Režie:
Věra JordánováScénář:
František PavlíčekKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrají:
Taťjana Medvecká, Jan Hrušínský, Dana Medřická, Věra Koktová, Eduard Cupák, Zdeněk Martínek, Vladimír Krška, Zdeněk Žák, Radovan Lukavský, Josef Kemr, František Vicena, Věra Bublíková (více)Obsahy(1)
Televizní film nás zavede do prostředí zdravotnické školy, odehrává se ke konci studií, tedy při praxi v nemocnici a při závěrečných zkouškách studentek. Hrdinkami jsou dívky různých povah, na jedné straně bezstarostná veselá Irena, na druhé straně Víťa, přímá a obětavá, s hlubokým smyslem pro zodpovědnost. Víťa s opravdovou láskou pečuje o dětské pacienty, prožívá drobné ústrky, musí se vyrovnávat s tím, že ji její třídní učitelka nemá ráda, ale i se vztahem k mladíkovi Vildovi, který je vážně nemocen... Televizní film vznikl podle scénáře Františka Pavlíčka, kterému v té době režim neumožnil publikovat, a proto je v titulcích uvedena scenáristka Bohumila Zelenková, pod jejímž jménem byla realizace jeho scénáře umožněna. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (52)
Realitu tehdejší zdravotnické školy podle mojí mámy daleko líp zachycoval film My, ztracený holky. Tenhle film se sice měl odehrávat v 70. letech (viz ten americký přístroj), ale postavy se chovaly a mluvily, jako by byly z 50. let (což vlastně potvrzuje i zmínka o umístěnkách). Je to škoda... kdyby ten příběh zasadili do 50. let, tak to i celkem mohlo fungovat. Takhle je to jen nevěrohodný, laciný TV film. ()
Moderní pohádka o Popelce, kterou bezdůvodně trápí zlá sestra - úča. Zastání najde u třech doktorů a nakonec své nesobecké štěstí nalezne. Jen ten princ jaksi nedopadl. Tvůrci Vítě zbytečně nasazovali svatozář, její chování z ní činilo starou mladou. Nejvíce mě potěšil v miniroličce Josef Kemr, byť měl jen pár vět. Irena měla tolik energie, že při zavírání dveří málem povalila kulisy. ()
Hbitě zpracovaná, ale skvěle obsazená televizní povídka, která by si zasloužila větší prostor, a byl by vznikl film, který by zastínil lecjaký soudobý barrandovský biják. Medvecká uchvacuje nejen svou věčnou krásou, ale i přirozenou dobrotou, která její postavu prozařuje, a Medřické by se mělo dostat více místa, aby se její nepříjemná, ba zlovolná antihrdinka skutečně prokreslila. A stejně tak celé špitální prostředí se všemi svými obyvateli nemuselo zůstat tak kulisovitě sterilním. A tento bílý svět mohly dále rámcovat události a souvislosti vnější. Vlastně je to promarněná příležitost, ale i tak stojí za to vracet se k této skice. ()
Skvela T.Medvecka. TV film "Až bude padat hvězda" z roku 1976, režírovaný Věrou Jordánovou, je adaptací dívčího románu "Dům u nemocnice", napsaného spisovatelkou Valjou Stýblovou na konci 50. let. Film sleduje příběh studentky zdravotní školy Víti, kterou ztvárnila Taťjana Medvecká. Příběh se odehrává v prostředí zdravotnické školy a zaměřuje se na zkušenosti studentek během jejich praxe v nemocnici a při závěrečných zkouškách. Vedle Taťjany Medvecké se ve filmu objevují i další významní českoslovenští herci jako Dana Medřická, Radovan Lukavský a Josef Kem. "Až bude padat hvězda" přináší příběh mladé ženy, která se snaží najít své místo ve světě a uspět ve své budoucí kariéře. Film je pravděpodobně charakterizován emocionální hloubkou a realistickým zobrazením života studentů zdravotnických oborů v tehdejším Československu. S takovým hereckým obsazením a silným příběhem je "Až bude padat hvězda" příkladem kvalitního československého televizního filmu sedmdesátých let. ()
Taťjaná Medvecká jako Víťa byla lidská a empatická a možná i trošku naivní, ale naprosto přesvědčivá. Takové osoby jako ona vždycky z kolektivu tak nějak vybočují. Na malou chvíli jsem měla pocit, že vidím samu sebe, ale nemám vystudovanou zdrávku. Radovan Lukavský při rozmluvách s Vi´tou pronášel moudrá a pravdivá slova. Daně Medřické ta nepříjemná vrchní sestra pěkně sedla. Celý ten příběh byl předvídatelný, ale to mi nevadilo. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize / Miroslav Pospíšil
Zajímavosti (1)
- Filmový debut Dany Vávrové. (M.B)
Reklama