Medená veža

Jakpak to, že jsem do svých sedmadvaceti let nespatřil tuto Slovenskou Tatranskou nádheru v hlavním vysílacím čase na České televizi..?..ne, nechci znát odpověď, raději znovu strčím do mechaniky DVD...a budu snít o tom, že se nebojím výšek a slezu jakoukoliv skálu. Příběh o kamarádství, ženách a silných charakterech si místo v mém po dálkách volajícím srdci našel okamžitě... (30.06.2008)

Pekny pribeh o tom, ako jedna samica zlikvidovala kamaratstvo troch muzov. A slovenske hory dokazu byt pekne krute niekedy ...... najma Vysoke Tatry. Kazdy ich podcenuje /ked som zvladol Alpy, Tatry mi nemozu robit problem, nie ? ..../. Su to najmensie velhory Europy, ale stale klasicke velhory so vsetkym, co k tomu patri. Za to, ze ich ludia casto podcenuju, sa vedia kruto pomstit. Kruto. A okrem zniceneho kamaratstva je Kobaltova veza aj o tomto. V roku 1970 vdaka Moskovskym protokolom 1968 uz normalizacia bezala naplno, a tak reziser Martin Obleceny a tvorcovia chceli natocit nieco, v com nebude normalizacia a sivost a sedivost kazdodenneho zivota pevne zviazaneho normalizacnym rezimom. Normalizacia totiz zarezavala uz vsade : film, hudba, politika komunalna aj vysoka, rozhlas, televizia, noviny - proste vsade. Chceli ujst daleko /do velhor/ od normalizacneho rezimu a normalizacnych sudruhov. Preto vznikol tento film. Olovnatu Vezu mozno este stale povazovat za mimoriadnu kvalitu konciacich sa 60. rokov. A jednoznacne je to pre mna najlepsi diel trilogie - kvalita oboch dielov nema sancu na najlepsiu jednotku. Rezia Martina Obleceneho taktiez na urovni. Kecom a dristom okolo toho, ze vznikla atmosfera niecoho neuchopitelneho a nenavratneho som nerozumel nikdy - a ani im nechcem rozumiet! Za rok 1970 mam vsak ovela radsej Tapakovu Rysavu Jalovicu a Ctyri Vrazdy Staci, Drahousku. 86 % (04.05.2013)

V těžkých dobách plíživé ideologizace se Martin Hollý se svým štábem a tehdejší slovenskou hereckou špičkou sebral a odjel do krásných končin tatranských hor natočit baladický příběh tří kamarádů, do jejichž života zasáhne femme fatale v podání půvabné Emílie Vašáryové. Film plný opravdových citů, které nikdy nesklouznou do kýče, věrného přátelství, lásky, žárlivosti, humoru i tragiky. Kamera jakoby přímo milovala tatranské štíty, Liškova hudba zas filmu dodává ten správný emocionální říz. Na velkém širokoúhlém plátně s restaurovanou kopií to byla přímo mňamka. (31.07.2006)

Tak tohle se u mě nesetkalo s žádným účinkem. A to je velká škoda, protože snímek je natočen na barevný širokoúhlý filmový formát značky Kodak, na který se v těchto létech moc netočilo. I krásné prostředí hor má svoje kouzlo, ale to je asi tak všechno. Příběh je hrozně naivní a působí jaksi rozpačitě. Vyprávění o třech kamarádech, do jejichž života vejde žena postrádá logiku a emoce nefungují. Film nefunguje ani jako balada, ani jako drama. Dokonce mě i rozčilovala stále do kola se opakující hudební smyčka mistra Lišky (tohle jsem ještě nikdy nenapsal, protože pan Liška je můj kultař největší). Prostě se omlouvám, možná mě snímek úplně nesedl, tak jak by měl, ale i přesto víc než za dva dát nemůžu. (30.05.2017)

„Teraz už vieme, čo sme vtedy nevedeli: že človek môže do hôr zutekať pred ľuďmi, ale neutečie pred sebou.“ Fascinujúce, úžasné, strhujúce, veľkolepé, uhrančivé, kruté, smutné, príbeh mužov, ktorých zničila žena, ich priateľstva i smrti, kruté slovenské hory, podmaľované úchvatnou hudbou a skvelými hereckými výkonmi. Podľa mňa nestarnúci film a jeden z najlepších, aké Slováci kedy nakrútili. (21.12.2004)