Harry Potter a Princ dvojí krve

Love is everywhere, everywhere i look around. Dokonce i v Bradavicích. A já říkám výtečně. Přesně tak dopadl šestý filmový Potter. Celý film jsou bezuzdné extatické orgie emocí, které jsem si ohromně užil (krom chvil, kdy ta pizda za mnou vyrušovala neustálým žvaněním, a to i v klíčových scénách filmu... do kina snad nikdy víc...). Puberťácké vrkání mi krásně sedlo (jak je možné, že všechno, co by se mohlo někomu zdát tak pitomé, přijde zamilovanému sladké?, všichni herci byli v nejlepší formě (a dabéři zase ve standartním děsu. Vím, že to napsali snad všichni, ale Ginny je fakt zabitá.) a Helena Bonham Carter a Evanna Lynch ukradly každou scénu, ve které se objevily. Vztahy tady skutečně táhnou, Levandule je neuvěřitelně otravná, snad víc, než kdy v knize byla, komedie a vztahy fungují líp než s Newellem a drama líp než ve Fénixovi. Děj je osekaný a přepsaný, ale ne neúnosně jako v Poháru. Výsledkem je dost možná nejlepší filmový Potter (25.07.2009)

Většinu času jsem si šestého Pottera užíval (i přes prdění chlapíka co seděl přede mnou, fakt nekecám!), tedy než jsme dospěli ke konci a já byl doslova zhnusen tím co scénárista z konce filmu (od místa kdy se Harry a B vrátí na hrad) udělal. Takhle zmrvené finále jsem snad v téhle sérii ještě neviděl. Jistě Yates z toho křeše maximum i tak to ale znamená že se postavy oproti knize chovají nelogicky a všechno působí tak nějak pomale. Finále z knihy bylo jako napjatá struna. Překvapivé, logické a možná i nejlepší co Rowlingová napsala. Kde je velká bitva, kde je osudovost? Škoda mluvit. Ze začátkem je to úplně jiná písnička. Příběh se rozjíždí výtečným tempem a nebýt trochu přehnaných milostných pletek (které tu byli stejně jen proto aby temnotu šestého dílu vyvážili) byl bych spokojen. Velkou radost jsem měl z Křiklana Jima Broadbenta, který mi opravdu sedl a naplnil má očekávání. Jinak je to klasika, snad jen Tom Felton a Rickman byli pozoruhodnější než minule. Nakonec jsou z toho zase 4 i když tentokrát dost slabé. P.S: Doma máme úplně ty samé skleničky co z nich Harry, Hermy a Ron u Tří košťat upíjí Máslový ležák. (31.07.2009)

Tak jako jsem se u Fénixova řádu dočkal přesného převedení napjaté politicko-kazisvětské atmosféry, je v Princi dvojí krve nálada plná očekávání, soupeření, naschválů a poblouznění. Oblíbenost tohoto dílu se zkrátka odvíjí od oblíbenosti knižní předlohy a kdo bez její znalosti čekal stupňování zápletek z minula, musí být zákonitě zklamán. V Bradavicích totiž panuje atmosféra celoročního Valentýna, ve které se snadněji zapomíná na všechno, co tíží okolní svět. A tak jen Brumbál pravidelně připomíná všechno, kvůli čemu je Harry nepostradatelným a nezaměnitelným, Draco se nápadně straní ostatních a vánoční prázdniny zase ukážou, že zlo nikdy nespí. Scénář přirozeně nezapomíná ani na to, že mytologie plná dark fantasy postupuje zase dál a nechává naše hrdiny přesně tam, kde jim bylo souzeno stát už od začátku ságy. Na začátku posledního vzdoru, na hranici osamostatnění. A perlou toho všeho je, že jak temnota, tak trylkující romantika vedle sebe fungují tak přirozeně, až to bere dech. Yates je král. (30.07.2009)

Výtečné i přes Klovesův kostrbatý scénář, jenž s sebou ochotně táhne všechno zlé i dobré z předlohy, jejímž největším problémem je dějová prázdnota a snaha o provázání předchozí části s velkým finále, kde do sobě vše konečně zaklapne. Jenže Yates není Mike Newell a stejně jako minule spoléhá především na postavy a jejich pocity. Minule si užil do sytosti pouze Harry, tentokrát se ocitají ve středu dění i jeho kamarádi, do nichž se systematicky zabodávají Amorovy šípy. Yatesovi se s nebývalou lehkostí daří pracovat s atmosférou, scény, které mají vyděsit, vyděsí, ty, jež si berou na paškál romantiku a emoce, vyvolávají záplavu v slzných kanálcích i jistý pocit nostalgického zadostiučinění, a ani absence velkolepého finálního střetu vlastně v té hromadě dobrých nápadů nevadí (byť si logika bere v závěru hodně dlouhou dovolenou). Závěrečná kapitola je v dobrých rukách... P.S.: Vojta Kotek sucks. P.P.S: Po prvních Relikviích smrti přihazuju pátou hvězdu. Ne proto, že by první část "velkého finále" svého předchůdce zpětně vylepšovala, ale zkrátka kvůli tomu, že vedle uzívaného výletování v přírodě je temný rok v Bradavicích o několik tříd jinde. (09.07.2009)

„Často sa rozprávam sám so sebou. Je to užitočné.“ Napriek mimoriadne silnému skutočnému pozadiu postavy Snapea (čo z neho robí pravdepodobne najprepracovanejšiu postavu ságy) musím dať iba 3*. Už predchádzajúci Fénixov rád bol rozpoltený medzi 3* a 4* a tu je to ešte výraznejšie. Pritom technická stránka je bravúrna; mnohé obrázky som si doma na prehrávači zastavil a obdivoval ich krásu. Tento film nekameroval kameraman, ale maliar (Francúz Bruno Delbonnel robil taktiež vizuálne neskutočnú Améliu z Montmartru). Takisto vyjadrovať sa negatívne na margo hercov, ako sú Michael Gambon či Alan Rickman, by zaváňalo blbosťou. Prečo teda len 3*? Lebo ma to napriek hláškam ("Prepáčte, idem vracať.") nudilo. Lebo to v podstate ani nemalo poriadny dej. Lebo dostali miniatúrny priestor David Thewlis, Robbie Coltrane a Maggie Smith. Lebo sa mi nepáčila Helena Bonham Carter. Najviac ma ale zaskočila slabá nová postava. Po Branaghovi, Thewlisovi a Gleesonovi som čakal, akú bombu Broadbent predvedie, lež nebolo to ono. Chápem, že jeho rola je o niečom inom, než boli predchádzajúci Harryho učitelia, ale aj tak ma Jim jemne sklamal. Kvalitný začiatok, skvelý koniec... ale tá hodina a pol medzitým! Záporne na mňa pôsobila aj nezrozumiteľnosť ohľadom čarovania, kedy nie je problém pár švihnutiami prútikom urobiť zo zničeného domu v podstate komplet novú nehnuteľnosť, ale obyčajný požiar nikto uhasiť nedokáže. Fanúšikovia samozrejme ale v kine chýbať nemohli, takže hoc film disponuje šialeným rozpočtom 250 miliónov dolárov, na celom svete ich zarobil 934. "Si milý, Harry. Aj tvoja mama bola taká. To je vzácna vlastnosť, ktorú bohužiaľ mnohí ľudia vôbec neocenia." (23.02.2010)