To, co dýchám

Film začína naozaj z ostra takže žiadny slaďák nečakajte, k romantickému ladeniu filmu príde až k samému záveru, takže sa multižánrovým zaradením nenechajte odlákať. To thrillerové mu sedí najviac. V skutočnosti sa jedná o pekne roztrúsenú sieť príbehov, ktoré nespája nič iné, len meno jedného gangstra. Keby boli tieto jednotlivé príbehy točené samostatne nedal by som ani halier za to, že by mohli patriť do jedného príbehu. Ale to, aký je film svojou štruktúrou ohromne neštrukturovaný ma na ňom najviac priťahovalo. Potešenie mi spravili aj herci, ktorých sa do tejto slabšej hodinky a pol vošlo naozaj úctyhodne a svojich pár minút využili naozaj znamenite. 80%. (02.06.2009)

Skákal pes přes oves, přes zelenou louku... V poslední době si s vámi moc nerozumím. Srovnání s bijáky 21 gramů nebo Crash není na místě, protože To, co dýchám za nimi pajdá na obě zadní. Což o to, atmosféru a snahu o neotřelé zpracování by to mělo, dokonce i jisté dějové zvraty jsem zaregistroval. Ale protože nikde nebylo řečeno, v jakém časovém úseku se příběh odehrává, můžu klidně říct, že závěrečné vypointování od polovičky nalajnovaného finále bylo laciné, samoúčelné a hlavně nemožné. Kdybych se měl pokaždé spokojit jen s pouhou myšlenkou, musel bych sám sebe prohlásit za krále Šalamouna. (29.02.2012)

Filmy o emocích a podobenství s nutnou dávkou fantazie jsou moje krevní skupina, tenhle je jeden z nich. Jak někde psali, že budeme spokojeni s herci a skládáním mozaiky, nemůžu než souhlasit. Neřeším nelogičnosti děje, protože je plně zakrývá perfektní režie, nápaditý scénář, propracovanost charakterů a vynikající výkony herců. Začalo to vystrašeným Forestem, pak přišel zlatý hřeb v podobě Brandona, který mi učaroval (proč proboha nedostal už dávno akční roli?) stejně jako kouzelná Sarah.Trio doplnil opět v roli kliďase neméně skvělý Kevin Bacon a Andy v roli tvrdšího Kmotra vše uzavřel. Celek plný nečekaných zvratů pěkně šlapal bez jediného okamžiku nudy a závěr v podobě naděje a nového začátku, mi připomněl jak velkým darem v životě člověka je "obyčejný" smích. (31.07.2011)

Scénář není úplně dokonalý, ale díry v něm plně vynahrazují herci, kteří svojí práci odvádějí na výbornou - všichni, takže nemá cenu někoho vyzdvihovat. Navíc i přes scénáristickou nedokonalost se mi všechny čtyři příběhy strašně líbily a vlastně ani nedokážu říci, který z nich nejvíc - každý měl zkrátka něco do sebe. Dokonce jsem se i dvakrát rozesmál (Whitaker vs. schody a útok Mexičanky na Emila Hirsche), což jsem u podobného filmu nečekal. Leželo mi to doma dlouho, protože jsem čekal na to správné rozpoložení, v kterém jsem sice před začátkem nebyl, ale Lee mě do něj rychle dostal. 90% (08.11.2009)

Je to, jako když mluvíte o velkých věcech šeptem, jako když fotíte duhu na černobílý film, jako když rozléváte vodu do oceánu...takový je film The Air I Breathe - snaží se mluvit o velkých věcech, ale způsob, jakým se vyjadřuje, mu láme jazyk a my slyšíme pouze nic neříkající šišlání. Snaží se působit poeticky a dojemně, ale to všechno se pod rukama nezkušeného režiséra mění v patos a otravný kýč. Snaží se rozsévat moudra, která nejsou doplňkem příběhu, ale příběh je naopak podřízen jim. Tato nepovedená kopie Magnolie či Crash se na první pohled tváří jako hluboký film odhalující velké pravdy, ale pod povrchem je prázdný, lacině vykonstruovaný a vesměs i naivní. Psychologie postav a jejich motivace jsou omezeny na minimum (u jedné z postav je například promítnut flashback, kdy jsme svědky toho, jak jejího otce srazí auto přímo před jejíma očima...flashback následně končí a toto téma už dál není ani v nejmenší míře rozvíjeno, k čemu to tam tedy je?) A co se týká té osudovosti, která má proplétat příběhy všech postav, tak v té je nejvíce vidět scénáristova bezradnost a marná snaha přiblížit se vzorům z pera Paula Thomase Andersona nebo Paula Haggise. (23.04.2008)