Kamera:
Vladimír OpletalObsahy(1)
Dne 29. 12. 1960 se na televizních obrazovkách objevil přenos z Divadla ABC a pro diváky tak bylo zaznamenáno ve své době ohromně populární představení, v němž po boku Jana Wericha exceloval Miroslav Horníček. Těžká Barbora autorské trojice Voskovec–Werich–Ježek měla premiéru v roce 1937 na scéně Osvobozeného divadla. Na stejném jevišti, ale o více než dvacet let později, diváci aplaudovali její obnovené premiéře. Vedle hereckých osobností protagonistů i dalších (J. Bohdalová, S. Fišer, L. Kostelka aj.) měl na úspěchu podíl i Orchestr Karla Vlacha, který představení plné písniček (Vy nevíte, co je středověk, Holduj tanci, pohybu a další) živě doprovázel. Příběh o tom, jak Eidamští zachránili své město před vpádem Yberlandských, nebyl už aktuální tolik jako v době svého vzniku, naopak nadčasovou, léty potvrzenou kvalitu mu dodaly předscény dvojice Werich–Horníček, naplněné dnes již zlidovělými výroky... Záznam byl v České televizi zrekonstruován v devadesátých letech, ale jeho kvalita je přece jen archivní, proto se divákům omlouváme. Představení však patří ke klenotům českého divadla a má kromě umělecké i historickou hodnotu. (Česká televize)
(více)Recenze (39)
V titulcích pořadu uvedeno: režie Miloslav Zachata; divadelní režie Jiří Nesvadba. ()
Mám nejraději Forbíny, to se nedá nic dělat. ()
Forbíny Jana Wericha a Miroslava Horníčka z Těžké Barbory jsou nesmrtelnou nadčasovou klasikou, zvláště ta závěrečná. A tak třebaže je ampexový záznam nekvalitní, obličeje rozmazané a zvuk poněkud zastřený (nebo už mám horší sluch), musím dát plný počet hvězdiček, třebaže samotný děj, burcující proti válce - zde aktualizovaný na dobu hrozící jaderné katastrofy, není až tak výjimečný. Humor rozhodně neschází, ovšem stojí na obou protagonistech. Mezi herci představení bych připomněl Elenu Hálkovou, vnučku básníka Vítězslava Hálka a matku Jany Štěpánkové. ()
Klasika od V/W. Hra samotná sice tak kvalitní není a dnes už přece jenom působí trochu archaicky a neaktuálně, ale scénky Wericha s Horníčkem(většinou improvizované)patří ke klasikám českého humoru. Prvotřídní, dokonalý humor. Takže hra 3, scénky minimálně 5. ()
Werich s Horníčkem jsou (jako vždy) na forbíně úžasně geniální-ať už v humoru slovním ('Příchozí, vejda,...' 'K vám chodí Vejda?') nebo narážkami na dobu ('A do kterých novin? Ono je to vlastně jedno...!')!! Samotná hra má pak jen několik málo světlých okamžiků, a ve všech z nich jsou opět Werich s Horníčkem. I přes zvláštní konec a místy zbytečně protahovaný děj je to legenda...! ()
V textu na konci TV záznamu je uvedeno, že byl rekonstruován roku 1998. I tak je záznam obrazově málo kvalitní. ()
Většina těchto her je v zásadě průměrná, ony nakonec vznikaly ve třicátých létech a ten prvoplánově levičácký náboj prostě nesetřou, i kdyby se na hlavu stavěly. Ovšem druhou kapitolou jsou předscény, jejichž provedení z předválečné doby už nemůžeme posoudit, nicméně ty o čtvrt století mladší jsou unikátní a neopakovatelné. Takže jen 4*, ale za předscény naprosto zasloužené. ()
Zavřete oči a pouze skuste poslouchat citace v podání génia české řeči mistra Wericha.Co slovo to klenot.Tleskám..!! ()
Škoda, že celý příběh o dělu Těžká Barbora, městu Eidam a spoustě absurdích postav trochu zaníká ve forbínách páně Wericha a Horníčka, které jsou ovšem úžasné a nesmrtelné. Stejně jako úžasné písně, Středověkem počínaje, Davidem a Goliášem konče :) ()
Horníček skvělý, ale u Wericha mě mrzí, že ihned reaguje na Horníčkovu narážku bez potřebné pauzy. Nebýt těchto forbín, tak divadelní představení je pro školáky. ()
za forbíny :-) ()
Příběh hodně zaostává za scénkami Horníček Werich. Nejlepší je asi ta první. Zbylá dějová linie mně k tomu nesedí, navíc díky špatné kvalitě záznamu není rozumět, když mluví více lidí naráz. Hodnotit film jako celek, tak je podprůměrný, hodnocení W+H je zase nadprůměrné. ()
Geniální dialogy a perfektní dílo. Horníček zde perfektně doplňuje Wericha. Je škoda, že tu už nejsou. Dva zámky plný spisovatelů nenahradí tyhle dva... ()
Dialogy Wericha a Horníčka nemají chybu, samotná divadelní hra je o dost slabší. ()
Hodnotím jen ústřední dvojici, komparz okolo nikoliv. A byl jsem překvapen sebevědomím a tahem Horníčka vedle velikána české kultury. I po tolika letech a v jiných podmínkách umí oba vykouzlit úsměv a bavit hrou se slovy. ()
Konec nekonec, forbína neforbína - mně se to prostě líbí a líbí se mi to moc. Koukám na to a najednou zjistím, že se 127 minut usmívám, místy i směju :-)... ()
Předscény za plnou, hra za tři. Hodnocení tedy průměrné. Doporučuji samostatný poslech předscén třeba z gramce. ()
Pět hvězd a je zajímavý, že vlastně nevim o čem hra je :D. V podstatě stačí přeskakovat hrané pasáže a sledovat jen dialogy mezi mistry Horníčkem a Werichem - no a to je za deset hvězd, hru jsem vlastně neviděl takže nula, podělíme dvěma a jsme na pěti :D ()
Bohužiaľ, všetky Werichove hry na mňa pôsobia jediným dojmom - nejaká akože zápletka akože vznešená, početný ansámbl rozvíri vodu, a potom príde Ó Veľký a Múdry s nepresahujúcim pobočníkom (to si postráži, aby nepresahoval!) a strhne všetku pozornosť aj zásluhy na seba. Všetci ostatní sú blbci. A bez konca zvonec. Trochu málo - obzvlášť na dnešnú dobu. O trošku lepšie než Balada z hadrů. ()