy obou vyprávěčů skvěle dotvořili atmosféru, která z příběhu přímo odkapávala. Po shlédnutí tohoto kraťasu by musel být Erben přímo nadšený. (23.05.2011)

Klasická Erbenova balada o vině (dívka vydírá Pannu Marii, aby jí vrátila milého z ciziny, a nebo aby si vzala její život) a trestu (někdy smrt není to nejhorší, co nás může potkat ...co takhle doživotní noční můry...). Báseň v plné délce a v nádherných romanticko-dekadentních obrazech J.Kábrta (člověk by asi dnes toužil po úplné animaci) je doprovázena pochmurnou hudbou jednoho z našich nejlepších skladatelů filmové hudby (hned za Z.Liškou) a podmanivými hlasy herců s velkým H. Co více si přát? Tenhle záhrobní příběh je báječným gotickým horrorem. Snad se někdy dočká i důstojného zfilmování s živými herci (poskakující Roden, připomínající pouťovou opičku na gumě, byl všechno jen ne děsivý). (01.06.2013)

Josef Kábrt upravil námět K.J.Erbena, krátký snímek režíroval, podílel se na výtvarné stránce. A podařilo se mu navodit až hororovou atmosféru. Tvůrci věrně kopírují Erbenovu předlohu a výstižně vykreslují venkovské prostředí, postavu dívky toužící po milém, která se zlu brání vírou. Umně je zakomponován symbol lišaje smrtihlava. Svižně odvyprávěný příběh barvitě doprovází hudba Luboše Fišera. V některých pasážích jsou motivy srovnatelné s částmi z Babičky, ale během zlomku vteřiny dokáže vygradovat temnotu, že by se krve nedořezal. Blanka Bohdanová a Jiří Holý dokázali svými hlasy postavy oživit (i toho umrlce). (27.02.2010)

Slibný začátek, dokud se nezačne recitovat. Sterilní přednes obou protagonistů a la "národní umělec v Nedělní chvilce poesie" připomíná spíš povinnou školní četbu než erbenovský horor. Výtvarnu se daří mnohem lépe, ale ani to mě dostatečně nevtáhlo. Proč je báseň sestříhána? Aspoň když už tak dlouho běželi, mohlo dojít na všechny tři odhozy. Notabene, když v pohádkách musí být všechno třikrát. Tak aspoň tři hvězdičky, ale s odřenýma ušima. (16.12.2011)

Jako Západočecha mě těší, že tahle plzeňská pověst je jednou z básní, které zná i občasný frekventant pomocné školy, jako jezinku mě těší, že jeden z kolegů strašidel vešel do světa literatury a jako jedince milujícího dlouhé procházky mě těší to, že Svatební košile je báseň popisující sto jarních kilometrů (tedy přesněji třemi skoky 96,56). (30.05.2013)