Temné stíny

Pro mě čistá ukázka, co je v Hollywoodu poslední roky čím dál víc špatně. A je mi líto Burtona, kterého jsem dosud měl rád hodně, kam až klesl. Měl jsem úplně stejný pocit jako kdysi z Lemony Snicketa -- naprostá režisérská bezradnost, co to žánrově vypráví. Proč je vedení gagů jako v komedii a předkládá nám věci, které nejsou ani trochu legrační? Nikoli jen formou, ale ani obsahem. Ale problém je ještě horší. Pokud dostanete na talíř směs několika věcí, které už jednou před recyklací prošly zažívacím ústrojím, tak ani spousty digitálních dochucovadel a luxusních hereckých voňavek neskryjí, že na něm máte ho...... dně hnusnou věc. O to hůř, že některé ingredience už před původním pozřením nebyly nějak slavné (hupírská romantika "kousneš mě, a já budu nesmrtelná, ale přijdu o duši", heršvec, to už někde bylo, ne? ... modří duchové s rozevlátými vlasy poletující po zámku... a vůbec tehle zámek s americkou rodinkou, depresivní dcerou a morbidním synkem, to je taky nějak... atd... no jako kdyby to aspoň byla parodie na způsob Vřískotu, dejme tomu, ale ani tahle rovina nebyla zvládnutá... btw. já vím, že tyhle věci "vznikly" po původním seriálu, ale podobnost je trochu moc přesná). Shrnuto, a to jsem ani nemusel argumentovat takovými podružnostmi jako logika děje a důvod umístění do 70. let (ani jeden pořádný vtip nebo odkaz nebo dějově funkční detail). 3/4 času pokleslá čelist, jestli se mi to nezdá. Ach jo, ach jo, upřímná slza v oku. (28.05.2012)

Green má (nielen) chválitebné kozy, Pfeiffer je po kolagénovej injekciíí, Depp nám herecky vädne a Burton tvorcovsky tiež. Už to nie je ona súdržná ríša plná potrhlých podivínov chŕliacich nemiestne hlášky, okultistických reálií navodzujúcich mrazivé chvenie a dokonca ani poriadny závan kedysi všadeprítomnej morbidity, ktorá sa u tohoto iluzionistu stala nepopierateľným "trademarkom" už na počiatku jeho pôsobenia. V "Dark shadows" odznievajú len zanedbateľné echá týchto pôvodných návykov, do polky nezáživný "introduction" vrátane bezpredmetného plkania (tzv. 70´s na silu), od polky niekoľko podarených výstrelkov do vzduchu (táborák, sex) a ďalej len demo verzia "Death becomes her." Požmurkáva sa na dejiny mysticizmu i society (vampíri, hippies, etc.) a rukami-nechtami sa vsugerováva "feeling" z "Corpse bride"-to mi príde milé, ale prosím pekne ako celok: plochá haravara s príchuťou telenovely. Vďaka za otvárací song "White satin" (dubstepová prerábka od Zeads Deadov u nás v izbe veselo vyhráva cca. 1x do týždňa), za precítený epilóg & "We'll see you next time Timy." (16.05.2012)

Sice jeden ze slabsich kousku Tima, ale rozhodne ne takova sracka, jak to podle hodnoceni vypada a jak jsem se bal. Jsou tu dva problemy, jednak pribeh by moh bejt alespon trochu komplikovanejsi a v nekterejch momentech promyslenejsi a hlavne Tim poradne nevedel, co chce vlastne natocit za zanr. Stridaj se tu tak sceny, ktery by obstali v lecjakym upirskym hororu se scenama s hipikama, uchylnou hudbou a prebarvenou stylizaci, misty to je uchylny, misty vtipny a misty proste nijaky. A tak trochu se to rozpada prave na tyhle jednotlivy sceny. Depp sice nesleze ze sceny a snazi se jak o zivot, ale jeho upir je hlavne divnej se svejma 200 let neaktualnima hlaskama a prekvapenym vyrazem na cokoliv modernejsiho. Nicmene semtam mu scenar do huby nejakou tu vychytanou hlasku strci. Ostatni herci jsou samozrejme proti borci Deppovi nevyrazny, ale uchylnej sluha Haley nebo super sexy Green jsou fajn. No ale jinak je Burton stale ve forme, takze perfektni stylizace, super triky i hudba a kdyby se trochu vypiloval scenar, byla by to pecka, ale i tak jsem spokojenej, par nudnejch mist se precka a zbytek je pohodova hororova komedie s par skvelejma momentama. (05.09.2012)

Je hrozná smůla, že ve chvíli, kdy většině diváků došla s Timem Burtonem trpělivost, přišly právě Dark Shadows. Mistra podivína mám totiž rád a příběh Barnabase Collinse mi přijde lepší než rychle vyprchávající Alenka i burtonovštější než hodně vydařený Sweeney Todd. Na Collinwoodu se totiž děje spousta vylomenin, u kterých žasnu nad režisérovou fantazií nebo se jen těžko bráním smíchu. Johnny Depp funguje jako netypický hlavní hrdina bez mrknutí oka a zbytek filmu si pro sebe i na menším prostoru krade pubertální princezna Chloe Moretz. Na vlnách Elfmanova soundtracku jsem tak doplul až na 90% s menší rezervou pro odstup a další projekci, která o pár let později potvrdila, že na rozbouřených útesech tehdy uvízla vzácně nedoceněná podívaná. (30.05.2012)

Bavil jsem se, bavil, ale bohužel ne pořád. K tomu, co se dělo mezi prologem a koncem plesu, na němž vystupovala jakási Alice Cooper (nejšerednější žena, jakou jsem kdy viděl:) ), nemám jedinou výhradu. Film se odehrává v sympatickém polotemnu, humor v mém případě na úrodnou půdu padal (hlavně bonmoty sluhy Jackieho Earla Haleyho), Deppova kreace upíra obezřetně poznávajícího nový svět mě bavila (Mefistofeles!) náramně... A přitom všem to ještě stíhalo být napínavé a poutavé. Tak kde se stala chyba? Rozhodně v poslední třetině. Jakmile došlo na vyřizování účtů, lynčování rozlíceným davem a (sice) efektní finále, v němž se například z jedné postavy zcela nesmyslně stal vlkodlak, zíval jsem. Škoda, škoda, škoda. Nebudu kvůli tomu ovšem láteřit, že by Tim Burton byl vyčpělý a tak dále... On při čarování s atmosférou odvedl dobrou práci - jen měl bedlivě dohlížet nad scénáristou, který se očividně utrhl ze řetězu jen proto, aby film na poslední chvíli digitálně využil štědrý warnerbrosácký rozpočet. Nebo že by ho někdo zhypnotizoval? (14.05.2012)