Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (156)
K Divadlu Járy Cimrmana jsem se dostal až v dospělosti, velmi jsem si ho oblíbil a postupně jsem viděl všechny jeho hry. Cimrman v říši hudby pro mě byla asi tou nejslabší hrou. Přiznám se, že jsem spíš hudební barbar a neznanot, tudíž mi hodně odkazů mohlo i uniknout. Také mě moc nebere zpívání na jevišti, což tady bylo ve větším množství. Sice jsem se lehce pobavil, ale k ostatním hrám měla tahle hra hooodně daleko a jak se tak dívám na ostatní hodnocení, chyba nebyla jen na mé stráně. ()
Já mám ty kluky Cimrmanovský fakt rád, ale tohle si podruhé asi nepustím. Krom pár dobrých chvilek (začátek semináře), to za moc nestojí a musím, ač nerad, napsat, že při této hře jsem málem usnul a dokonce jsem i chvíli uvažoval o tom, že to vypnu. No, ale každý má právo na omyl. I ti naši Cimrmanové... ()
Tuhle hru DJC mám snad nejradši, prostě nechápu, jak může někdo napsat, že jsou to nejslabší cimrmani...Ale což, právo na názor nikomu upírat nebudu. :) Měl jsem štěstí, že jsem toto představení viděl se Smoljakem (R.I.P.) i Svěrákem najednou na prknech žižkovského divadla J. C., jedním slovem paráda! ()
Prakticky nemám proti nikomu nic, tedy ani proti Kájovi a jeho Ivance (Nellince Sofii, Charlottce...) a jiným. Den, kdy jsem začal mít proti někomu (komukoliv) něco, by se dal nazvat dnem D a byl to den totožný se dnem, kdy jsem byl "donucen" shlédnout (alespoň větší část) přeintelektualizované vycpávky, které dali její autoři název "Cimrman v říši hudby". I když mám oba její autory (Svěrák/ Smoljak) jinak rád, tohle se bude jenom těžko odpouštět...nehledě na "duševní újmu" (upadnutí do totální deprese). Autoři zřejmě ve snaze obrátit pěkné české přísloví "Kde nic není ani čert nebere" úplně naruby a tím dokázat českým fandům Járy Cimrmana mylnost tady toho tvrzení upatlali něco, za co by se musel stydět i samotný Jára...i když to nebývalo zrovna jeho zvykem. Ze všeho číší jenom zoufalá a trapná snaha jejich - na povel - vynucené "intelektuálštiny" a to, oblepit jakousi naprosto diletantskou kostru rádoby vtipným - a přitom neskutečně trapným - humorem, kdy tímto zacpávají jednu díru za druhou, čímž dílko působí jako jedna, jediná velká vycpávka. S humorem (s inteligentním humorem, např. Horníček) to nemá naprosto nic společného a došlo to tak daleko, že jsem se sám za oba autory styděl (což se mi až zase tak často nestává) a v tu chvíli jsem byl i ochoten si připlatit - pokud by to bylo možné - kdyby mi někdo nabídnul špás s uklouznutím na banánové šlupce, třeba i několikrát za sebou. Dal bych za jednu hvězdičku...pár "rozumných" vtípků" se tam nakonec objevilo, ale jelikož jsem nebyl vůbec schopen to dokoukat až do konce, tak je to jenom za odpad, jako u jiných - také nedokoukaných - podobných "geniálních" dílek. ()
Páni začínajú tým, že je to osvetový večer. V ich podaní je osveta to správne slovo a v ktorejkoľvek hre. Pohladenie pre dušu. Výstupy hercov založené na najmenších detailoch. Som rada, že som túto hru videla medzi poslednými a už som sa len tešila z jednotlivých výstupov. Pre mňa to bolo maximálne uspokojenie, vôbec nie ich slabší počin. Pristúpila som na ich hru. „Učí se dobře, jen v počtech trochu pokulhává. (Hudba). To byl asi reparát.“ „Třetí věta symfonické básně Kovář Jursa, ta je pozoruhodná tím, že se nedochovala“. „Norský badatel Skansen ve své knize: Kam se poděla třetí věta...“ Vyvrcholenie prednášky, prečo má Dr. Hraběta na uchu číslo 13, musí oblažiť dušu každého projektanta kabín. Úspěch českého inženýra v Čechách – je perfektná paródia! „Kdybyste na to laskavě mrkl, mělo to výrábět cukr“. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (14)
- Ve hře se původně nacházela přednáška „Poezie pro mlynářské děti“, která byla vypuštěna z představení kvůli novým nápadům, které přidaly semináře a tenhle text zdržoval. (mnaucz)
