Pravidla lži

Debutující režisér Robert Sedláček jakoby sváděl vnitřní boj, který střídavě vyhrává „Sedláček - dokumentarista“ a „Sedláček - vypravěč fiktivního příběhu“. Dojem z maximálně věrohodného vykreslení jedné podobné komunity a vztahů v ní fungujících, ruší nejasné problesky z minulosti a nakonec nepřinášející uspokojivou pointu. Laciné odhalení z poslední minuty, přidané snad aby se neřeklo, budete nejspíš tušit dlouho dopředu. Není to nijak extrémně rušivý element, samotného mě nepodbízivý styl vyprávění po pár minutách zcela vtáhl a některé typické scénáristické kličky a vedlejší dějové linie jsem bral jako možnost blíže poznat jednotlivé postavy, ne vždy sympatické, avšak hodné zvýšené pozornosti. Podobné snímky obvykle stojí na hereckých výkonech, ač Pravidla lži disponují pár vizuálně pěkně řešenými scénami (hlasování), není tomu v jejich případě jinak. David Švehlík si jako nově příchozí právem nárokuje nejvíce pozornosti, společně s nim jsme zasvěcováni do pravidel fungování skupiny, společně s nim poznáváme ostatní postavy, které postupně přebírají – když ne hlavní, tak určitě – hlasitější slovo. Skvělí herci, které muselo nalákat něco jiného než symbolický honorář, nepříliš okoukané tváře, atypické role. Nevím, kolik scén bylo improvizovaných, ale syrovost jejich projevu v určitých momentech osciluje na hraně zmíněného dokumentu. Dojem „based on a true story“ umocňují také titulky o osudech hrdinů po skončení filmu. Jistě, ne všichni hrají s přehledem Budaře nebo Issové a některé dialogy, nepřekvapivě ty „filmovější“, malinko skřípají. Pravidlům lží lze vytýkat mnoho věcí – od absence souvislého vyprávění, přes délku až k nešikovné práci se symboly (házení sněhových koulí na sošku Ježíše) –, i s nimi před sebou však máme jeden z nejpozoruhodnějších předloňských počinů české kinematografie a hlavně opět český film, který není třeba hodnotit s přimhouřenýma očima jenom a právě proto, že je český. Apendix: Františkův moment, na který chce zapomenout, byl nezapomenutelný. 80% Zajímavé komentáře: Tosim, kiddo, choze, genetique, Mahalik, Fr (03.09.2008)

Tak tomu říkám režijní debut jako řemen! Robert Sedláček si pro svoji prvotinu vybral psychologické drama doplněné o krimi zápletku z prostředí terapeutické komunity, kde se jedenáct lidí pokouší odpoutat od své minulosti a " očistit se od drog " . Už pouze za výběr tématu zaslouží režisér mé uznání a já mu děkuji, že konečně někdo rozvířil stojaté hladiny českého filmu něčím takovýmto. Tento snímek není o krimi zápletce, je to především o dialozích hlavních hrdinů, které jsou parádně napsané a ještě lépe zahrané! Režisér se nebál šáhnout í po méně známých filmových tvářích ( spíše divadelních ) a oni mu jeho důvěru několikanásobně oplatili ! Parádní herecké výkony všech zůčastněných počínaje J. Langmajerem, Jaromírem Dulavou, Igorem Chmelou, Petrou Jungmanovou, ale nejvíce mě potěšil Jan Budař. Výborný scénář, skvělá ruční kamera. Tento film má hodně silných momentů, ale já zmíním pouze dva ( pro mě nejsilnější ). Je to hned na začátku snímku ( scéna se ještě vrátí během filmu ) : zavřete teď všichni oči a představte si okamžik ve svém životě, který byste už nikdy nechtěli zažít! ty voe, nezdá se ti, že už tak jsme dost v hajzlu ( ty flashbacky jsou parádní ) a druhým silným momentem byl ( pro mě ) propouštěcí rituál. Zapaluji ti tři svíčky......abstinence, pokora, láska....... Tento snímek není bezchybný a má pár nedostatků, ale je to jeden z nejlepších polistopadových filmů! Už za tu odvahu něco takového natočit dávám silné 4* ! (24.11.2008)

