Bruno

Po Boratovi jsem si myslel, že už jsem viděl dost zvrhlostí, ale to jsem ještě neviděl Brüna. Už začátek, kde hraje písnička Nessaja od mé oblíbené skupiny Scooter, mě připravila na to, co bude následovat. Strefování se do hvězd (chudáci Salma Hayek a Harrison Ford :-)) gay sex, výměna dítěte za Ipod… :-) Ale přesto všechno musím říct, že Borat je o několik stupínku výše, co se týče zábavnosti. Při Boratovi jsem měl několik záchvatů smíchu, tady možná dva (jeden za píseň z Titanicu) a to je trochu málo. Většina fóru byla poněkud křečovitá (promítání nové show) a u mě ty vtipy prostě nefungovaly tak, jak měly. Chápu, co tím chtěl Cohen říct, ale pro příště by neuškodilo přidat více narážek. Jestli nějaké příště bude… (30.12.2009)

Může být opakovaný vtip stále vtipný? Ano může, ale divák už nesměje tolik jako napoprvé. Samozřejmě tu narážím na dva velice podobné filmy, a to sice na Borata a na Bruna. Borat, to pro mě bylo něco nového, něco neznámého, něco originálního u čeho jsem se královsky bavil. Bruno jede v podobných kolejích s podobným schématem, ale bohužel ne všechno je zde vtipné a ne všechno se povedlo a v tomto ohledu oproti Boratovi značně pokulhává. Ale i přesto je to docela velká sranda, u které jsem se dobře pobavil a kterou jsem si užil. Ať už to byla reality show, ve které Brunovi sociálka odejme černouška, kterého v Africe získal výměnou za iPod, ať už to byl wrestlingový zápas s úžasně zvoleným oscarovým songem od Celine Dion, ať už to byla swingers párty či řešení sporu mezi Hamásem a hummusem, tak jsem se zkrátka dobře pobavil a mnohdy jsem i šokovaně zíral na televizní obrazovky, a o to asi Sachovi Baronu Cohenovi šlo především. Film v mém případě tedy splnil svůj účel a má očekávání ani příliš nezklamal, celkově tedy ode mne Bruno získává čtyři hvězdy stejně jako Borat, jenomže zatímco u Borata ty mé čtyři hvězdy znamenají 90%, tak u Bruna je to jen nějakých 75%, to jen pro úplnost aby bylo jasné, že stejné hvězdičkové hodnocení v mém případě neznamená stejné procentuální hodnocení. (28.05.2011)

Škoda, že se Bruno rozhodl místo chytrého napadání americké vztahu k homosexualitě a všem těm nesmyslným paradoxům světa pod vlajkou s pruhy a hvězdičkami, raději věnoval co nejkontroverznější snaze "být hvězdou" a objevit sám sebe. Bruno totiž jako další z alter-eg Sacha Barona Cohena funguje výborně a pro mě je zajímavější i příjemnější než kazach Borat. I potenciál je o hodně větší, protože zmíněný vztah amerika-homosexualita je potenciálem nabité téma, které chvílemi Bruno skvěle kritizuje a předvádí všechnu tu stupiditu lidí, aby pak předvedl stupiditu vlastní. To ani nemluvím o prvních asi 15nácti minutách, v kterých předvede Bruno víc odvážných scén než kdejaká hvězda za celý svůj život nejen na tajných domácích nahrávkách... Podívat se na Bruna nebo ne? Nebo lépe ... ochutnat kontroverzi, který mohla být mnohem chytřejší a zábavnější než perverzní a zvrácená, nebo neochutnat, protože je hodně přehnaná a váš šálek kávy to není? Já se chvílemi smál až mě to samotného děsí a jediné, co si divák odnese je, že Cohen má víc odvahy než homosexuál s tričkem "I love dick" na wrestlingu... (právě tahle parodie a kritika ze strany Bruna na "mužský svět" a Ameriku jako "zemi svobody" tam má opravdu skvělé momenty).Více zde. (03.09.2009)

Brunův hlavní problém tkví v tom, že oproti Boratovi si Cohen vybral příliš konkrétní cíl, nad jehož smysluplností by se dalo navíc ještě slušnou dobu přemýšlet. Na jednu stranu tu máme břitké satirické scénky z Blízkého východu, z kanceláře přeléčovatele gayů nebo televizního studia plného homofobních (!) černochů, na tu druhou opravdu nedokážu pochopit, jak má o homofobii Američanů vypovídat svádění Rona Paula (ona vůbec ta zmiňovaná linie o tom, jak snadno popkultura přijímá neschopné a netalentované celebritky, nestojí moc za povšimnutí), trénování obrany proti homosexuálnímu znásilnění nebo celá swingers party (chci vidět někoho, kdo by nezareagoval stejně). O poznání slabší a řidší než Borat, a to i co se humoru týče, ale přesvědčí to člověka o nutnosti bělit si řitní otvor? Na ja, selbstverständlïch. (19.08.2009)

„Tak čo, chlapi, sme ako baby v Sex v meste, čo?“ – „Nie.“ – „A ty si ktorá?“ – „Ja nie som žiadna, ja som Tony.“ – „Presne to by povedala Samantha.“ Cohen sa pokúsil dvakrát vstúpiť do tej istej rieky. Bohužiaľ, kým BORAT bol zjavenie, pri ktorom som sa smial takmer nonstop (!), BRUNO je zadýchanejší a proste (to už) nefunguje. Kým BORAT pôsobil dojmom, že jediní, kto vedeli, že je to „akože“, boli Cohen s kameramanom, v BRUNOVI som sa stále zamýšľal nad tým, čo je inscenované a čo „skrytá kamera“. Takéto myšlienky na zábave nepridali, dvojnásobne ak už z čisto logického hľadiska bolo zrejmé, že mnohé z najvtipnejších scén sú inscenované (neviem si napr. predstaviť, že by do amerických kasární mala vstup kamera). BORAT korčuľoval na hranici medzi „akože“ a „naozaj“. BRUNO nie, penis v priamom zábere ma už u tohto človeka nerozhádže, rovnako nie politicky nekorektné vtipy (ako u BORATA, i teraz si to odnesú v podstate všetci: zvieratá, ľudia, homosexuáli, bisexuáli, návštevníci swingers party, Židia, Američania, teroristi, poľné zajace). Niektoré hlášky vydarené („Nedá si niekto sendvič?“), ale to je asi tak všetko, dokonca ani cameo ma nebavili („Prinášame vám exkluzívny rozhovor s Harrisonom Fordom. Nazdar, Harri-“ – Páľ do riti.“). Kebyže sa BRUNO nehrá na „autentický dokument“, ale bol by „normálnou“ komédiou, kde by napr. dôležité postavy hrali slávni herci, bol by výsledok vtipnejší. (27.05.2011)