Bouřlivé výšiny

Měla jsem náladu na toulky vřesovištěm, něžnou ale nenásilnou romantiku a nějaké "historické" drama jako je třeba Jane Eyre. Po shlédnutí mám však dojem, jakobych se dívala na nějaký dokument. Natočené to bylo krásně a opravdu citlivě, ale režisérka se tak soustředila na záběry mrtvých zvířat nebo deštivého počasí, že úplně vypustila příběh nebo snad nějakou psychologii postav. Sem tam se konal nějaký ten dialog, aby se neřeklo. S takovou by se opravdu neměly točit filmy (i když se na to pěkně kouká), ale dokumentární pořady. Nemluvě o hloupém scénáři, který neodpovídal tehdejší době (WTF a okay?) ..Po technické stránce tedy zážitek dokonalý, ale jinak jsem usínala nudou. Jestli je i knižní předloha o ničem, tak si ji rozhodně nepřečtu, jak jsem se chystala. Dvě hvězdičky za vizuál+Kayu, která se na plátně objevila až trestuhodně málo. (25.11.2012)

Sledovat (nebo číst) Větrnou Hůrku (alias Bouřlivé výšiny) je pro mě vždycky náročné. Ta vášnivá destrukce, nenávist a láska - prostě všecho je tam na mou křehnou psýchu moc vypjaté. To ovšem v tomhle zpracování nehrozí. Nelíbí se mi jak byl posunut vztah Katka-Heatcliff, nebíla se mi délka záběrů beze slov a z kamery jsem měla mořskou nemoc a 129 minut? Proboha proč? (03.06.2012)

Nádherně poeticky a syrově naservírované. Podle mě skvěle vystihuje pochmurnou a místy hrozivou atmosféru knihy. Hodně tomu přispívá skvělá kamera ( nádherná příroda) a zvuk- který není během filmu doprovázen žádnou hudbou, což je právě hlavní příčina toho, proč všechno působí tak syrově. Jediné co bych snad vytkla jsou (občas) pokulhávající dialogy a taková jazyková slátanina- trocha moderního přístupu, což trochu kazí celý dojem. ...Tenhle film rozhodně není pro každěho, nebo to chce mít možná jen správnou náladu, ale mě rozhodně sedl. (11.05.2012)

,,NA VÝŠINÁCH JE TO JINÉ….“ /// (NAŠEL JSEM HO VENKU…) Tak tak, dobrej křesťan venku černocha nenechá. Roztřesená kamera sleduje jak mladík po očku šilhá po dívce, smrdí to láskou. Venku fouká vítr (furt, až mi je z toho kosa), na obloze hejno ptáků, po louce se honěj psi a mládežníci se válej v bahně (nesmím zapomenout na dramatickou pauzu se záběrem na mokrou větvičku – napsal bych vlhkou, ale…). Asi tak 50x zfilmovanej příběh o nepřející lásce, nepřející rase, plnej anglickýho počasí a kamerových záběrů ,,na nic“ (kameraman zřejmě dostal životní šanci vyzkoušet si všechny čudlíky na kameře a splnit všechno, co ho kdy v kamerových fantaziích napadlo – radši nemyslet, co může znamenat ten třes…). Život v osadě o pár číslech v 18.století, sleduje zajímavě rozmezí cca 30ti let. Děti rostou a rostou a jak už to tak bejvá, přichází obrat a já nevím, jestli ten tragickej příběh lásky co zabíjí, není spíš pro masochisty nebo sadisty. Byť romanticky založený. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román ,,Na větrné hůrce“, kterej v roce 1847 napsala Emily Brontë, číst nebudu. 2.) Zjistím jaký to je, když se černoch stane bratrem skinheada. 3.) Vždycky mě dojme, když se lidi romanticky 5 minut válej po mrtvole. 4.) Thx za titule ,,Stuďo“ a ,,rad.mas“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (30.07.2012)

Co se týče děje - velmi slabé, ale práce kamery výborná. Naprosto podtrhuje atmosféru, již jsem cítila při četbě knihy. Detailní záběry na přírodu působí poeticky, ale zároveň realisticky. Kaya Scodelario je sice krásná, ale její způsob herectví se nijak neodlišuje od její role v seriálu Skins. Adaptace z roku 1992 s Juliette Binoche a Ralphem Fiennesem mě zaujala víc. (02.11.2012)