Grindhouse: Auto zabiják

Holky jsou hot (možná až moc) a ten, kdo jim bude celou dobu koukat jenom na pusu se časem možná bude nudit. Pindají o hovně a proto většina lidí smete dialogy jako slabinu. Jenže ten kdo brousí očima třeba po Warrenově baru, kde visí spousta plakátů, stojí fajný jukebox a nalévá se tam dobré pití, pochopí že Quentin to má sakra dobře promyšlené. Do toho holky sem tam utrousí podezřele známou repliku z jiného filmu a každému komu to pálí dojde, že tady má někdo zatraceně dobře nastudované dějiny (nejenom) braku. Ač je mi pulpová estetika docela vzdálená, užil jsem si s Quentinem tuhle rozkošnickou jízdu stejně dobře jako Stuntman Mike svoje auto. (14.10.2007)

Tarantino si ve svých narážkách na grindhousové filmy a filmy 70.let vyhrál pěkně s detaily, ale úplně zapomněl na pár velkých věcí, a na to jak mohou působit na obyčejného diváka. Natočil tak film, který se svým předlohám podobá natolik, že je kvalitou téměř nepřevyšuje, rozporuplné dialogy nesou Tarantinovského rukopisu poměrně málo, uměleckost a Tarantinovská genialita nikde, styl zajišťuje jen charismatický Kurt Russell... Přesto první polovina představovala ještě příjemný kompromis (+ božský lap dance), za to hloupé nány snažící se být drsné a cool v polovině druhé, byly příšerné. Aspoň chytlavá honička to mohla celé napravit, jenže to by nesmělo být zbabělého přerodu Russellovy postavy... SE verze: 5/10 (08.09.2009)

Jako líbilo se mi to hodně, ale v určitých momentech to prostě byla Tarantinova onanie. První půlka skvělá, ale v té druhé mě to kecání o Vanishing Pointu už fakt nebavilo a chtěl jsem, aby zas přijel Kurt Russell. Tu černobílou část si Quentin taky mohl odpustit, protože to moc cool nebylo. Ale teď už musim fakt jen chválit. Hudba jako vždy perfektní, honičky a bouračky fakt měly grády a bylo tam plno pěknejch dobře hrajících bab (utkvěla mi roztomile blboučká Mary Elizabeth Winstead). Mno a samozřejmě naprosto úžasnej Kurt Russell. Kaskadér Mike mu sednul dokonale, akorát ke konci nemusel kvičet jak podsvinče, myslel jsem že ta postava je větší drsňák. Jsem zvědavej co Quentin natočí příště, mě osobně se Death Proof líbil víc než oba díly Kill Bill. (10.07.2007)

Napodruhé výrazně lepší. Člověk už zná koncept a vychutnává si jej, aniž by musel netrpělivě očekávat, co se stane - protože o to tu nejde. _ DODATEK 2016: K vyprávění tohoto filmu a k jeho pozici v rámci Tarantinovy práce se vyjadřuji rovněž v novém videokomentáři. (03.12.2007)

A white-hot juggernaut at 200 miles per hour! Death Proof je ženský film v ryze mužském žánru, který si JE toho rozporu plně vědom. Dokazují to dialogy, v nichž jsou četné reference na exploatační klasiky let 70., při kterých se dozvíme, že jedna z hrdinek sice hraje ve filmu o roztleskávačkách (!), ale stydí se za to, protože je to skoro porno. Nebo nejmužnější ženská postava, představovaná čím dál tím víc sexy Rosario Dawsonovou, při gaunerovském rozhovoru v restauraci odhalí, že nezná Vanishing Point. Dodatečné poškození není tak rušivé a nekazí výsledný zážitek z filmu jako u Rodrigueze, chybějící missing real je zde vložen chytře, protože i když tak přijdeme o potenciálně zajímavý "lap dance", zkrátí se tím expozice. Subžanr slasherů je zde osvěžen tím, že nezabíjí šílenec se zbraní v ruce (ať už nožem či motorovkou), ale autem. Kurt Russel je opravdu zatraceně cool a dá upomenout na plisskenovské období (nejen jizvou na stejném místě, v jakém v dobách Útěku z NY míval pásku přes oko), skvěle vyjadřuje vyšinutost postavy drobnými náznaky, akorát v závěru ta zbrklá změna charakteru a až okaté přehrávání mi moc nesedlo. Závěrečná honička, která se nese v tradicích Bullitova případu či Útěku, svým minimalismem, rukodělnou prací, přehledností v nasmínání a důmyslným vygradováním a odlehčením ve správnyćh chvílích je jednou z nejlepších, s jakými se můžeme ve filmu setkat. Akorát i když vizuální tarantinovské trademarky potěší (dlouhé záběry či fetiš na nohy), při některých dialozích je cítit opájení se schopností napsat výtečné dialogy a fakt, že takhle by ta postava nikdy nemluvila (patrné u Rotha). Jinak Death Proof obstojí na rozdíl od Planet Terror jako samostatný film a styl 70. let je zde vystihnut naprosto dokonale, bez vysmívaní. (21.04.2007)