Tři životy

Pohádka, která mohla mohla mít nakročeno k opravdu velkému výsledku. "Od zlého k dobrému je to vždycky těžší než naopak." Tentokrát jádro pudla vězí ve slabé rytmizaci vyprávění (což se ještě dá tv projektu odpustit) a scénáristicky poměrně elementárních dialozích bez bohatších vazeb ve stavbě příběhu. Hudba se snaží odvyprávět to, na co scénář úplně rezignoval, a navodit atmosféru i bez hudebních motivů. Děvucha naštěstí nechá oku spočinout nejen na svých červených rtech, což u generace dětí zakládá na následování vzoru či na planá očekávání. Hvězdičky patří pohádce prosté obvyklého pitvoření, mínusy malé invenci v obrazném vyjadřování. (02.01.2014)

Slušně podařená novodobá pohádka o kouzelném pírku, které třikrát vrátilo život spravedlivým a hlavně dobrým osobám. Mezi novými pohádkami určitě patří k tomu lepšímu, co bylo natočeno. Pohádka nenudí ani dospělé. Jen si společně s Fanakem opět kladu otázku, jaký smysl tak asi měla v pohádce scéna s nahatým pozadím hlavní hrdinky? Hudba: Miloš Bok (09.07.2010)

Už to tady všichni psali, ale i já zopakuji, že od Jiřího Stracha bych čekala přece jen o něco více. Třetí hvězdička je za Krumlov a vůbec historické interiéry a exteriéry jinak nevýrazné pohádky s sice pěkným, leč naprosto nevýrazným Dykem v hlavní roli (nač tam vlastně byly ty tři kočky princezny v čele s Pauhofovou na úvod?), kterou moc nevylepšil ani polootevřený konec (Vítek). (03.01.2014)

Skřípu zubama, nejdříve slušný začátek, pak pomalý rozjezd a pak už jen dojezd. Pominu spoustu faktických hrubých chyb (Kovář s takovou vilou? , ...). Suché dialogy a scénář, vyloženě hloupá hlavní zápletka s brutální proměnou charakteru Molnárové. I když mi to přišlo lépe zpracované, než pohádky Trošky, stejně to nestálo za moc. Popravdě nevím proč jsem to dokoukal do konce. Dávám 40% = 2-/5 (02.07.2010)

Předchozí tvorba Jiřího Stracha naznačila, že mladá režisérská generace bude mít pro příští roky jasnou vůdčí osobnost, jenže chyba lávky, protože tady šlápnul (bez pardonu) do hovna v podobě tragického scénáře, za jehož schválení bych dramaturgy na Kavčích horách nechal spráskat bičem. Mám rád jednoduché pohádky, které jasně rozdělí dobro a zlo, mají přímý tah na bránu a nesnaží se o vyšší cíle, jenže tohle byl primitivismus, který bych se styděl pustit i těm nejmenším. Moji rodiče tuhle štědrovečerní hrůzu, jež nám ČT naservírovala pod stromeček zalili sklenkou vína. Já víno moc nemusím, tak alespoň hodnotím, tak jak hodnotím. (24.12.2007)