Mapa zámořských objevů

Musím se přiznat, že mě zdejší hodnocení docela překvapilo. Říkala jsem si, že tu se svými 4* budu za exota. A ono ejhle. Ani zdaleka nejsem jediná. Pamatuju si tuhle inscenaci z doby, kdy měla premiéru a už tenkrát se mi líbila. Dílem asi pro její herecké obsazení, dílem pro parádně nazpívanou Bídu s nouzí a v neposlední řadě proto, že pana Hubače a jeho styl vyprávění prostě můžu. (24.08.2012)

"Učte se nenávidět zlo a lhostejnost. Ale zlé a lhostejné lidi se snažte pochopit a pomáhejte jim…" Profesor Barchánek, kterého zcela jedinečně ztvárnil (se svýma typickýma smutnýma očima) Vlastimil Brodský, možná působí jako slaboch, který kolem sebe trousí životní moudrost ("člověk se často mýlí, ale pokud v sobě najde sílu přiznat chybu, vždycky vstane a znovu vykročí"), aniž by si uvědomoval, že jeho počínání je marné, jako je marné "házet perly sviním". Přesto dostane nakonec šanci nejen ukázat v praxi svou životní filosofii a přesvědčení, že "spravedlnost je také občas dílem velkorysosti," ale především získat zpět úctu svého syna. Barchánkova životní filosofie ve filmu přitom ostře kontrastuje s přístupem ředitele (jako vždy herecky minimalistický a přesto poutavý Rudolf Hrušínský), jenž je přesvědčen, že "člověk se někdy dopustí křivdy tím, že ji nepotrestá" a který uznává jen "znalosti, kázeň a morálku, a nic víc". Dialogy těchto dvou postav, v nichž se dotyční dotýkají otázek učitelského poslání a přístupu ke generaci mladých, tvoří jeden z hlavních pilířů celého snímku. Ten druhý, který byl pro mě (v současnosti coby otce puberťáka) asi ještě silnější, představují dialogy Barchánka se svou ženou o smyslu rodičovství a o tom, jak čas rychle běží. V okamžiku, když se Barchánka jeho žena ptá, "proč pořád jenom něco ztrácíme" a on ji na to odpovídá, že "dětství je nějak čím dál kratší," mi bylo taky trošku teskno. Teskno mi pak bylo, i když jsem koukal na exteriérové záběry filmu (okolí ZŠ Kladská a Bezručových sadů na Vinohradech), které mi připomenulo mé dětství, když jsem se každodenně pochyboval v těchto končinách. Asi skutečně trošku platí, že "nic není tak smutného, jako staré fotografie…" (31.07.2018)

Nádherná záležitost ve všech ohledech a já zas jednou nemusím přemýšlet nad hodnocením.. Příběh otce a syna (učitele a studenta) je tak krásně napsaný, se vším, co k životu patří, že nemám žádné připomínky.. Herecký ansámbl skvostný, Vlastimil Brodský je v roli dějepisáře podmanivý, úchvatný a místy dojemný, Rudolf Hrušínský jako ředitel školy nemá chybu, Jiří Sovák za školníka též výborný, no a nemohu nezmínit mladinkého Vladimíra Dlouhého, už tenkrát byl o parník dál než jeho vrstevníci a zdařile sekundoval svým starším kolegům.. Bylo mi potěšením, mám moc ráda malé velké filmy.. (04.05.2021)

Velký malý film. Další důkaz že i s malou televizní režíí a nizkým rozopočtem může vzniknout zazrák. Příběh pojednává o profesorovovi Barchánka který je příliš měkký, má na to svou životní filozofii a žákům je jenom pro smích včetně vlastního syna kterému se vzdaluje. Jsem příslušník mladší generace, která se dneska chová zase přece jen trochu jinak, i tak mě tento příběh zásadil.  Soucítil jsem velmi s postavou profesora ale možná i tak trochu i syna. Ve zdánlivě klidném komorním vyprávění je cítit dost velké napětí ve vzduchu a gradace vrcholící pašáži, kdy si profesor oblékne černý kabát je strhující. Sovák s Hrušínským a Brodským podali skvělé výkony , všichni převedli to nejlepší co v nich bylo a každá jejich postava do filmu přinesla jinou povahu, jiný pohled na svět, o kterém stojí za to přemýšlet, stejně jako o celém filmu. (20.09.2019)

(2x) Nádherný, dojímavý lidský příběh ze života. Pohled na drzé správání středoškoláků je velice smutný, nicméně jde o dokonalý a nadčasový scénář Jiřího Hubače. I přesto, že jde o film z doby mé generaci vzdálené, v někteřích zde prostě stejně vidím své bývalé spolužáky z gympla. Většina jedinců z té puberťácké party na čele s O.Pavelkou mi sice byla tradičně nesympatická, ale tady šlo o jistý záměr - ten se povedl a celé to působilo důvěryhodně. Profesor Barchánek v podání jedinečného Vlastimila Brodského patří mezi postavy nejen smutné, psychicky labilnější, poznačené tragickou události, ale i znovu hledající cestu vpřed a především varující. Závěr je dechberoucí a hodně překvapivý, stejně jako zakončení snímku optimistickou písničkou. Lidské cesty jsou nevyspytatelné a tak díky za každé pochopení těch druhých. Nejen profesor Barchánek ve filmu, ale i samotný pan Brodský byl VELKÝ GRAND! Vynikající výkon v hlavní roli, stejně jako ve vedlejší roli ředitele výkon pana Rudolfa Hrušínského. Jeden z filmů, které bych si asi pustil k depresivní náladě. Ten film je taky plný krásných myšlenek. Každý velký okamžik v dějinách byl vítězstvím odvahy. ... Bohatství není ve věcech, ale v lidech. ... Hrubost je projev slabosti a slabým budounost nepatří. ... (06.06.2017)