V tieni
W cieniu
In the Shadow
In the Shadow
In the Shadow
Režie:
David OndříčekKamera:
Adam SikoraHrají:
Ivan Trojan, Sebastian Koch, Soňa Norisová, Jiří Štěpnička, Marek Taclík, Filip Antonio, Norbert Lichý, David Švehlík, Martin Myšička, Miroslav Krobot (více)Obsahy(1)
Detektivní thriller z první poloviny padesátých let vypráví o kapitánovi kriminálky Haklovi, který vyšetřuje rutinní zločin. Záhy se ale ukáže, že tato zdánlivě triviální vloupačka je čímsi složitějším. O případ se zajímá Státní bezpečnost, která vyšetřováním pověří svého specialistu, německého experta majora Zenkeho. Skutečné důkazy přestávají být podstatné a případ získává politický rozměr - obrací se totiž proti "sionistům" z Židovské obce. I přes přímý zákaz pokračuje kapitán v pátrání a přesvědčuje se, že věřit nelze nikomu a ničemu. Postupem času se ale kolem něj začíná stahovat smyčka estébácké mašinerie. Hakl se už necítí bezpečně a uvědomuje si, že ohrožuje sebe a především vlastní rodinu. Jak se rozhodne? Bude pro něj znamenat víc jeho vlastní rodina, nebo důkazy, které vedou ke skutečnému odhalení pravdy? (TV Nova)
(více)Videa (2)
Recenze (1 259)
Davide Ondříčku, podařilo se Vám natočit agitku blbější, než byly ty z padesátých let. Zkuste se podívat na Doznání (1970), případně na Hořící keř (2013). Nevím, jestli i Epsteinův scénář byl tak plochý a nanicovatý, nebo zda vše zkazila ta příšerná režie. Jedno však Ondříčkovi upřít nejde, je skutečný umělec. Natočit tak zdlouhavý, nudný, nic neříkající film plný hloupých klišé s takovými herci, tomu se říká umění. ()
Sváteční den významné události z dějin, jíž byl Vznik samostatného československého státu, jsem oslavil se svými nejbližšími v kině na snímku, jaký se v našich luzích a hájích podaří natočit jednou, maximálně dvakrát do roka. Světová hudba, světoví herci, světový režisér - drama, atmosféra, poselství. Smekám. ()
Podobný film bych od samotářského Davida Ondříčka nečekal. Ivan Trojan podává bezchybný výkon a retro atmosféra dodává filmu patřičnou přesvědčivost. Příběh netřeba komentovat, 50. léta prostě nebyla zrovna nejveselejší období českých dějin. Politicko kriminální thriller již Česko potřebovalo jako sůl! 75% ()
Poměrně slušný filmařský crossover, který má ale až příliš chyb na to, aby z něho mohla být veřejnost oprávněně tak odvázaná, jak je prezentováno v médiích. V čem film selhává nejvíc, je detektivní zápletka. Těžko může detektivka fungovat, když každému je od začátku jasné, kdo "je vrahem". Se zoufalou předvídatelností souvisí i antikomunistická čepička, kterou je film přikryt: Opět nechybí klasické zdůrazňování identifikačních symbolů a doslovné vysvětlování pro mladší a neznalé (zde např. u měnové reformy). Tento film tím spíš nechtěně přispívá k zprofanování antikomunismu a vytváření historického mýtu, kterého se lidé přestanou bát, protože přestanou věřit skutečné historii. Nejde o to, že by se antikomunistické filmy neměly točit, ale neměly by být tak tupě edukativní; u tohoto filmu to naštěstí není tak přehnané jako např. u jiného letošního filmu - u Konfidenta. Politizace detektivky je o to kurioznější, když si všimneme, že hlavní postava je přísně apolitická - nijak se nevymezuje k systému, není ve Straně a jakoby byla z úplně jiné doby. Přitom ve skutečnosti by takový člověk z příběhu vypadl v okamžiku nástupu StB na scénu (nedůvěryhodný nekomunista, který maří inscenování politického procesu). V kontextu závažnosti vyšetřovaných trestných činů se dokonce divím, že kpt. Hakl nezemřel někde ve druhé třetině příběhu... Takhle by se dalo pokračovat dál: indicie zjišťované skrz nezakryté okno, neschopnost StB najít klíčový důkaz proti ní, vůbec smysl celého jednání StB, která nemá zapotřebí takto komplikovaně vyrábět důkazy proti židovské obci atd. atd. Co nelze filmu upřít a nepřičíst k dobru, jsou detaily; takové ty drobnosti, které si divák třeba ani neuvědomuje, ale které zvěrohodňují scénu a přibližují atmosféru doby více, než všechno to vyřvávání úspěšných procent a antiimperialistické propagandy z tlampače na ulici nebo recitování Kulaka - viz výprava, kostýmy, kulisy, rekvizity, sluneční brýle na očích členů soudu apod. Povedené jsou i náznaky milostných scén, technické provedení vražd, Muchowova hudba... Jako celek je to ale trochu kostrbaté. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (28)
- Hakl (Ivan Trojan) si ve filmu zapálí celkem 10 cigaret. (vyfuk)
- Ivan Trojan, představitel hlavní role, měl možnost podílet se na scénáři a přizpůsobit jej svojí roli. (Lucasion)
- Ačkoliv se děj odehrává kolem roku 1953, jsou na karlínském železničním viaduktu vidět stožáry vedení. Elektrizace mostu byla provedena až na počátku šedesátých let. (Ganglion)
Související novinky
SOUNDTRACK Poděbrady 2017
Festival SOUNDTRACK Poděbrady přináší letos již po druhé jedinečnou podívanou ve spojení moderních technologií spolu s poslechem skvělé filmové hudby. Lázeňské město Poděbrady bude ve dnech 24. – 27.… (více)
Britský filmař se pokouší o atentát
Jeho krátkometrážní Cashback byl nominovaný na Oscara. Nedoceněný londýnský horor Střepy v hlavě skoro nikdo neviděl. Aby mohl natočit Metro Manila, zastavil vlastní dům. Ale vyplatilo se, film… (více)
Noir Film Festival 2014 startuje již 21. 8.!
