Královna Margot

Autorům filmového přetlumočení jedné z nespočetných próz Alexandra Dumase staršího se podařil malý zázrak. Aniž zcela překryli původní romantismus předlohy, odstranili větší část jejích slabin a dosáhli podstatně výše než např. tvůrci klasické adaptace TŘÍ MUŠKETÝRŮ z počátku šedesátých let. I když jejich Margot je oproti té původní poněkud idealizovaná, a to nejen ve vzhledu (viz WIKIPEDII), je zobrazena jako živá, zranitelná bytost, která si v mravně nevázané době zachovává základní mravní a lidské vazby (i když ne zcela konvenčně). Feministická reflexe, jež je v tomto pojetí určitě obsažena, je práva skutečnosti: tato žena byla intelektuálkou své doby. Ocenění scén, hereckých výkonů, kostýmních složek je nesporné. Mne osobně více zaujala zdařilá milostná scéna z úvodu filmu mezi královnou a neznámým hugenotem při jednom z mnoha jejích výletů do pařížských ulic - určitě se vyrovná obdobným scénám v POSEDLOSTI. Pozorný divák je v každém případě odměněn nevšedním zážitkem a hlubokými, trvalými dojmy a vzpomínkami. Je to málo? Je to víc než mnoho. (28.08.2007)

Moje upoutávka svým kolegům a kolegyňkám z 27. září 2008: „Doporučuji v úterý ve 23:00 Královnu Margot. Jindřich III. ( sice poněkud zkresleně), Jindřich IV., Karel IX., Kateřina Medicejská, Gaspard de Coligny, to všechno tam bude k vidění a krásná Isabella Adjani jako Markéta Navarská a pro dámy Vincent Perez jako hrabě La Mole...” Dostalo se mi odpovědi: „Samej sex a krev.” A co na to po zhlédnutí filmu (na svém dvd) odpovídám já? Tak krve tam skutečně byly potoky a mrtvé tam házeli do jámy jako za Velkého moru a přehrabovali je tyčemi, ale co se týče sexu, toho tam bylo pár scén a velmi vkusně natočených (o samém sexu plném nevkusu by třeba takový Caligula moh’ povídat). Ač zbytek byl romantický až hrůza (co se dá dělat) a musela jsem těžce přimhouřit oči ohledně historických skutečností (pro zájemce tady, jak to skutečně bylo, převážně věnováno Jindřichu III., jenž byl v románu a ve filmu vyobrazen nepřiliš lichotivě), film byl celkem věrně natočen podle Dumasova románu (o němž si z hlediska historické věrnosti rozhodně nikdo nemůže dělat žádné iluze) a musím připustit, že se mi to líbilo. Tuto Dumasovu knihu jsem v telecích letech nesmírně žrala :-)), tak možná i proto. Pro ty, pro něž film gradoval příliš brzy, čím měl asi tak gradovat? Samozřejmě, že musí gradovat Bartolomějskou nocí, která má v dějinách přesný místo...To přece není nějaký přiblblý fantasy film, to je líčení historických skutečností... Ví tihle lidi něco o francouzkých dějinách nebo o Dumasově románu? Asi ne... Vždyť román přece Bartolomějskou nocí začíná a sám film se jmenuje Královna Margot, protože líčí část jejího života, a tak film BN končit nemůže! Asi bylo záměrem, aby film vrcholil smutkem Margot pro La Mola a Jindřišky pro Coconase ( a vykašleme se na to, že počet jejich milenců šel do stovek), což ale v konfrontaci s hrůzami BN nějak nevyšlo... Jen tak pro zajímavost kromě knihy o lovu, která posloužila k usvědčení milenců Markéty, královny navarrské a vévodkyně Jindřišky de Nevers, figurovala v Dumasově románu ještě vosková figurka, která představovala královnu Markétu a byla použita pro vzbuzení lásky, ale při obžalobě jí bylo využito, tak aby představovala krále, jemuž takto mělo být ublíženo pomocí magického rituálu. K filmu těžko řeknu, co tady ještě nepadlo, tak spíše ještě něco k době samotné, jejím základním rysem bylo rozhodně náboženské fanatické šílenství. Za nejznámější lze samozřejmě považovat ve filmu líčenou Bartolomějskou noc, v rámci objektivity ale nelze opominout, že proběhla také St. Michalská noc. Ta byla obdobou Bartolomějské ale v opačném smyslu, tedy že hugenoti v Périgordském kraji, kde měli převahu nad katolíky, je zabíjeli, jen proto, že těmi katolíky byli. Pro mě je film a tato doba vůbec ukázkou toho, kam až může lidstvo zavést náboženská horlivost, přivedená do krajností a podporovaná navíc štvavým kázaním. (Jaká to podobnost s dnešní dobou v některých oblastech...) (07.11.2011)

