Zelená zóna

Greengrass již delší dobu točí filmy na žhavá témata naší krásné "mírumilovné" společnosti. Možná si říkáte, že po 7 letech je všechno už dávná historie, ale já jsem naopak rád, že něco takového vůbec vzniklo, byť až teď. Green Zone je sice klasický akční blockbuster, zároveň však hýří dravostí a politickou provokací, která se nechává inspirovat událostmi invaze v Iráku. Matt Damon je tu tentokrát v roli vojenského pěšáka marně hledajícího WMD. O tom, jestli je najde nebo ne, ví většina lidí už své. GZ pojednává spíše o tom, proč se nikdo neobtěžoval, respektive nechtěl obtěžovat s ověřením těchto informací. Toť jest jednoduchá zápletka celého filmu, která se postupně komplikuje. Na řadu přichází CIA, intriky vládních hlavounů, přátelští i nepřátelští Američané/Iráčané a v neposlední řadě akce (na skoro 2h stopáž jí však není zrovna mnoho), která obsahuje klasický arzenál od látajících kulek až po padající vrtulníky. Kdo viděl Bourny, jistě ho nepřekvapí poskakovací kamera, která opět dokáže notně potěšit či naštvat, každý si vybere dle svého gusta. Parádnější akce se dočkáme vlastně až ke konci filmu v podobě delší honičky několika hlavních aktérů, která je zasazena do nočního hávu s atmosférou smrti na každém kroku, je zároveň i vizuálně působivá. Všem akčním scénám vévodí přesně taková hudba (opět John Powell), kterou si v takových situacích lze jen přát. Jelikož si z Bournů neuch***** jako většina diváků, s klidem v duši mohu říct, že se mi film líbil jen o něco málo méně než ''Greengrassova trilogie''. GZ snese jistě srovnání třeba s takovým Body of Lies, kde je ale lepší DiCaprio nebo dnes již totálně profláknutým The Hurt Lockerem, který je sice zajímavější, ale je zas o něčem jiném. (7/10) (21.05.2010)

Při psaní tohoto komentáře mi ve Windows media playeru zní skladba, která je s Matte Damonem víc než jenom spojená. Moby - Extreme Ways. Taky je to titulní skladba pana Bourna, který se třikrát brodil filmovými kiny a třikrat dokázal, že na to má. Jenže já jsem o Mattovi celou dobu přemýšlel jako o frajírkovi, kterýho vychovala Hollywoodská namyšlená skupinka těch rádoby nejlepších a najednou se nestačím divit. Matt Damon se chytá stébla a mně ukazuje, že jeho herecké kvality mají daleko na víc než jenom na Jasona Bourna...A to jsem si naposled myslel u Leonarda DiCapria, než mě začal přesvědčovat o opaku. Je to zvláštní, ale ti američtí herci, když se vyřádí, tak pak dokáží zázraky. Já tak doufám, že Matt Damon, se bude stébla držet naplno a ukáže celýmu světu, že je skutečným hercem, který už konečně dozrál a postaví se do popředí s diCapriem. Samotný film je totiž tak neskutečná jízda, že by si to okamžitě zasloužil. I když to stojí všechno momentálně na něm. Do budoucna to ale vypadá, že nám bude mít ještě hodně co ukázat, a já se budu i nadále těšit. Zelená zóna je totiž špice mezi válečnými filmy z Iráku. Ale ještě aby ne, když si ho natočil jeden z nejlepších režisérů současnosti. Chlapci nám tak ukázali, jak vypadá skutečná válka, jak vypadají skuteční chlapy a jak se to ve válce všecko s upřímností sere. Kdyby takovýhle filmy vznikali pořád...z Matta Damona se tak stává velký herec, konečně. (05.10.2010)

Americký praporčík Matt Damon v druhé válce v Iráku odhaluje "pravdu" o neexistujících zbraních hromadného ničení a pravém důvodu americké invaze. Napínavý a trochu naivní válečný film Paula Greengrasse. Parádního slizouna si tady vystřihnul i Greg Kinnear v roli šéfa zpravodajců. Trailer: http://www.csfd.cz/film/234976-zelena-zona/videa/ (01.06.2014)