Tak výborně rozjetý český film s dokonalými hereckými výkony, kamerou, režií, střihem (tam pravda pár chyb nalézt lze), druhým plánem, hudbou jsem dlouho neviděl. Jen škoda, že to nemá konec! Všechna očekávání, napínání, skládání mozaiky nakonec vyšumi do ukecaného ztracena, drsných mnohoznačných pohledů a titulků, co hlavní postavy teď dělají. --- Z DVD recenze: Pravidla lži Film debutujícího režiséra Roberta Sedláčka zapůsobil vloni jako blesk z čistého nebe v řadě nudných a stále stejných hezkých českých filmů na jedno téma. Získal poprávu jednoho Českého lva, cenu kritiky, cenu Kristián, diváckou cenu na Festivalu Plzeň a další. Příběh se odehrává v malé komunitě kdesi v jižních Čechách, na statku, kde se léčí ze své závislosti abstinencí a prací různí lidé. Právě jejich osudy – pan režisér v komunitě strávil hodě času, aby je dokázal skutečně pravdivě a hluboce popsat – patří k tomu nejpropracovanějšímu na celém filmu. K tomu, co diváka voyeura připoutá k obrazovce, aby některým postavám fandil, jiné se snažil pochopit... A do této komunity a rozostřených vztahů přichází nováček, který se musí nejprve prokousat vstupními rituály, a posléze nedůvěrou ze strany některých kolegů. Brzy zjistíme, že zde něco nehraje, a že jde o určité nevyřčené vyřizování účtů, jehož kořeny sahají dokonce k mafiánským dealerům drog. V hlavních rolích uvidíme Jiřího Langmajera, Davida Švehlíka, Martina Stránského, Martina Trnavského (zdravíme brněnský divadelní spolek Frida!), Kláru Issovou, Jana Budaře, Petru Jungmanovou, Davida Novotného, Janu Janěkovou ml. či Jaromíra Dulavu. DVD nabízí solidní český standard. Šikovně vytvořené a jednoduše ovladatelné menu, film ve velice dobrém obrazovém přepisu, v anamorfním formátu 1,85:1. Zvuk je na výběr jak český v Dolby Digital 2.0, tak v Dolby Digital 5.1. A k dispozici jsou i české a anglické titulky. Bonusová výbava patří rovněž k českým standardům – najdeme zde trailery k tomuto filmu, filmografie herců a režiséra, přehled do doby vydání disku získaných cen, několik verzí plakátů (podle mne spíše nepovedených, protože svým dryáčnictvím nesouzní s jemnou citlivostí filmu), fotogalerie i s fotkami z natáčení, a pak třináctiminutový film o filmu, u něhož je zvláštností komentář – tvoří jej totiž autentické režisérovy zápisky do deníku ve chvíli natáčení té které scény. (31.10.2006)

Na české filmové poměry posledních let se jedná o nadprůměrnou podívanou, u níž zcela vážně přemýšlím i o plném počtu hvězdiček. Příběhy z terapeutické komunity s efektními flashbacky mě zaujaly nejen díky atraktivitě prostředí, ale nejvíce kvůli hereckým výkonům všech hrdinů, z nichž mě nejvíce překvapil málo známý Martin Trnavský (dosud jsem znal jen jeho hlas z dabování počítačové hry Mafia 2). Chválím také hudbu a některé scény, z nichž asi nejsilnější je zapalování tří svíček při rituálu. (19.08.2015)

Clovek by skoro rek, jak je neuveritelny, ze Cesi umi natocit i hodne dobry thriller. Jakozto konzumni divacka jsem maximalne spokojena (Langmajer je porad sexy, zaroven David Svehlik, at je to kdokoliv, ma krasny ocka), jako clovek dychtici po kvalite, ktera nelame rekordy v kinech, jsem trosku priospala, zato spokojena s jednotlivymi charakteristikami postav. At si rika, kdo chce, co chce, psychologie tu byla a herci ji zvladli na jednicku. Kdyz pak na konci pred titulkama ukazovali fotky postav s jejich "budoucnosti", presne jsem kyvala hlavou, ze jsem to tak nejak i cekala. Akorat si rikam, za co dostal Budar tech sedm let - ze by osahaval tu malou roztomilou blondynku? Vypadal na to :)) (07.06.2008)