Vlna

Musím uznat, ač se mi líbí Satisfaction, měl jsem té písně během všech dílů už opravdu plné brejle. Vystříhat neustálé flashbacky dát tomu trošku větší šmrnc a celkově z třídilného cyklu udělat jeden, dle mého názoru by to byl jednoznačně nadprůměrný film pro kino. Pánové Bartoška, Šmicer a Dlouhý - palec nahoru. Krom již zmiňované otravné skladby, soundtrack perfektní. (29.12.2011)

Film má silně sestupnou tendenci, první díl na mě místy i zapůsobil, druhý ve mě probudil rozpaky a závěr mě nudil a nepřekvapil. Tahle detektivní historka by se dala klidně vtěsnat do jednoho filmu a divák by pak donekonečna nemusel sledovat stále se opakující záběry a zdlouhavé střihy, které nijak neoživí nemožně načrtnuté postavy, jimž by sebelepší herec nemohl poskytnout kýžené charisma. A to jsem se tolik těšil na pořádný český thriller se zajímavou zápletkou! (25.02.2008)

Poslední část ukázala, že lineární vyprávění by slušelo celému filmu mnohem více, čímž by se také podstatně zkrátila jeho délka, zrychlilo tempo a ubyl by prostor pro zbytečně okaté a samoúčelné exhibice s narativní i formální stránkou. Takto působil film v prvních dvou částech jako jeden velký zmatek, kdy se děj kvůli neuistálému opakování záběrů posouval kupředu doslova hlemýždím tempem, příčemž struktura příběhu neměla konce ani kraje. Je jasné, že to byla výzva divákovi, aby zapojil své mozkové buňky, ale zde bez dalšího platilo, že někdy i méně je více. Je třeba pochválit na české poměry docela rychlou reakci na světovou událost (jindy ta reakce trvá třeba patnáct let, viz sametová revoluce, opět jako první zpracovaná Jiřím Svobodou - nepočítáme-li Troškův narychlo splácaný paskvil Zkouškové období). Tím však přínos scénáristy Josefa Klímy končí, neboť slušný námět byl dále rozvíjen dosti toporným scénářem a dialogy, který se omezoval na jednovětá prohlášení anebo hysterické výkřiky. Až ve zmíněném třetím díle vložil postavám do úst i komplikovanější souvětí, které se občas zdály být i na místě a měly svou pointu. O zbytečné režisérské exhibici již také byla řeč. Jiří Svoboda na svých přednáškách na FAMO v Písku říkal, že t.č. ještě neví, jakým způsobem se povede natočit onu osudovou vlnu. Pokud tedy můžeme aspoň něco ocenit z ve filmu nabídnuté ukázky všeho, co televizní technika dokáže, tak by to byla určitě ta vlna. Zbytek přetechnizovaných pasáží se však jeví spíše mechanicky než působivě. Do toho všeho se line vtíravá melodie písně Rolling Stones, se vší úctou k písničkářství Jiřího Schmitzera (které je mi jinak velmi sympatické), on není zrovna vhodným revivalem Micka Jaggera. Škoda, vzhledem k pohotové volbě námětu, postavě režiséra a plejády skvělých herců, kdy i do nejmenších štěků byly obsazeny známé tváře, se film mohl stát kultem a snad možná i měl tyto ambice. Místo toho jsme však byli po tři nedělní večery svědky velkého zklamání. Jiřího Svobody si jako filmaře vážím, ale příště by se mohl více krotit. (25.02.2008)

Tak tady se filmaři sekli, a to hodně! Pod rukama měli perfektní látku, ale využít ji nedokázali. Jak atraktivní příběh mohl vzniknout v pozadí této přírodní katastrofy, bez zbytečných zátěží, které by celý děj komplikovaly! Ve snaze přiblížit se snad hollywoodským filmům se autor scénaře vůbec netrefil do černého, ba právě naopak. Vznikl podivný příběh s podivným dějem, který začne nudit ještě před koncem prvního dílu. A zachránit to nemůže ani atraktivní vzhled Jiřího Bartošky či Táni Pauhofové... (02.03.2008)

Maximálně nelogický scénář spoléhá zejména na všemocnou a všudypřítomnou náhodu a na blbost diváků. Solidní kamera, zajímavá hudba a slušné herecké obsazení pod Svobodovým vedením dává filmu poctivý (netelevizní) výraz, ale všudypřítomné flashbacky nudí čím dál víc a spousta nakousnutých motivů je po chvíli naprosto zapomenuta. Bez použitelného scénáře by se točit nemělo (50%). (25.02.2008)