Obsahy(1)
Jan Werich a Miroslav Horníček jako ponocný a antoušek v legendární hře Osvobozeného divadla. Unikátní záznam zachráněný v archivu České televize... Slavná hra autorské dvojice Voskovec a Werich měla premiéru v roce 1935 a hrála se s velkým diváckým ohlasem. Autoři situovali příběh do prostředí chudinské noclehárny třicátých let, kam přichází starý herec a osazenstvo si společně zahraje hru inspirovanou životem slavného francouzského básníka Francoise Villona, buřiče a fanfaróna, který svými básněmi burcoval proti vrchnosti. V padesátých letech, když Jan Werich vedl Divadlo ABC, tento divadelní text oprášil. Partnera Jiřího Voskovce Werichovi nahradil Miroslav Horníček a společné jiskření v předscénách reflektovalo současnost nadcházejících let šedesátých. Vedle kvalitního herectví – Villona hrál O. Lackovič, Kateřinu J. Adamová, purkmistra V. Trégl, Filipa L. Kostelka a další, byl angažován také Orchestr Karla Vlacha, který hrál naživo Ježkovy písně "Hej, pane králi", "Potopa", "Svět na ruby" a "Proti větru". Premiéru v režii Jána Roháče měla inscenace na divadle v roce 1957, televizní záznam v režii Miloslava Zachaty pochází z roku 1960. Tento unikátní záznam byl v archivu ČST později rozstříhán. Znovu zrekonstruován i se slavnými forbínami Jana Wericha a Miroslava Horníčka byl v roce 1998. (Česká televize)
(více)Recenze (37)
Tahle hra vskutku stojí především na Werichovi a forbínách, které překypují skvělými aforismy a hrátkami z češtinou, zbytek tvoří spíše takovou kulisu. Navíc Horníček působí lehce nepatřičně a proto celá inscenace vyznívá spíše jako taková "one-man show". Z dalších herců bych vyzdvihl Otto Lackoviče coby Villona. ()
Díla Osvobozeného divadla V+W znám jen z menších či větších úryvků. Teď snad poprvé jsem zhlédl jedno v celé své kráse, Voskovce nahradil Horníček a snad důstojně - nemám však s čím srovnávat. Představení trpí dost nerovnoměrným a roztříštěným dějem působící slepeným dojmem. Výrazněji a zábavněji působí jen forbíny hlavních přestavitelů. Ostatní mi přišlo strohé a utahané. Proto jen slabé umolousané 3 hvězdičky. A nejspíš už nemám důvod se k tomu vracet. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Před několika dny jsem zhlédl Těžkou Barboru, která byla relativně nudnou hrou zato však s geniálními forbínami. Balada z hadrů oproti Barboře vyniká i vcelku slušnou kvalitou hry, forbíny Wericha Horníčka opět netřeba komentovat, jsou nezapomenutelné. V poslední době pozoruji v různých médiích snahu Wericha zlehčovat či diskreditovat. Tato hra je ideálním protilékem a důkazem, že Werich byl velikánem přesahujícím svým nadhledem většinu lidí v naší malé zemi, byl symbolem minimálně dvou až tří generací. Můžeme o tom diskutovat, vést spory, ale to je asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Jsem vděčen, že alespoň něco z jeho díla se zachovalo přes nepřízeň mocipánů na filmovém pásu...100% ()
Tyhle unikátní černobílé rekonstruované záznamy představení Divadla ABC jsou něco jako národní kulturní dědictví. Náš nejslavnější tvůrčí tandem Voskovec - Werich se tu reinkarnuje ve dvojici Jan Werich - Miroslav Horníček (Jiří Voskovec byl v té době již několik let v americkém exilu) a je to náhrada více než důstojná. Divadelní hra sama je v obrazech, kde nevystupuje výše zmíněná dvojice, trochu nudná (hlavně první půlhodinu nutno přetrpět), leč ve výstupech a především a autentických forbínách nově etablovaného páru jde o ryzí genialitu. Nevídaná životní moudrost, abnormální jazykový cit, ryzí humanismus (i humanitní vzdělání, jehož je obětí, jak říká v jedné narážce sám Werich) mistrů Jana Wericha i pana Horníčka. Je dobré si čas od času (hlavně pro srovnání s dneškem) tyto legendy české kultury připomenout... ()
Hra je oproti forbínám slabší, ale co není! Moudrost a genialita dvojice Jan Werich, Miroslav Horníček, je neskutečná, vůbec oproti dnešním "komikům" (chce to alespoň patery uvozovky). I ve hře je to především o nich, nelze jinak, ale možná je to částečně i kvalitou záznamu. Ten je dost špatný, přesto ještěže existuje alespoň takový! 90% ()
Galerie (5)
Zajímavosti (2)
- Premiéra 31. 10. 1957, Divadlo ABC (Praha). (NinadeL)
- Společně s hrou Těžká Barbora (1960) se jedná o nejstarší filmové záznamy divadelních inscenací v archivu ČT. (sator)
Reklama