Muzika

Nechcime od muziky aby bola presne tým, čo chceme. Nenúťme ju tým, ktorí ju nepočúvajú. Nečakajme od nej, že vždy naplní naše najvyššie požiadavky. Dajme jej možnosť predostrieť svoj zámer. Buďme otvorení aj jej jednoduchším melódiam. Čakajme od nej menej, dostaneme viac. Platí to pre tú, ktorú práve počúvame a tiež pre tú, ktorú sme práve dopozerali. "Radšej teplé pivo, jak studenú Nemku." (18.01.2011)

LFŠ 2008 ... Tak toto som nečakal! Původně jsem na tento film ani nechtěl jít, moc mě podle popisu nezaujal, ale nakonec je to asi největší překvapení letošní LFŠ. Vtipností i zpracováním se přinejmenším vyrovnává Hřebejkovým "komunistickým" flákům a pokud pan Nvota stále váhá, jestli má cenu film pouštět do ČR, tak mu vzkazuju jen, že je asi blázen...Muzika má podle mě naději stát se minimálně na Slovensku kultem, jakým jsou u nás Pelíšky. (02.08.2008)

Film sa nesie v neskutočne pohodovom duchu. Postavy sú sympatické a čo sa týka hereckých výkonov tak nemám veľa čo vytknúť. A aj keď je Muzika filmom hlavne o muzike, tá muzika tam až tak veľkú úlohu nehrá. Skôr len dolaďuje prostredie a nejaké tie vzťahy medzi postavami. Nvota je zručný režisér , ktorý nakrútil veľmi pohodový film, lenže o čom vlastne? Iste máme tu lásku, túžbu po sláve, neveru, priateľstvo, rodičovstvo, nahotinky, ale na konci všetko vyšumí do prázdna. Síce na jednu stranu to dokonale ukazuje aký je život a že nie všetko má náhly koniec. Lenže línií je naozaj veľa, nepočítam fakt, že sa to odohráva za mocného socíku, a tvorcovia ako keby úplne zabudli na stotožnenie hrdinu z obyčajným divákom. Na konci si uvedomujeme že hlavný hrdina je v peknej riti, a že veľa vecí posral, ale nejako ho neľutujeme a ani mu počas filmu veľmi nefandíme. Píšťanek je predsa len tvorca veľmi zvláštnych kníh, ktoré majú svojich fanúšikov, ale ktoré nie sú určite pre každého. A aj keď je film veľmi príjemný, nemôžem sa zbaviť pocitu, že sa to dalo spraviť viacej prívetivejšie. Ale rozhodne to nie je strata času. (25.02.2010)

Juraj Nvota je možno najlepší súčasný slovenský režisér. Má cit pre vykreslovanie charakterov i pre obsadenie správnych hercov, obrazom i hudbou vie vytvoriť príjemnú filmovú atmosféru, strafiť sa do doby v ktorej rozpráva príbeh. Len keby Muzika bola nielen príjemná, ale aj o niečom... (04.10.2009)

Muzika, tragikomedie našich slovenských sousedů z období pozdní normalizace, se jen těžko vyhne srovnání s českými obdobami typu Hřebejkova Pupenda či Pelíšků, nevychází ale se skloněnou hlavou. Režisér Juraj Nvota nenatáčí zřejmou generační výpověď, spíše se z jeho filmu dá vyčíst ona kolektivní zkušenost s onou smutnou dobou, v níž se přesto dalo žít, byť jen ten svůj malý soukromý život. Muzika je jistě (už kvůli svému názvu) hodně o hudbě, která ve výsledku byla však jen jedním z mnoha úniků z frustrující reality, jíž vládl obludný institut přehrávek (scéna z nich je zřejmě tím nejlepším z filmu). O hereckém obsazení netřeba spekulovat, překvapí flexibilní Jan Budař a jeho slovenština, jako Čech oceňuji, že nebyl dabován. Muzika je opravdu povedený film, trochu mi však v celém projektu chybí nějaká hlubší reflexe, Nvotův snímek je spíš jen takovou soft verzí skutečně třeskuté komedie nebo drásavého dramatu, škoda, že se tvůrci nerozhodli, co chtějí víc... (29.11.2011)