Jeden z nejlepších snímků francouzké kinematografie 90. let a zcela jistě nejlepší filmový výkon Isabele Adjani.Nákladný kostýmní velkofilm z období náboženských válek mezi hugenoty a katolíky v 16.století.Historické drama plné intrik a dějových zvratů s kvalitní kamerou,dobře vybranými exteriéry i dekoracemi.Historicky poněkud nepřesný a romantizující,ale to většině diváků vadit nebude.Záběry krvavé lázně Bartolomějské noci jsou barvité a fascinující.Adjani v renesanční róbě je neodolatelná,ale vedle ní herecky exceluje Daniel Auteuil a desítky dalších špičkových herců.Celkový dojem 95 %. (14.07.2006)

Tak takhle nějak to tehda asi opravdu vypadalo. Shodou šťastných okolností jsem mohl Královnu Margot zhlédnout v době probírání dané látky ve škole s čímž souvisel můj zvýšený zájem o historické souvislosti. V opačném případě bych jí zvýšenou pozornost po celých sto čtyřicet minut jistě nevěnoval. Film graduje příliš brzy. Bartolomějská noc, jeho pomyslný vrchol, nemoudře přicházející zhruba po čtyřiceti minutách děje, je zdaleka nejvýraznější bodem celého snímku. Masakr. Nemilosrdný, chladnokrevný a brutální masakr hugenotů. Nic podobně působivého až do konce neuvidíte. Nelze mluvit přímo o nudě, pokřivené vztahy v královské rodině již dlouho nebyly tak pokřivené (matka, iniciátorka atentátu, dcera, která se kurví s kdekým, vlastní psychicky labilní bratry nevyjímaje…), jen už to není, řečeno lidově „taková hustota“. Herci hrají s plným nasazením, jsou dokonale ponořeni do svých postav, do doby, v niž žili a na všudypřítomnou špínu, krev a pach rozkládajících se těl neberou ohled. Nevšední (na historické drama rozhodně) hudba Gorana Bregoviče v rámci vytyčených – realitě věrných – mantinelů modernizuje příběh. Ten sice vychází ze zdramatizovaného románu Alexandra Dumase a některá historická fakta jemně poupravuje, stále v sobě však nese obrovský krvavý flák pravdy. Desítky tisíc mrtvých kvůli odlišnému náboženskému smýšlení… copak jsme se z té historie vůbec nepoučili? 75% Zajímavé komentáře: Marius, Ajantis, saladín. (30.09.2008)

Jeden z najlepších historických filmov vôbec. Romantická Dumasova predloha je tu nekompromisne pretavená v drsný, krvavý obraz dobových (ne)mravov. Kostýmy a make-up dosť zásadne mimo historického reálu, ale práve vďaka ignorácii dobovej opulencie pred nami silnejšie vyvstáva verná atmosféra 16. storočia - ide tu totiž o ľudí (vynikajúco zahraných) a ich temné pudy a vášne. Takto sa totiž v tom čase skutočne robila politika a riešili náboženské konflikty a človeku sa z toho ježia všetky vlasy na hlave. Skvost francúzskej kinematografie. (27.07.2007)