Sleuth
Obsahy(1)
Slídil je remakem stejnojmenného filmu z roku 1972, který byl ověnčen čtyřmi nominacemi na Oscara a v němž si též zahrál sám Michael Caine. Tentokrát se ve filmu vrací v roli opačné, v roli milionářského autora detektivních románů, který si měří schopnosti s nezaměstnaným hercem (Jude Law) ve smrtelně vážné a vážně zamotané hře s hrozivými důsledky. Film byl v roce 2007 nominován na Zlatého lva na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. A na stejném festivalu též obdržel cenu The Queer Lion, která je udělována filmům reprezentujícím aspekty homosexualního života. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (188)
Před pár dny jsem shlédl původní verzi z roku 1972 a musím říct, že tato nedělá vůbec ostudu. Ba naopak. Film sice vypráví o stejné zápletce, ale tvůrci se vydali trosicku jinou cestou...proto taky tato verze je i snesitelnější z pohledu stopáže. Ta nová je kratší o celou hodinu. A konec mě osobně překvapil, a to, co se dělo tam, jsem nečekal. Ale to netvrdím, že se mi to líbilo, jen tvrdím, že odvaha tvůrců je celkem sympatická. Hlavní hrdinové hrajou velice dobře a Law u mě hodně stoupnul v oblíbenosti. A jedna malá poznámka...líbí se mi, jak se změnil celý "look" filmu, slovník hrdinů (v původní verzi to byli gentelmani, tady se nešetří slovíčkama "cunt") a moderní technologie jako projev bohatství (v původní verzi stačil honosný dům, drahá whisky a sbírka umělých panáků, tady jsou veškeré věci na dálkové ovládání). ()
Proč ty ryze divadelní látky jsou ve filmu tak ploché a bez šťávy? Chybí jim skutečně ten živý kontakt herce s divákem? Branaghova verze Slídila je vizuálně vytříbená a mocně se opírá o výkony obou hlavních představitelů. Sympatické je, že se nejedná o "herecký koncert", Law ani Caine na sebe nikterak neupozorňují, hrají své postavy "pouze" s velkou chutí. To ale nestačí, divákova pozornost díky rozkolísanému tempu filmu dostává po prdeli. Do divadla s vámi, milánkové moji :) ()
Slabota, v mnoha směrech nedotaženej thriller. Hnusný kulisy, bezkrevná režie, snažící se ale v konečným důsledku bídní herci, kterým podráží nohy scénář, kterej je na rozdíl od originálu z roku 1972 výrazně kratší, přitom přináší celé jedno dějiství navíc – a stejně je to celý o hovně. Originál Josepha L. Mankiewicze je nestárnoucí klasikou, zatímco tohle je afektovaná nuda. ()
Naprosto úžasné drama, které jsem shlédla jedním dechem. Možná je to opravdu jen nepovedený re-make, jak většina hodnotí, ovšem já to původní neviděla a vůbec mi to nevadí. Líbí se úžasně vytvořené dialogy a kočkování Juda a Michaela. Věřila jsem jim každé slovo. Dokonalý interiér promyšlen do detailu mě opravdu bavil. Totálně neosobní avšak dokonalý. Nemám co bych vytkla, tak úžasné drama jsem neviděla dlouho. Pět hvězd bez řečí... ()
