REC

Natočme film realističtější než reality show. O úplně obyčejných lidech v úplně obyčejném baráku s neobyčejnou zombie. S úplně obyčejnými reportéry. Před každou scénou se zamyslíme. Co by udělal obyčejný policista, co by udělal obyčejný reportér, co by udělal obyčejný lékař, co by udělala obyčejná číňanka, co by udělal obyčejný hasič, co by udělala obyčejná matka, co by udělala obyčejná dcerka, co by udělala (ne)obyčejná zombie? A pak to provedem, kameraman přitom párkrát zaklepe kamerou, občas ji upustí, semtam zhasne světlo. Jenom občas vpustíme něco nelogického, aby to měly postavy těžší. Například když nenecháme říct ty venku těm uvnitř, které tam uvnitř proti jejich vůli drží, že není vhodné se nechat pokousat a je vhodné ty pokousané izolovat. Ve výsledku stejně obyčejné jako postavy. Mírně opravdověji působící než reality show, ale s menší výpovědní hodnotou o lidské povaze. A, zakázané slovo, nudnější. A závěrečné odhalení, v němž původ všeho neštěstí je spojen s náboženstvím, které snad možná hlásá: "Jeden zblblý fanatik je schopen vypustit jakýsi virus a rozpoutat apokalypsu," co s ním? To je asi nějaké rychlokvašené sdělení, které nás mělo přesvědčit, že tenhle film je jaksi o něčem víc. U mě se nepovedlo. (17.05.2010)

Intenzivní hororové peklo, ve kterém to režiséři perou do diváka s takovou razancí, až vám bude i ta diskutabilní ruční kamera úplně šumák, byť má silnou obhajobu v televizní show, kde chtějí novináři natočit všechno kolem sebe. Vědomí, že se zombíky už moc novinek vytasit nelze, tedy přivádí na scénu vynikající partu charakterů, které se vybarví už v poklidném úvodu, aby jste jim v tom závěrečném infernu mohli, s nehty v zubech, fandit. Hlavní hrdinka je fajn sympaťačka a já si uvědomil, že už dlouho jsem se o nikoho, tak jako o ni, ve filmu nebál. Těch několik šokujících momentů (pád ze schodů, holčička u maminky) a celý závěr, vstupem do podkroví počínaje, je pak samostatná kapitola, za kterou bych tvůrcům pozlatil ruce. Dlouze nazpět se musím otáčet, abych si vzpomněl na TAK kvalitní hororový kus. (01.01.2009)

Další příspěvek do soutěže Edy Hrubeše, tentokrát z katalánské Barcelony. Nejdřív udělá menší virvál neposedná důchodkyně (typický činžákový konflikt ohledně týdenního úklidu na patře), načež naběhne hygienik v ochranném obleku (že by hledal dres Realu Madrid?) a zombie orgie v uzavřeném prostoru tak mohou nerušeně začít. Do posledního dechu vše snímá kameraman Pablo, profík každým coulem, který by nepřestal točit ani s vykousnutou krční tepnou. Španělský horor se v posledních letech začíná stávat nejen evropským pojmem.. (01.02.2010)

Apache: "Víš jak se bojím u horrorů. Tak u REC jsem se nebál. Katastrofa. Já se všeobecně asi bojím spíš u pomalých filmů." Obitus: "Upřednostňuješ budování atmosféry. To já taky." Apache: "Jo. Jak je to rychlé a zběsilé, tak se ten strach ani nemá čas dostavit. A tohle bylo na mě rychlé, zběsilé a navíc kurevsky rozmazané." [Tolik výňatek z jistého rozhovoru po icq.] Myšlenka na zombie film snímaný dokumentární kamerou už tu byla hodně dlouho, a bylo jen otázkou času, kdy se toho někdo chopí. Slyšel jsem zvěsti, že kromě Balaguera tak nedávno učinil sám Romero (na jehož Diary of the Dead jsem zvědav). [PS:Údajně se verze REC, kterou jsem právě zhlédl, liší od té oficiální. Až uvidím tu pravou ořechovou, možná změním i hodnocení. Zatím tedy takhle.] (11.01.2008)

Zapomeňte na noční sex, tohle vám vyvolá (hororový) orgasmus. Atmosféra, tísnivost, děsivost, napětí - každou chvíli jsem se ohlížel za své záda. Všechno je v tak intenzivním napětí a v horkokrevném tempu, že nestíhám rukama zakrývat oči. Žádné kulisy jen reálné prostory domu, kdy na diváka na každém kroku čeká smrt. Španělé Balagueró a Plaza jsou ďáblové. Vítejte v pekle! (15.03.2012)