Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Na rozdíl od Forresta není Benjamin Button oslavou výjimečného "blázna", mnohem spíše ad absurdum dovedenou metaforou nemilosrdnosti plynoucího času, který sjednocuje i rozděluje a nebere rukojmí... Nenajdeme tu tak zásadní podíl velké historie, kterou by hrdiny po švejkovsku obeplouval v kokonu moudrého blouznění, Benjaminova cesta je zádumčivější, prostější, ne tak epická. Mnohem více se v tomto ohledu přibližuje Burtonově Velké rybě, není metaforou velké společnosti, ale metaforou jednoho života, jednoho času, do něž se volně vplétají časy ostatních postav. Výjimečnost všedního, hledání ideální rovnováhy, osudové řetězení různých časových linií i neobyčejně smířlivý obraz stáří, to vše se volně řetězí kolem obrazu hodin, které jdou pozpátku. Fincher vypráví pohádku, v níž ale nedominují tóny harmonie, ale spíše tóny melancholie a jakéhosi smířlivého uvědomění, že vše pomíjí a je jedno, který směrem ubíhá čas. Konečnost je neměnná. Možná mi zpočátku chyběla větší osobitost, byť cit pro detail, báječně pastelový vizuál i fantastické tempo vyprávění jsou hodny obdivu. Ale o to tady nejde. Benjamin Button je hollywoodský biják, hollywoodsky filozofuje (neuráží), hollywoodsky dojímá (neuráží). Sentiment vyvažuje absence epické selanky. Benjamin Button je filmem o smrtelnosti, nikoli o nesmrtelnosti... Proto dokáže i něco víc než běžné lovestory – vyvolat pocit hluboké účasti. Alespoň u mě se mu to podařilo, i když jeho moudra jsou tak trochu typicky důchodcovská. (15.02.2009)

Vím, o čem ten film je, o neúprosném chodu času, osudových setkáních a vzájemném životním míjení. Ale při vší úctě k luxusnímu obsazení, rozpočtu a technicky precizní režii je to jediný Fincherův film, který mě nudí a především ve mě nevyvolává téměř žádné emoce. Hrdinův osud je mi lhostejný a v takovém případě nemůžu jít výš než na dvě hvězdičky. Celkový dojem: 45 %. (01.01.2013)

Nemít volné lístky do kina, na Podivuhodný případ Benjamina Buttona by mě asi nikdo nedostal. A věděla jsem proč. Ne, není pochyb o tom, že je Benjamin Button skvěle natočený, zajímavý, že má řadu výborných momentů (hodinář, vojáci běžící pozpátku, muž vyprávějící své příhody s blesky), jenže jako celek tento film zrovna moc nefunguje. Jaká byla vlastně pointa? Proč to ve mně nezanechalo žádnou stopu? Proč mi to připadalo zdlouhavé? Proč jsem si chvílemi myslela, že sleduji Amélii nebo Forresta Gumpa? (06.03.2009)

Po delší době spojené s nekonečnými odklady jsme se i my (já + přítelkyně) konečně dostali do kina na poslední dosud neviděný oscarový film, kterým byl právě neuvěřitelný Benjamin Button. Vyzbrojeni nutnou dávkou M&M’s na 166 min stopáž jsme usedli do horní řady a tak započalo naše sledování Benjaminova podivuhodného příběhu. Zpět tedy k tématu - filmu. Na úvod bych rád poznamenal, že tohle sice není 100% záležitost, ostatně jen málo filmů této hodnoty dosahuje, zato se ale rozhodně jedná o silný nadprůměr. Netřeba opakovat, že Fincher je zručný režisér, ale rád znovu pochválím obsahovou + vizuální stránku a samozřejmě nesmím zapomenout ani na výtečnou práci maskérů. Herecké výkony jsou také na vysoké úrovni, i když se jedná především o Pittovo sólo, později přeměněné na duo Pitt + Blanchett. Co bych ale trochu zdrbnul je hudební doprovod, Desplat je sice zkušený skladatel a neříkám, že se mi to po této stránce vůbec nelíbilo, spíše to mohlo být o dost výraznější a hudba tak mohla znatelněji podtrhnout určité momenty. Konec ale balastu a přejděme k věci. Fincher u mě zabodoval především dvěma věcmi: 1) Benjaminův příběh mi trochu připomněl Burtonovky, tentokrát ale bohužel bez znatelného nádechu fantasy a 2) Při tak dlouhé stopáži dokázal film udržet po celou dobu mou pozornost a ani jednou jsem se nepodíval na hodinky, což se mi jednou stalo i u snímku trvajícího pouhých 80 minut. Když Buttona zhodnotím jako trochu delší celek, působí jistě obstojně, výraznější hluchá místa tam nejsou a nejvíce se mi líbila ta část, kde Benjamin sloužil na lodi. Osobně jsem čekal sice více zážitků z Benjaminových cest, které byly velice zestručněny, ale tohle příjemné dílo přeci jen není nafukovací. Společně se Slumdog Millionaire je tak The Curious Case of Benjamin Button tím nejlepším, co může oscarové klání letos nabídnout. (9/10) (16.02.2009)

S přetěžkým srdcem nakonec dávám jen 4*. Globálně vzato mne film nakonec tolik emocionálně nevzal. Tím však neříkám, že jsou na první pohled patrné nějaké chyby. Ba naopak. Fincher naservíroval další ze svých "podivuhodných" kousků, tentokrát si dovolil nechat Brada Pitta narodit se jako starce uvnitř něhož se skrývá dítě a v průběhu života se role pomalu obracejí. Tohoto Brada - Benjamina si člověk zamiluje a budeme netrpělivě očekávat, zda sáhne po oscarové sošce, kandidátů bude jistě víc. Fakt je mi líto, že tak vyšperkovanému filmu nemohu dát plný počet. (11.05.2009)