- Zde jsou všechna hudební témata z opery: Předehra, která používá dvě témata ze 4. věty 6. symfonie C dur Franze Schuberta, má klasickou sonátovou formu. Začíná v C dur čtyřikrát opakovaným úderným tónem C (v několika oktávách) v pozměněném rytmu. Následující téma je tvořené pouhým opakováním tónů C (tónika) a G (dominanta) směrem dolů v houslích a kontrabasu také s rytmickým obměňováním. To je pak přebráno fagotem ve vertikální inverzi – C a G směrem nahoru. Následně trubkou s přidaným tónem E. První téma tím vlastně od počátku inklinuje k tónickému akordu (C,E,G). Druhé téma je G dur stupnice vzestupně a sestupně po sobě. Toto téma postupně moduluje a vrcholí podpořeno výrazným tremolem smyčců, které by se dalo označit za začátek provedení. Na to navazuje kontrastní tišší provedení druhého tématu, které zazní pouze jednou a je přerušeno reprízou. Ta představuje obě témata a vrcholí opět nad dramatickým tremolem s náznakem fanfár z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany. Celá opera v sobě skrývá množství hudebních manýr a převzatých známých i méně známých hudebních skladeb a melodií. Dalo by se spekulovat o původu každé melodie nebo rytmické figury a hledat její původ v celosvětové hudební tvorbě, ale jejich skutečný původ a důvod zařazení do opery zná patrně jen sám autor. Mezi ty nejznámější patří hlavní téma ze symfonické básně „Vltava“ z cyklu „Má vlast“ Bedřicha Smetany, na jehož melodii zpívá při příchodu na scénu český inženýr Vaněk, a na něj navazující téma ze symfonické básně Vyšehrad z téhož cyklu. Celý kontext je navíc uvozen motivem z předehry k opeře „Hubička“ rovněž od Bedřicha Smetany. Motiv z árie „Věrné milování“ z opery „Prodaná nevěsta“ téhož skladatele se zde objevuje dokonce dvakrát. Poprvé v árii inženýra Vaňka „Chytré hlavičky“, která chválí českou šikovnost a podruhé jako úvod slavnostního odhalení, že mok, který inženýr Vaněk přinesl do Indie, je české pivo. Při příchodu plukovníka Colonela na scénu můžeme poznat úvodní fanfáry z předehry k opeře „Vilém Tell“, jejímž autorem je Gioacchino Rossini. Při následující árii plukovníka „Když se hádáme“ zní v refrénu melodie z árie „Di quella pira“ z opery „Trubadúr“ od Giuseppe Verdiho. Z lidových melodií je nejznámější píseň „Andulko šafářova“, která je uvedená dokonce s původními slovy, pouze v úpravě z třídobého do čtyřdobého taktu a parafráze koledy „Slyšeli jsme v Betlémě“ nebo také „Hle hle támhle v Betlémě“. Mezi nejpůsobivější parafráze patří árie německého inženýra Wagnera, který na hlavní téma Valkýr (nazývané Jízda Valkýr, der Ritt der Walküren) z opery „Valkýra“ z cyklu „Prsten Nibelungův“ Richarda Wagnera zpívá slova Ich bin Ingenieur Wagner, píseň Indičtí sedláci, která je parafrází na píseň Jsme čeští sedláci z opery „Šelma sedlák“ Antonína Dvořáka a píseň „Posaďte se, jak je v Praze?“, která skrývá velmi zpomalenou verzi pochodu Vjezd gladiátorů od Julia Fučíka. Poslední a závěrečná árie „My dear“, ve které plukovník Colonel prozrazuje svou touhu stát se v příštím životě Čechem slovy a rov můj až zaroste mechem, chtěl bych se narodit Čechem…, v sobě skrývá nápěv české národní hymny (konkrétně se shoduje část se slovy… a rov můj až zaroste mechem… s… A to je ta krásná země…). Celou operu uzavírají fanfáry inspirované úvodními fanfárami z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany, kterými se, mimo jiné, zahajuje festival Pražské jaro. (mnaucz)
- Původně se opera hrála z pásku a ne s živými muzikanty. Nakonec to však zaměnili. Miloň Čepelka o tomto řekl: „...ale pak jsme si řekli, že to je lepší s živou hudbou. Za prvé to vypadá líp a zadruhé když někdo v opeře udělá chybu, tak si s tím dirigent poradí, kdežto pásek ten jedu furt dál a celá opera může jít... rovnou do háje. Jediná možnost je začít znova od místa, kde ta chyba nastala“. (mnaucz)
Reklama