Stepfordské paničky

Trochu jiné Stepfordské paničky, než ty poslední od Franka Oze. Nicole Kidman zde nahradila Katharine Ross, která je nejen příjemně nenucená a pěkná, ale také dobře hraje. Problémem je, že film viditelně stárne, hlavně vzhledově, což mi osobně trochu vadilo. Bryan Forbes však vystavěl příběh podle knihy, takže průběh je podobný jako v Ozově verzi, ale konec je naštěstí jiný a ne tolik "přikrášlený" jako u nové verze. Samotná myšlenka je však natolik jednoduchá, že by podle mě potřebovala sestříhat do těch 100 minut a film by příjemně plynul. Atmosféra a napětí jsou velmi dobře budované a v závěru správně gradují. Stačilo málo a šel bych výše... (10.06.2009)

Ak by som nečítal knihu, bolo by to o hviezdičku viac. No keďže je to len pár dní, čo som ju prečítal a spomienky sú ešte čerstvé, tak mi tu dosť vecí vadilo. Nie som zástanca toho, že film musí otrocky kopírovať predlohu, no tu bolo vynechaných dosť vecí, ktoré v knihe skvele fungovali a pokladal som ich za dôležité a naopak boli tu pridané pasáže, ktoré film nijako neposúvali dopredu. Aj to finále v knihe na mňa pôsobilo lepšie než vo filme. Hlavný problém filmu vidím v tom, že príliš skoro je divákom naznačené, o čo tu ide, kým v knihe čitateľ vie, že nie je niečo v poriadku, no na to, čo presne sa deje, príde až tesne pred koncom. Vo filme je dokonca také mrknutie a naznačenie pointy už v druhej minúte, ešte pred odchodom do samotného Stepfordu, neviem načo to bolo dobré. Ďalej tu máme postavu manžela, ktorý je nesympatický už na prvý pohľad a veľmi skoro to potvrdí aj svojim chovaním, a je jasné, že niečo kuje. Aj keď aspoň tu nie je jeho premena taká obrovská a nepochopiteľná, ako v knihe, kde 3/4 pôsobí ako vzorný, chápavý manžel, ktorý podporuje feministické zmýšľanie svojej manželky. To bola jedna z mála chybičiek krásy predlohy. Film má aj výborné momenty a Katharien Ross bola výborná, no celkovo to je sklamanie, kniha mala omnoho lepšiu atmosféru. (13.01.2019)

…aneb když muži nenávidí ženy takové, jaké jsou, a rozhodnou se s tím něco udělat. Vzhledem k tomu, že moje pořádkumilovnost občas hraničí s obsesí a Stepfordské paničky jsou jednou z mých nejoblíbenějších knih, musela jsem samozřejmě pečlivě prozkoumat i obě jejich filmová zpracování. Na celé čáře vyhrálo toto. Není sice dokonalé, ale snaží se držet předlohy. Atmosféra je slušně mrazivá a jakkoli proti Nicole Kidman nic nemám, Katharine Ross je v roli Joanny krásnější a mnohem přesvědčivější. Bryan Forbes je navíc detailista. Děsivou pointu naznačuje už v úvodu, kdy Joanna těsně před odjezdem z New Yorku fotografuje muže, nesoucího figurínu. Ohavná humanoidní loutka vévodí i novému obývacímu pokoji Eberhartových. Příběh staví do konfliktu touhu ženy po emancipaci, respektu, seberealizaci, po rovnoprávném rozdělení péče o domov a potomky, a právu spolurozhodovat se svým partnerem, a touhu mužů po zcela submisivní a dokonalé manželce bez jakýchkoliv vlastních ambicí, zájmů i plánů, která by mu oddaně sloužila a plnila každé přání. Zároveň poukazuje na to, že muž je ochoten pro naplnění tohoto ryze sobeckého snu udělat cokoli a žena je proti jeho zvůli bezbranná, ať je sebevíc odvážná a inteligentní. Pointu lze chápat jako alegorii, varování i látku k zamyšlení. Pro obě pohlaví. (více zde) (30.12.2015)

Když se mění pořádky, je třeba se bránit. Vyplývá to z lidské přirozenosti. Bránit se. Mlátit kolem sebe rukama. Řvát na poplach. A to vlastně jen vychází slunce. Mění se běh světa. Probouzí se do nového, neprobádaného, netušeného. Je až s podivem, že veškeré lidstvo nevstává ráno z postelí s hrůzným jekotem, ale úsměvným dobré ráno miláčku. Ta hrůza změn, možností, alternativ, ta dokáže jednoho dokonale vykolejit. Lepší zavřít oči, uměle si noc prodloužit, hrůzu budoucnosti odehnat předstíráním setrvalého stavu. A co teprve, když se začínají měnit celospolečenské pořádky. Na ulicích potkávat občany s vyvalenýma očima nacpané antidepresivy, řev děsu zahryznut na špičce jazyka. Jen mě nechte být v tom, v čem jsem, nechci změnu, bolí, vraždí, můj hraný optimismus dohání k sebevražedným pokusům. Nechte mou malost, neválcujte ji velikostí. Ve Stepfordu zavřeli oči. Všichni. Odehnali od sebe hrozbu budoucnosti, kde bavit se o menstruaci je stejné, jako se bavit o počasí. Stvořili sobě ku potěše skanzen historie, kde muž byl stále výsledkem a žena jen doplňkem. Doplňkem zcela praktickým. Proč nezavírat oči, však proto máme víčka. Jen přikrýt oči a oddat se myšlenkám na odpolední čaj za asistence ocukrované bábovky při dojemném jekotu ptáků. (31.12.2011)

Film je dosť scenáristicky nezvládnutý, napriek tomu, že sa poväčšine celkom verne drží knižnej predlohy, vychádza to nazmar, lebo to, čo fungovalo ako pomalé paranoidné stupňovanie napätia v knihe, tu pôsobí ako nudné rozhovory. Tam, kde sa s knihou rozchádza, je to skôr na škodu (vykreslenie charakteru Joanny, explicitnejšie náznaky záverečnej pointy počas celého filmu), naopak koncu, ktorý by možno až tak veľmi nesedel na plátne (a v knihe je úžasný koniec!), zmena pomohla a celá tá záverečná dvadsaťminútová pasáž je nádherné strašidelná a mrazivá. Každopádne celý film postráda atmosféru knižného Stepfordu a chýba tu i ten jemný čiernohumorno-satirický opar, ktorý robí knihu výnimočnou. (08.09.2009)