Vlkodlak

Sympathy for the Wolfman. Sommersův vlkodlak z Van Helsinga odchází se schlíplým ocasem do boudy, neboť Benicio již vyje k luně a vnitřnostem nebohých anglických venkovanů bude brzy dopřána potěcha spatřit na vlastní oči krásu blackmoorského úplňku.. I když vámi film proletí díky absenci větší dávky poetiky a epičnosti jako stříbrná střela lykantropí hrudí, byl jsem i díky Elfmanovu dunivému Batman stylu říznutým gotickým Draculou Kilara a ponuré oldschool-hororové atmosféře nad očekávání spokojen. Laudanum už nyní Inspektora Abberlinea na onen svět evidentně nepošle, takže to vypadá, že se bude muset chudák stará přeorientovat při drogových seancích na Argentum.. (01.03.2010)

Johnston je sice nevěrný originálu, ale je více než věrný duchu i atmosféře klasických universalovských horrorů. Jak těch slavných a zdařilých, tak i těch kouzelně béčkově naivních typu "kdekdo versus kdeco". Více žádat ani nešlo. Navíc je vidět, že tvůrci ty filmy milují (důkazů jsou kvanta, kupříkladu scéna s lékařským sympóziem, kdy se odkazuje na původní záměr originálu před zásahem studia). A nejen proto mě stylově na svatého Valentýna srdéčko plesalo naprostým nadšením po celou dobu projekce, čímž zabraňovalo rozumu oprávněně připomínkovat, že místy jsou neshody s producenty na finálním sestřihu přeci jen docela (no dobře, tak tedy docela dost) znatelné. (16.02.2010)

Čekal se horror, čekala se pocta originálu. Ale nečekalo se po všech stránkách komplexní drama, které kombinuje více žánrů než jsem mohl kdy doufat. Scénář od samého začátku dává tušit, že tady se půjde do těch nejtemnějších vod a přerod do zrůdy ukazuje v podobě pokročilého duševního rozkladu. Na první pohled vypadají "falešné" lekavé momenty jako klišovitý neduh, ale filmu jako celku právě tyhle scény slouží jako postupující trauma. Jako noční můra, ze které se hlavní hrdina trhaně probouzí, aby se budil do skutečné, plíživé a neodvratné skutečnosti, která si s děsivými představami nezadá. Johnstonova režie navíc tohle všechno umocňuje na depresivní druhou. A když si to v dialogu vyříkají Benicio Del Toro s Anthonym Hopkinsem, tak není co řešit. Vzniklo velmi specifické dílo, které určitě není pro každého, ale kdo se na něj dokáže podívat i jinak než jako na monster horror, může si odnést více, než by kdy čekal. (13.09.2011)

Dost dobré. Horové tak akorát. Žádné nervy drásající odhalení zápletky se sice nekoná, ale přesto má film dost napětí a temné atmosféry a naprosté minumum stupidních dialogů. Některým očividně vadila milostná linka, ale sem ta láska k křehké dívky k monstru, které by potřebovalo navštívit ortodoncii, prostě patří - včetně v mnoha filmech viděné scény na variaci: "Pozná bestie svou milou a nezabije ji? Zabije nakonec ona jeho, nebo to nedokáže?" H. Weaving výborný. Ale dost mi neseděla jedna časová posloupnost...*Spoiler* Vlkodlak se probere pod mostem, vydá za bratrovou snoubenkou, poté se rozhodne, že pojede zpět do Blackmooru, kde dořeší (chlupaté) rodinné záležitosti. Přijde do domu, kam dorazil asi hned ten den či druhý den. Těžko ověříme, kolik km od Londýna je fiktivní vesnička... Má v ruce svíci, střih, úplněk, střih, je v jiné části domu. Takže to jako uběhlo 30 dní a je zase úplněk? Na co si to ti scenáristé hrajou? Souhlasím s gr8 escape ohledně střihu, tady to prostě příliš nezvládli a film působí místy dosti nekoherentně. A to jeden z nich stříhal filmy jako Kmotr, Talentovaný pan Ripley či Mariňák. /// Ještě poznámka k trikům: méně zmanená více, v tomto případě obvzlášť. Raději navléct Del Tora do huňatého kostýmu a potit se (to by byla přirozená zuřivost po pár hodinách:D), než to generovat na pc... Ta hlavička za podlaze byla dosti nevěrohodná. Jinak si to ze začátku vlkodlak metal tak rychle, že bylo zcela nemožné ho pořádně zahlédnout a zkritizovat/pochválit. Trochu mi to připomnělo vetřelce (první díl), kterého nikdo pořádně neviděl, ale všichni z něj měli nahnáno. A to se počítá! [Festival otrlého diváka 2010 (se spoustou neustále rušících chodících diváků, kteří by si příště měli pořídit nočník).] /// I don't suppose we have any silver bullets? (14.02.2010)

Scenáristický slepenec snad třiceti autorů, který neví, jestli chce být akční řežbou odkazující na slavný originál, anebo téměř filosofickým zamyšlením na téma "kde končí hranice mezi člověkem a zvířetem, potažmo jak tuto hranici identifikujeme," v němž se má navíc odehrát velká, ne-li snad největší romance všech dob. Není divu, že jako celek Vlkodlak vůbec nefunguje a ve výsledku jen překlikává mezi jednotlivými styly, aniž by se člověku dostal trochu pod kůži. Chemie mezi Del Torem a opravdu mizerně hrající (leč stále pohlednou) Emily Blunt navíc neexistuje (ještě aby ano, když je jejich vztah založen na dialozích z třetí cenové), Hopkins se i přes svoje maniakální pohledy abstinujícího feťáka svému Van Helsingovi z Draculy ani nepřibližuje a Weaving pro jistotu recykluje agenta Smithe v každé druhé scéně. Vlkodlak je vlastně takový odvar. Jako by se onen nespočet tvůrců, který na filmu po léta pracoval, nedokázal shodnout, co vlastně chce, a tak do něj každý napral, co se mu zamlouvalo, aniž by bral ohledy na vyváženost produktu. Aspoň že vykradačský soundtrack (Coppolův Dracula hadr) odvádí atmosferickou práci na jedničku, stejně jako Johnston v případě vizuálu a nápadité akční řezničiny. Tolik upadnutých hlav jsem dlouho neviděl. 5/10 (19.02.2010)