4 dny, 4 místa, 40 projekcí... Unikátní přehlídka noirových filmů, kterou letos hostí královský hrad Křivoklát, se nezadržitelně blíží! Druhý ročník festivalu, který se zaměřuje na inspirativní… (více)
Hardy, Oldman a vraždění na sovětský způsob
Je libo dobovou kriminálku s prvky konspiračního polit-thrilleru? Se špičkovým obsazením? Odehrávající se v Sovětském svazu ještě za Stalina? Zdá se, že Ve stínu dostane z Hollywoodu tučnou… (více)
David Ondříček by měl režírovat pouze neambiciózní žánrová díla, protože při snaze o přesah dospěje k něčemu významově velmi banálnímu. Je sice pravda, že tvůrci snímek cílili na mladého diváka, ale nějak jsem neočekával, že by se tím myslelo dítě školou povinné, jemuž rodiče stále čtou na dobrou noc, když i ty nejprimitivnější metafory musí být osvětleny a pro jistotu ještě zopakovány. Odhlédněme ale od naivní prostoduchosti boje proti systému, kdy měnová reforma má být reflexí ekonomické krize a vykonstruovaný proces s Židy může upomínat na nedávné kauzy vůči jiné národnostní menšině, a soustřeďme se na formální stránku. Narativní diletanství je srovnatelné snad jen s jinou přeceňovanou dobovkou, POUTY, protože i zde je řada věcí motivována velmi nedůmyslně, jenom aby se vyprávění mohlo dopracovat k bodu obratu-zlomu. Na místo série pečlivých detektivních dedukcí je zde spoléhání se na náhody, kdy se bývali SSáci holí u okna, aby bylo vidět jejich tetování, a sirka se zlomí, aby při hledání krabičky v kabátě kolegy se přišlo na jeho dvoutvářnost. Zamrzí to o to víc, protože jinak je patrná přepečlivá strukturace syžetu, kdy v každé desáté minutě dojde k dílčímu zlomu a užívá se pravidelného rytmizování v podobě anoncování titulků novin či povídání si s někým z rodiny. Mnohem důležitější je rozdělení do tří cirka půlhodinových aktů, z nichž každý vychází ze zcela odlišné poetiky, čemuž dokonce přizpůsobuje svůj stylistický subsystém. V první - noirové - části je snímání klasické (statičnost, záběr-protizáběr při dialogových scénách, nadhledy pro /re/establishng shoty); s přechodem k psychologickému dramatu barevná paleta potemní, postavy jsou umísťovány do dalších plánů a před ně jsou stavěny různé věci, časté je zapojování podhledů a nadhledů a významotvorně se pracuje s nasvícením; v posledním - soudním - aktu pak převládají jízdy snímající postavy z boku. Stylistická koherentnost je ale nabourávána transtextuálností motivací dílčích prvků: jednak nepatřičnou Muchowovou hudbou, která se snaží evokovat herrmanovské kompozice, jednak záběrováním odkazujícím se zde k noirům, tam k postnoirům, jinde zase k hitchcockovským thrillerům 50. let. Obávám se ale, že spojení těchto poetik nefunguje především z důvodu výše zmíněné lajdácké motivovanosti přechodů mezi nimi a vykonstruovaností celého "whodunitu". Mnohem horší je, že tři žánrově a stylisticky odlišné akty samy o sobě už nejsou nijak ozvláštňující a vyžadovaly by navíc zcela odlišný přístup k hereckému pojetí. Lze oceňovat jednotlivosti (např. neokázalost výpravy, umírněný Trojanův výkon), ale jako celek VE STÍNU epicky selhává na tolika úrovních, že není co oceňovat ani v rámci tuzemské kinematografie. Komparace s evropskými konkurenty, kteří taktéž účtují s dobou minulou v žánrovém provedení a ještě zvládají být důsledně společensko-kritičtí k současnému statutu quo (ŽIVOTY TĚCH DRUHÝCH, ČERNÁ KNIHA), by pak byla přímo drtivá. P.S. Nepřekvapuje mě, že z toho obě Spáčilové vlhly, protože se výsledný sestřih bude nejvíc zamlouvat maloměšťákům. () (méně) (více)