Na odstřel

Všichni prezidentovi muži pro 21. století. Mix politického thrilleru, romantického dramatu a buddy movie zaštítěný novinářským filmem (čili solidním napínákem, vydatně prošpikovaným humorem). Rachel McAdams sleduji (s chutí) již delší dobu, Russel Crowe zraje jak víno, které vám zaručeně zvedne náladu, ale oba dva i všechny ostatní strká do náprsní kapsy značkového saka „opřesdržkusikoledující“ Jason Bateman. Špičková řemeslná úroveň drží film nad vodou navzdory pár scénáristickým zaškobrtnutím (postava kongresmana je vážně na odstřel), pročež a taky pro závěrečné titulky, kdy jsem skoro zamačkával nostalgickou slzu, bez výčitek a dlouhého váhání k nezpochybnitelným čtyřem jednu po starých dobrých časech smutnící hvězdičku přidám. 90% (more) Zajímavé komentáře: Marigold, Shaqualyck, Botič (31.05.2009)

Zase jednou si filmaři zasurfovali na módní vlně kopání do "strůjců" války v Afghánistánu, Iráku a tzv. války proti terorismu. Bylo by to snad i bohulibé, jednat se o nějaké originálně ztvárněné pacifistické dílo, jako je třebas Medemova Chaotická Anna. To bychom ovšem chtěli jako diváci příliš. Nedostane se nám ani odkrytí skutečné povahy zákulisních praktik americké politiky a hlubšího pohledu na pozadí oněch konfliktů. Ne, v politické rovině nejde o nic jiného než o kydání hnoje na hlavu "jestřábů" a hnůj se kydá nástrojem primitivním, vidlemi. Záporáci se tedy neštítí vražd, zastrašování, ani špinění oponentů. Nevídané je tu nevídáno, podezřelá okolnost střídá podezřelou okolnost, klubko zákulisních vztahů zví gordického uzlu a každý milovník konspiračních teorií ví, že největší ještírek je ten, který se tak pramálo jeví a odhalí se až na konci. Zbývá se tak jen těšit z očekávání, zda-li hrdinové bez bázně a jen s malou hanou odhalí či neodhalí to spiknutí bez obsahu, u kterého je důležité jen to, jak je spiklé ze zlých lidiček, kteří baží pouze po moci a penízkách (ne pro USA, pro sebe samotné). Scénář se ještě pro jistotu dovycpe vztahovým trojúhelníkem bez vášně, snad aby bylo vidět, že investigativní novináři jsou taky jen lidé a můžeme se s nimi ztotožnit. (24.11.2009)

Moc pěkná režie a dobří herci, ale scénář jen těžko kočíruje tři roviny příběhu: thriller, politicko-žurnalistické moralizování a osobní drama. Úvod je výtečný, plný neokoukané a velmi rytmické Macdonaldovy režie, ale pak se všechno tak nějak tříští, rozmělňuje, odpařuje... čitelné nadnárodní spiknutí se snaží srovnat i se závažnějším myšlenkový podhoubím, ale je to lopotné a dost rozvláčné. Závěrečné twisty možná překvapí, ale už tak trochu chatrný dojem z předchozího vyprávění nezalátají. V závěru tak Na odstřel není ani originální thriller, ani film, který by oslovil nějakým poselstvím. Má od každého trochu a od ničeho dost. Přesto se hlavně dík režiii a hercům drží více než se ctí. [70%] (18.05.2009)

Crowe by to s konzumováním pěkně prorostlých bůčků neměl tak přehánět, nějak nám taťkovatí. Ale Affleck se vážení na stará kolena spravil a začal pořádně hrát. A já blbec jsem si myslel, že od dob Armageddonu už ho budu navždy zavrhovat do filmových kanálů. Velký omyl. A taky jsem si myslel, že Rachel, jakkoli se na ni fakt pěkně kouká, by nezahrála investigativní žurnalistku ani pod vlivem nabuzujících látek. Zase omyl. Pak jsem si myslel, že scénář tlustej jako Rathův spis bude ukecanej a zbytečně překombinovanej. Až na ten konec zase omyl. A konečně jsem si myslel, že po Zodiacovi už neuvidím film, který ve vás vyvolá napětí srovnatelné se scénou ve sklepě (Zodiac). Omyl. Takže myslet znamená ho*no vědět. Teď už to vím. ..............."a hlavně nemyslet!" (08.11.2013)

V základě dvojče britského originálu, které své místo pod sluncem obhajuje výborným převedením do amerických podmínek (Carnahan a Gilroy jsou cítit v každé scéně), odstraněním nadměrného množství dialogové vaty a šibalstvím Russella Crowea, který i s viditelnou nadváhou strká do kapsy roztomilou McAdams a neurážejícího Afflecka a soupeře nachází jen v hláškující Helen Mirren (takovou babičku bych chtěl mít). Na druhou stranu však zamrzí vyškrtání některých vedlejších linií, kvůli čemuž některé postavy (manželka) příliš nefungují v osobní rovině a film tím pádem ztrácí hlavně ve druhé třetině tempo. Macdonald ale režíruje jako o život a chladnou ostrovní předlohu zdá se opravdu uctívá. Jinak si ty věčné citace jednotlivých scén vysvětlit nedokážu. 7+ P.S: Překvapuje mě, že si pan režisér nevzpomněl na McAvoye. Jeho účast v minisérii ale byla zřejmě překážkou. (18.05.2009)