Potrpíte-li si jako já na výsostně filmové prvky jako střih či úhel kamery a z toho důvodu Vám divadelní zážitky, byť vitální a literárně výživné, připadají jaksi ochuzené, snímky jako Sleuth či nedávno kiny proběhnuvší Bůh masakru jsou v dnešní hyper-vizuální kinematografii milým kompromisem a zároveň zpestřením. Ne že by ve Slídilovi nebyl na co koukat, ale situovanost děje do jednoho notně stylizovaného domu přece jen svádí soustředit na herecké výkony a slovo. Panoramata Vám ale chybět nebudou. Nikoliv doslova, jako jiné Branaghovy adaptace, je snímek jedna báseň. Repete mocenské partie, jíž si Cain vychutnává již podruhé, tentokrát z druhé strany, představuje hodinu a půl krutě ale elegantně sevírovaných smečí, léček a pastí uvalovaných navzájem postavami, které nelze mít rád, nutno však obdivovat. Na hereckých výkonech by, nebýt občasného Lawova skluzu k divadelnímu projevu, těžko hnidopich hledal chybu. Rozuzlení v herecké a konverzační hostině naneštěstí trochu zapadá - z hlediska ekonomie času a požitku je to ale lepší, než kdyby tomu bylo naopak. ()
Velmi velmi velmi špatné. To tak dopadne, když se potkají dva magoři ve scénáři a třetí magor to v reálu režíruje. Velmi ujeté, bizardní, špatné. Jít na to do kina tak budu chtít vrátit vstupné. ()
Remake Slídila mě překvapil hlavně tím, že ač má v zásadě (až na poslední značně podivnou čtvrthodinu) stejnou zápletku jako originál, celkem jsem na původní film při jeho sledování moc nemyslela. Působí jinak, opravdu inovativněji, asi je to způsobené zajímavou kamerou, trochu zmodernizovanými dialogy a jakýmsi zhuštěním a zrychlením děje. To všechno ubírá tomuto remaku přívlastek zbytečný. Ovšem celková kvalita mu ho zase vrací. Prostě původní film je o dva řády lepší. V obou dílech se vyskytují tři herci - majitel, host a dům. Na Oliviera, který táhl celý předchozí film úžasným způsobem, Caine bohužel nemá, i když se spolu s Lawem v průběhu děje zlepšuje. Law mě celkem zaujal, interiér byl oproti extravagantnímu a barvitému předchůdci pojat celkem moderním a strohým způsobem, je vidět, že se tvůrci snažili přidat něco nového, což oceňuji, ale první film je stejně úplně dostačujícím ztvárněním předlohy. ()
Neviděla jsem originál, takže mohu být shovívavější k remaku. Dobře zahraná konverzačka s (podle mého názoru) předvídatelným závěrem. Krásná angličtina. Michael Caine je mnohem lepší, než Jude Law a asi jsem totální trouba, ale koho tam hrál Harold Pinter? ()
75%. Mé to moc psycho nepřišlo. Pro mě to byla docela dobrá komedie, až na hranici s parodií. Nevím jestli je to dobře nebo špatně, jestli to tvúrci takto mysleli nebo ne. Ale já jsem se bavil. Jedná se o herecký koncert dvou herců, teď je otázka jak ty výkony brát. Law podle mě přehrává, ale přehrává tak, že se to zvrhává do komedie. ()
ÚÚÚPLNĚ JINÉ než původní film (divadelní hru jsem neviděl). Ale NE O MOC HORŠÍ. Jen prostě dost nezvyklé, už jen tím, jak je Michael Caine hnusný a krutý, přičemž ho mám zafixovaného spíše jako starého kliďase (pokud nepočítám Harryho Browna:-)). Moderní, dekadentní místy trapácky homosexuální. Zvláštní a temné. Prostě zajímavý filmový zážitek, který si narozdíl od staršího filmu už nemusím zopakovat. ()
Je to asi osud každých oživených filmů, že se na ně sesype kritika těch, kteří mají rádi původní verzi. Nejdřív jsem se podívala na starou a poté na novou a opravdu musím říct, že verze z roku 1972 má velmi zajímavější kulisy, drobné souvislosti během filmu, symbolické souvislosti apod. Nechává v mnohém diváka přemýšlet samotného a mnohé věci mu nedává na tácu jako u této verze. Musím ale uznat, že herecké obsazení této verze je kvalitní, a je zajímavé vidět tu Caina v druhé roli... ale starší verze i herecky byla lepší. Situace, kdy tady leze mladík na dům, je položená do nebezpečně akčního stylu, zatímco v původní verzi to byla spíš komedie. Nová verze se snaží být celá víc thriller s prvky akčnosti a ztrácí ony chvilkové záchvěvy humoru a různorodé atmosféry. Jsem milovník starších filmů a proto i tady revival zklamal... ()
