2012

Scénář: Roland Emmerich, Harald Kloser .. Katastrofický Emmerich, jak ho mám rad. Tradičně, bez krve, sexu, s porcí rodinných hodnot, vtipného pomrkávání a vizuálně dokonale (z)ničeného světa. Škoda jen, že i konec neměl koule, jako nedavný Knowing. (14.11.2009)

Ideově zaseklé v devadesátkách, rozpité jako stopáží, tak ratingem (klidně na film vezměte babičku, bude se dobře bavit) s jako obvykle civilním Cusackem v hlavní roli. Emmerich si ale spirálovitý sestup ke stále absurdnějším scénářům, nebo spíš chatrně maskovaným záminkám k likvidaci planety, plně uvědomuje, a tak diváka bombarduje ohranými klišé, často dotaženými ad absurdum, kdy se odněkud vynoří hláška nebo řešení, které byste čekali spíš od Toma a Jerryho. O občas vrávorajících tricích a okaté docukameře (digitál prosvítá jen na některých místech) už tu řeč byla, ale 2012 je většinu své mamutí stopáže dechberoucí, zábavná a předvídatelná tak akorát, aby se udržela v mantinelech přihlouplé zábavy pro eskapisty, nasteroidované egem německých puntíčkářů za kamerou. K bezkrevnému techdemu má Emmerich daleko, k opravdovým devadesátkám taky, ale touhle opožděnou letní petardou byste na velkém plátně pohrdnout neměli, i přesto, že posledních třicet minut budete víc zkoumat dno popcornového kýblu, než dění na plátně. :) 7/10 (05.11.2009)

Splácanina všeho možného, která je ještě povrchnější a tupější, než si dovedete představit, ale naštěstí obsahuje i několik sekvencí, které pobaví, anebo seberou svou spektakulárností dech. Emmerich sice neumí moc pracovat s emocemi (enormní tlačení na pilu v mém případě slzné kanálky vysušuje), s vyprávěním je na tom ještě hůř, ale když pomůžou kluci z ILM, sympatické postavy (záležet vám na nich však nebude) a povědomý soundtrack, dá se tahle globální apokalypsa přežít bez újmy na zdraví. Jen by to příště chtělo trochu soudnosti a stříhat hned, jak se objeví nadměrné množství patosu a dialogové vaty. Závěrečná čtyřicetiminutovka vypůjčená z Titanicu (jen o řád horší a digitálnější) měla komplet skončit na podlaze střižny. Plus velký nedík za prapodivnou digitální kameru. Jako by občas zaskočil na scénu duch Casper. 5/10 (05.11.2009)

V rámci Emmerichova katastrofického rybníčku obstojný počin, který nestihne po celých 150 minut nudit. Děj neustále někam zuřivě uhání (a oproti obdobně stavěným druhým Transformers je k tomu zde pádný důvod), akční pasáže jsou monstrózní, nápadité a za účelem wow efektu vkusně nepravděpodobné a co je nejdůležitější, Emmerich prostoduchost nezakrývá, ba naopak je mu zde pilířem vzniknuvšího universa, jehož hlavními zákonitostmi jest porušování zákonů fyzikálních a naprostá odevzdanost diváka při sledování úkazů typu „přední hlavy světa mají neustále o všem přehled“ atd. Chyba však nastává v naplnění druhé poloviny archetypu emmerichovsky teatrálního blockbusteru, kdy jednotlivé linky z různých koutů světa, průběžně se slévající v jednu hlavní, nemají žádnou užší spojitost (čímž film pozbývá výraznějšího účelu a nabývá na roztříštěnosti) a shází opravdu sympatičtí, rázní či komičtí hrdinové, tudíž i patřičné žánrové zastoupení (Cusack je v roli tahouna pouze fajn, více než potrhlé komické figurky pobaví dialogový eufemismus o partnerské krizi v praxi). 2012 nechybí nadhled, průhlednější napětí, empaticky podaný patos ani další typicky emmerichovské atributy v čele s hromádkou bortících se pixelů, bohužel zdaleka nedosahují úrovně, nápaditosti ani vzájemné konzistence ID4 (v podstatě v žádném ohledu neplatí pověstné dotažení pantů) a oproti Dnu poté se snad ještě více prohloubilo dějové i formální pusto, jakož i Emmerichova náhlá nejistota v archetypu, který spoluvytvořil. (06.12.2009)

Vlna nad střechou Pamíru, zastaví i dětskou urinu.. Myslel jsem si, že mi dříve za barákem přistanou mimozemšťani a utřou mi prach v obýváku, než abych jednou musel pravit: „Zlatý Armageddon!“ Říkáte demence, scény over the top, patos a klišé vyhnáno do absurdna? Já toho neviděl o nic víc, než v kterémkoliv jiném předchozím kasaštyku stuttgartského kazisvěta a i kdyby tomu tak bylo, nejsem pokrytecký blázen, abych to znenadání začal považovat za ctnost a rozplýval se nad jeho vzácným darem nelevně nudit. Rolande, táhni na místo, z něhož každé ráno na toaletě Bílého domu vychází prezidentská stolice před vklouznutím do keramické mísy s nápisem Made in China, protože tebou přinášené guilty pleasure si můžu vyložit leda tak, že "vinen" jsi těmi roky vraždění mého oblíbeného žánru, přičemž není nikoho, kdo by mu pomohl, či tebe zastavil a "potěšení" by mi přinesl okamžik, kdyby sis narval americkou vlajku pruhama napřed do prdele, na ruličku z toaletního papíru zabroukal s rukou na hercně 'Star Spangled Banner' a pak by tě privátní vlna tsunami definitivně spláchla ze zemského povrchu.. Závěrem mi dovolte poupravit slavný výrok policisty Mariona Cobrettiho: „Emmerich je nemoc a tlačítko OFF na dálkovém ovladači DVD je lék...“ (27.07.2010)