Kdysi dávno v zemi Zla zvané Mordor temný pán Sauron kutil cosi nekalého s magickými prsteny. Byl by jistě ovládl celou Středozemi, ale naštěstí se mu postavilo devět statečných v čele s dobrým mágem Gandalfem a jeho Pytlíkem Frodem, kteří nalezli Jeden prsten a - ehm, těsně vedle. Jiná pohádka. Kdysi dávno v zemi Zla zvané Irák temný pán Saddám kutil cosi nekalého se Zbraněmi Hromadného Ničení. Byl by jistě ovládl celé Středomoří, ale naštěstí se mu postavila Koalice ochotných v čele s dobrým prezidentem Bushem G. W. a jeho Pytlíkem Blairem, kteří nalezli prd. V té válce vůbec nešlo o zištné zájmy, kdepak, neboť "část" ropných polí patří Iráckému lidu, jak nám vtipně vysvětlí Bird a Fortune. A tady začíná náš příběh, příběh o hledání ZHN. Zbraně ovšem byly tak dobře ulity, že nikdo neví kam. Nebo že by to bylo jinak? Upřímně kdo má všech pět pohromadě a každý ráno nevzdává čest vlajce s hvězdami a pruhy musel o důvodech důvodně pochybovat už před válkou. Ke cti filmu nutno přiznat, že k neexistujícím ZHN (či spíše dávno zrušeným - paradoxně po první válce v Zálivu američtí představitelé jakékoli zmínky o iráckých ZHN popírali, aby nemuseli vlastním vojákům hradit nákladnou léčbu a čelit otázkám, kde se ty ZHN vzaly) zaujímá jednoznačný postoj. Na druhou stranu trochu zamrzí, že když už se tvůrci rozhodli šlápnout do vosího hnízda, mohli poukázat přímo na nejvyšší představitele a ne jen obvinit "anonymní" nomenklaturu okolo, která se nechala přesvědčit vlastní propagandou. Film samotnej je samozřejmě výborně natočen, akce je dynamická a přitom realistická, tak jak to kromě Greengasse předvádí třeba Michael Mann. Jen škoda vzpomenutého klouzání po povrchu, takže si občas divák klade otázku jestli je to inteligentní film s akčním dějem nebo prostě jen akční film s inteligentním dějem. Na závěr ovšem chci poznamenat, že na demokracii přecejen něco je, když je něco takového možno natočit, byť to určitě není jednoduché. (07.06.2010)

Opožděná, levicově-partyzánská antiautoritářská paranoidní agitka propojující velice nešťastně Greengrassovy nekompromisní dokumenty, přesněji dukudramatické rekonstrukce, s hravými bourneovskými žánrovými světy, která vůbec nepočítá s tím, že skutečnost, že vojenské jednotky Spojených států nenašly zbraně hromadného ničení, byla sama o sobě pozitivním signálem: skutečně „totalitní“ mocnost by udělala to, co obvykle dělávají policisté – podstrčí drogy a pak „objeví“ důkazy zločinu (stejně tak nezapomeňme, že samotná skutečnost, že mučení ve vězení Abu Ghraib přerostlo ve veřejný skandál, který zahnal americkou vládu do defenzivy, je také kladným signálem – ve skutečně „totalitním“ režimu by se tento případ jednoduše ututlal). Na druhou stranu třeba přiznat, že Greengrass nebojuje proti americko-britské invazi do Iráků jako takové, ale bere si za téma hrubě nezvládnutou po-válečnou situaci, která nastala po okupaci a která zkomplikovala, či úplně znemožnila přenesení pravomocí do rukou Iráčanů. Symbolicky byl film natočený bez podpory americké armády, protože Greengrass je přece jen političtější režisér než pan blockbuster Majkl Bay, se kterým armáda spolupracuje ráda, kolportujíc přes něj náborové letáky mezi texaské hochy. (11.09.2010)