Příběh kriminálního rady

Navzdory televizní výpravě a slabé technické stránce strhující a mrazivé kriminální drama francouzského typu. Kde končí rodičovská obětavost a začíná despotismus? K čemu vede autokratická výchova? Co je jeden člověk schopen udělat proto aby pokořil druhého? Výtečný Luděk Munzar exceluje na plné čáře, Jan Skopeček a Jaroslav Satoranský mu suverénně přihrávají. Jen mladičký Saša Rašilov se musel ještě nějaký čas otrkávat, než se z něho stal skvělý herec. 75%. (23.01.2015)

České televizní psychologické drama natočené podle stejnojmenného románu L. Fukse, v němž zkušený kriminální rada Heumann pátrá po několikanásobném vrahovi dětí. Samotné vyšetřování tohoto ohavného zločinu není však stěžejní složkou díla, neboť hlavní část příběhu se věnuje vznikajícímu konfliktu mezi kriminálním radou, jakožto chladným a direktivním otcem a jeho dospívajícím, avšak nedospěle se chovajícím synem Vikim. Despotického otce ztvárnil L. Munzar a jeho syna, snažícího se vymanit z jeho vlivu, zahrál S. Rašilov ml. Jejich neshody, jak se ukáže v mrazivém závěru, budou mít mnohem větší následky, než si divák mohl vůbec představit. V dalších rolích se ukázal policejní komisař J. Satoranský, komorník Josef J. Skopeček, služebná Betty V. Zawadská a dopadený vrah, šílenec R. Hrušínský ml., jenž se ve svém chorém mozku domníval, že dětství je jediné, co v životě za něco stojí, a proto děti rovnou vraždil. V zajímavé roli Vikiho bohatého spolužáka Baryho se objevil M. Preiss. Do malé, téměř zbytečné role důstojníka na odpočinku Seibta byl obsazen E. Cupák. Ze zpětného pohledu považuji za velmi zajímavý dialog mezi Vikim a ubohými rodiči poslední dětské oběti V. Galatíkovou a L. Frejem. Zfilmování Fuksova románu režisérem D. Kleinem mě velmi zaujalo, zejména závěr, kdy se ctěný kriminální rada před důchodem snaží za každou cenu zabránit pošpinění svého jména, byl přímo šokující. Naprosto nečekané zakončení snímku a ledová tvář pana Munzara mě přesvědčily, abych přistoupil k nejvyššímu hodnocení. (04.12.2018)

Věřím, že knižní předloha mohla být docela zajímavá, ale samotný film až tak poutavý nebyl. Tedy alespoň ne po celou dobu. Postavy mi byly až zvláště protivné (ne nezajímavé), ale svým způsobem mi lezly na nervy – hlavně Rašilov. Je jasné, že žít s despotickým otcem, který vás pomalu bere, jak hovno na podrážce není nic milého a s jeho až vzpurným chováním jsem i lehce sympatizoval, ale to co postupem času začal provádět, bylo vážně na kulku do hlavy. Vysvětlení vraha proč a jak zabíjel malé děcka, bych ještě bral – byl to magor a svůj osud i zasloužil. Munzar podal jasně nejlepší výkon ze všech zúčastněných. V mých očích průměrná podívaná. (11.11.2020)

Volná televizní adaptace známého románu Ladislava Fukse. A jak to shrnout v kostce? Typický Fuks, tedy hloubková psychologická sonda maskovaná za jinak nesouvisející žánr, v tomto případě kriminální, a tak trochu netypický Klein, který se na detektivky výrazně specializoval a jemuž ale obvykle tenhle žánr umělecky nikdy příliš nevyšel...vše řečené je samozřejmě limitováno mantinely televizní inscenace... ,,Život je hezkej jenom v dětství, pane komisaři. To ostatní už nestojí ani za fajfku tabáku..." (10.04.2012)

Psychologický film s kriminální zápletkou, jež je potlačena v pozadí, přestože hraje velmi významnou roli pro vývoj příběhu. Luděk Munzar je výborný, ale zlého muže jsem mu občas nevěřil, proto u mě jasným hereckým tahounem Saša Rašilov. Rudolf Hrušínský ml. ale předčí svou epizodní roličkou všechny jinak uspokojivé herce. Děj filmu se občas táhne, ale rozuzlení je opravdu vynikající. Člověk sice tuší pozadí příběhu, ale i tak je závěr překvapivý. Jen mi vadil ten televizní studiový zvuk zvonění telefonu, jak jej známe z Hříchů pro pátera Knoxe. (11.04.2012)