Skvělý výkon Judea a možná ještě lepší pana Cainea... minimálně za 4* ()
Vrána k vráně sedá, šílenec šílence si hledá. Je to teatrální, je to absurdní, je to zábavné. A má to super soundtrack. Klidně bych si to dal znovu.. A souhlasím s tím, že z Judea Lawa by byl vynikající Joker. 9/10 ()
Přehrávané až hysterické, s ambicí vyššího dramatického umění. Přitom potíže má tento snímek už v plynulosti navazování jednotlivých scén, herecké autenticitě a všeobecné příběhové uvěřitelnosti. Chybí kontakt s publikem, přirozeností, světem.. Ocenit lze nápady kameramana, nicméně v součtu s výše zmíněným vyzněly ve prospěch sebezahleděnosti tvůrců. Film zdařile poslouží vyučujícím na filmových školách, jak provádět věci technicky správně (hereckým potenciálem účinkujících počínaje) a přesto nedosáhnout výsledku. Celek není jen součet částí (a spousta jiných frází a příkladů; na jazyk se pak dere ten nejzákladnější..). A co takhle nechat scénář adaptovat do divadelní hry, milí holywoodští soudruzi? ()
Tato story je tak dobře napsaná, že se na ní snad ani nedá nic zkazit a když se spojí Branagh - Caine a zde lehce přehrávající Law , dopadne to logicky mírně nadprůměrně....ale původní verze s dvojicí Caine - Olivier je samozřejmě o 25% lepší. ()
V prvé řadě mne mrzí, že jsem neviděl původního staršího Slídila. Tento na mne působí velmi chladně a technicky. Stejně jako ten dům Michael Cane je skvělý herec, Jude Law také, ale v jiných filmech a Kenneth Branagh je také dobrý herec, dobrý režisér, ale tady ne .. Vzal si příliš velké sousto. Přece jen interiérový film s komorním "divadelním" konverzačním dějem potřebuje precizní vedení, stačí jedno hluché místo a začíná se to rozpadat. To se bohužel stalo zde a režisér neudržel tempo a napětí. Ve finále už byl divák rád, že je konec.. Ps. moc se mi nelíbil ani hudební doprovod, v jednoduchosti je sice krása, ale motiv by měl mít "koule". Prázdné drnkání na klavír hutnou atmosféru nevystaví. ()
Den před tímto jsem si dal pětihvězdičkový originál z roku 1972 (přesněji adaptaci divadelní hry z roku 1970). A snad i proto mě teď láká říct jen bonmot "Tento film má zpomalení ze sta na nulu za 86 minut." Těšil jsem se, co s tím můj oblíbenec Branagh udělá. Caine zklamat nemohl, nobelista Pinter snad taky ne, na Lawa jsem byl zvědav. Zkráceno o třetinu? Obočí nahoře, nuže ale dobrá, pojďme na to, dejme tomu šanci. Tak ne. Jediný, kdo nakonec nezklamal byl Michael Caine. Vše ostatní by byla průměrná konverzačka, kdyby ovšem neexistoval původní film. ()
Neviděl jsem bohužel originál, a až jej také shlédnu, tak uvidím, co se stane s hodnocením remaku. Ale jinak na mě velmi zapůsobil kamerou, hereckými výkony a celkovou stylizací. ()
Nic pro milovníky akce a fanoušky ILM. Nečekejte však divadelní nudu k uzoufání. Caine a Law předkládají psychologickou Hru, při které nervy tečou proudem. První polovina filmu je brilantní i při předpovídatelnosti některých point, druhá už pokulhává. ()