VOD (1)
Obsahy(1)
Dva mladíci, synové velmi lakotných otců, se zamilovali do dívek, které oplývají krásou, ale nikoli penězi. Oktáv (V. Preiss) se tajně bez vědomí svého otce Arganta (J. Somr) oženil s krásnou, ale úplně chudou dívkou Hyacintou (K. Macháčková). A to zrovna ve chvíli, kdy měl otec v plánu oženit ho s dcerou svého známého, bohatého pana Geronta (J. Sovák). Gerontův syn Leandr (V. Postránecký), zase miluje roztomilou Zerbinettu (H. Maciuchová) a potřebuje peníze, aby ji vykoupil od cikánů, kteří ji kdysi unesli. A to je chvíle pro vychytralého sluhu Skapina, který potřebné peníze z obou otců vymámí. Za své činy ujde trestu, protože komedie má samozřejmě šťastný konec, odhalí se identita obou dívek, a oba sňatky nakonec otcové posvětí... Televizní zpracování klasické Molierovy komedie z roku 1980 poskytlo neobvyklou hereckou příležitost pro nezkrotný temperament Vladimíra Menšíka v titulní roli sluhy Skapina. (Česká televize)
(více)Recenze (47)
Mám velmi ráda tuto komedii, která jako by byla pro Vladimíra Menšíka ušita panem Moliérem přímo na tělo. Viděla jsem ji několikrát a snad ji ještě několikrát uvidím. Stačí se posadit do křesla a nechat na sebe působit tento koncert naší herecké elity a všechny chmury a starosti jsou pryč. Hláška : „ A já do něj tou holí….“ je nezapomenutelná. Živelnému výkonu Vladimíra Menšíka neodolatelně sekundují Jaroslav Moučka, Jiří Sovák a Josef Somr. Myslím, že pokud by pan Moliér někde shůry jejich výkon sledoval, určitě by byl taky spokojen. ()
Stojí a padá s živelným výkonem Vladimíra Menšíka v titulní roli. A Molière asi musel vlastnit stroj času, jinak si nedovedu vysvětlit, jakým způsobem mohl - když v tom 17. století sepisoval stejnojmennou divadelní hru, jež komentovanému TV filmu posloužila jakožto předloha - spoiler opsat pointu Šílené smutné princezny? 70 % ()
Televizní adaptace klasické Molierovy komedie byla na obrazovky převedena v pořadí již podruhé (poprvé to bylo v 60. letech a exceloval v ní František Filipovský) a v rutinní režii režijního nestora Františka Filipa má možná opět trochu handicap v příliš komplikované zápletce a podivuhodné koncentraci ,,náhod", tak typické pro kusy klasických frašek, tahle komedie o mazaném sluhovi (její námět je typicky dobový a dá vzpomenout třeba na adaptace Goldoniho Sluhy dvou pánů) má ovšem v této konkrétní inscenaci jednu nespornou výhodu - a tou je živelné herectví Vladimíra Menšíka. Když k tomu připočteme plejádu celé řady dalších hereckých mistrů, vyjde nám z toho jedno příjemně ztrávené televizní odpoledne s archivem ČT... ()
Opravdová nádhera, kterou staví na nohy nikoliv herecky impotentní Postránecký a Preiss, nýbrž přirozeně Menšík, Sovák a Somr. Na Menšíkovi bylo vidět, že lidová role, dávající prostor jeho přirozenému herectví, mu skutečně sedne na tělo a jeho uvozhřivý ksicht pak strašně evokuje zemitého sedláka od Ivančic. Taky je vidět, jak by měl být ideálně ve Sluhovi dvou pánů ztvárněn Trufaldino, pakliže by ovšem Donutil měl herecký talent, což nemá. Soudruh Moučka se taky poměrně činí, tudíž jsem s ním kupodivu neměl moc problém. Františku Filipovi se podařilo inscenovat Moliéra se zjevnými úlitbami modernímu divákovi, protože původní podoba téhle komedie by asi vypadala dost jinak. ()
V dnešní době to snad nelze ani jinak než Skapinova šibalství srovnat se Sluhou dvou pánů. V tomto srovnání pro mě vyhrávají právě Skapinova šibalství. Vladimír Menšík to dokáže rozjet ještě více než Miroslav Donutil. K tomu má navíc lepší kolegy, které sice výrazně přehrává, ale kteří mu občas umí šikovně přihrát. Přesto dám opět jen tři hvězdy, podobné taškařice pro mě nejsou a nezachrání to ani to nejlepší podání. ()
Reklama