The Postman Always Rings Twice
Režie:
Tay GarnettScénář:
Niven BuschKamera:
Sidney WagnerHudba:
George BassmanHrají:
Lana Turner, John Garfield, Cecil Kellaway, Hume Cronyn, Leon Ames, Audrey Totter, Jeff York, Byron Foulger, Jeffrey Sayre, Harold Miller, Frank Mayo (více)Obsahy(1)
Film vycházející z příběhu Jamese M. Caina se točí kolem destruktivního vztahu dvou milenců. Jejich problémy se nakupí poté, co skoncují s manželem, který jim překáží. Nick Smith, majitel restaurace u silnice, si najme Franka Chamberse jako pomocníka. Frank se zaplete s Nickovou krásnou ženou Corou. Ta přemluví Franka, aby jí pomohl zabít Nicka "nešťastnou náhodou". Ale víte, jak dopadají ty nejlépe promyšlené plány? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (73)
Nemůžu si pomoct, ale tady jsem čekal opravdu hodně víc. V první řadě je to Lana Turner, která mi absolutně nesedla a díky tomu jsem si ani neužíval moc celý film. Herecké výkony jsou vůbec něco, co mě tady neoslnilo. Předloha podle všeho dobrá, příběh sám o sobě není špatný, ale tohle provedení opravdu neberu jako výjimečné. ()
Další ze skvělých zástupců film-noir. Od počátku se dá tak nějak tušit, o co půjde, ovšem jak se co bude vyvíjet, to už tak zcela zřejmé není. Ke konci snímek nabírá na napětí, divák může být na vážkách, zda ústřední dvojici fandit či ne, zda je vůbec morální s nimi soucítit. Potěší také prostředí a atmosféra. S mírně přivřenýma očima dávám 5*. ()
S tímhle námětem to mohl být klidně nejlepší noir všech dob, ale ta strašlivá prkennost na všech úrovních je naprosto likvidační. Garnett je směšně teatrální a jediné, co jakž tak zvládá, je nabízet sexy pohledy na Turnerovou. Vést k pořádnému výkonu už ji ale nedokáže. Skutečné zklamání, na tenhle film jsem se těšil dlouho. ()
Cainova předloha, to je plebejsky prostým jazykem vylíčený příběh naplněný živočišnými vášněmi, ve kterém se jeho jednoduchý vypravěč s předsudky vůči práci, policajtům, Řekům a Mexikánům sám místy trochu ztrácí a z kterého jakoby mimochodem vyrůstá pocit osudovosti a málem existenciální úzkosti. Garnettova verze podává tutéž zápletku v líbivém noirovém stylu, ve kterém stejné osudové zvraty najednou vyznívají vyumělkovaně, uhlazuje divákovi cestičku zjednodušováním a doslovností (pro jistotu po lopatě odůvodní i toho v románu nevysvětleného pošťáka z titulu), místo temných pudů nabízí kodexově krotký hollywoodský glamour 40. let: „Then I saw her. She had been out back, in the kitchen, but she came in to gather up my dishes. Except for the shape, she really wasn't any raving beauty, but she had a sulky look to her, and her lips stuck out in a way that made me want to mash them in for her.“ … „You think I'm Mex. … I may have dark hair and look a little that way, but I'm just as white as you are.“ vs toto. Ne že by se na to nekoukalo hezky, ale skoro bych řekl, že i ten studený čumák Visconti z toho tenkrát vymáčkl větší šťávu. ()
Výborný film, jehož atmosféra mě vždy ohromí :) Nejvíc se mi líbilo to, že zpočátku není přesně jasné z jakého důvodu si krásná, mladá, velice atraktivní žena vezme muže, který k ní absolutně "nesedí". Až po určité době to sama ve filmu objasní, ale i tak mě to stále zaráží...Já prostě miluju americké filmy z 30.,40. a 50.let :) Zcela souhlasím s komentářem uživatele Kulmon. ()
Reklama