Kdo hledá, najde

Dětem se někdy říká, že je přinesl čáp. Tebe přinesli havrani. Vzhledem k tomu, že ti havrani byli příbuzní nepraktické kouzelnice Evelýny, nebo nejméně jeden z nich, člověk se diví, že dítě z povijanu nevytrousili cestou. Ona její "nepraktičnost" je v pohádce roztomilá, ale mít ji doma, tak jí člověk raději přiváže ruce k tělu. Princezna je čertův vejlupek. Vlastně není, ani v pekle ji nechtějí. Král je rád, že některá kouzla fungují v podstatě špatně. (03.07.2011)

Byly chvilky, kdy mi pohádka přišla neskutečně vtipná, neotřelá a svěží. Žel, nebylo jich mnoho a ke konci to šlo ke dnu stále rychleji, zvláště když si postavy sdělovaly věci, které jsme před chvílí viděli, a ještě dovozovali, co se asi tak mohlo stát, takže se jedna situace rozebrala pro jistotu třikrát, to už unavovalo hodně. A princezna vlastně napravená nebyla, přišlo mi to spíš jako scenáristická obezlička a vykroucení se z problému co nejjednodušším způsobem. (14.03.2020)

Kouzelník, kterého nepřinesl čáp, ale dva havrani, obědvá chleba s dortem. A peklo existuje proto, že ho ještě nikdo nezrušil. "Slyšela jsem, že krávy mají v sobě mléko a to se z nich dá tak nějak vyždímat." Takže jsem se radovala, že se našla nějaká pohádka s letopočtem začínajícím dvojkou, která je vtipná a navíc originální a vkusná. Bohužel mně radost zkazily scény v pekle, které naopak hýřily nevkusností a nehumorností. Ale nakonec jich bylo docela málo a pohádka skončila opět mile a originálně, čímž si u mě jakžtakž zachovala tvář a tři hvězdičky. Mimochodem, Jitka Molavcová se do pohádek hodí výborně - jako rytířka z Trychtýřovic byla nepřekonatelná, jako Bílá paní správné strašidlo a zároveň i dáma, a tady jako stočtyřicetiletá kouzelnice velice roztomilá. (20.08.2011)

Velmi neobvyklá a originální pohádka. Dojmů je tolik, že ani nevím, kterým začít. Především mě těší zapojení Jitky Molavcové, ta je vyložen pohádkový typ, škoda, že nehrála v pohádkách častěji i v minulosti. Ale obsazení se vůbec povedlo. Herci zvládají své role na výbornou. I ty čertovské sedly. Miroslav Vladyka se perfektně ksichtil, Tomáš Juřička taky hrál čerta kvalitně. A Václav Vydra si roli čerta zopakoval od pohádky Z pekla štěstí, jen povýšil. Čertovské holky sice vypadají jako z francouzského šantánu, ale proč ne. A v tomto případě mi ani nevadilo, že se pohádka natáčela ve studiu. Díky povedné technologii pozadí nejen za okny vypadá reálně. I les či peklo tak působí věrohodně. Škoda jen, že u studny už tolik ne, pozadí je rozmazané a docela se pohybuje - ať žije dvacáté prvé století, tohle by ve studiovkách z osmdesátých a devadesátých let nešlo. Pohádka nepostrádá humor a především moderní originalitu. A také nevšední a jistě pro mnohé i překvapivý konec. Mezi studiovými pohádkami jasný nadprůměr. (14.03.2020)

Seriózne a s prehľadom zobrazené fungovania vzťahov v robotníckom tíme a podniku v rovinách vertikálnej i horizontálnej. S vážnosťou i úctou a so zaujímavými situáciami a problémami. A hlavne bez zosmiešňovania, ktoré je tak typické pre dnešných filmárikov a režisérov, ktorí nemajú ani šajnu o reálnom živote väčšiny ľudí a v pracovných vzťahoch. Asi si dobre neuvedomujú v tom ich luxusnom odrezanom živote od bežných ľudi, tí sučasní chasníci, že bez robotníkov by si nevytreli ani ri.ť. (09.12.2023)