Milý Johne

Na mě tahle romanťárna od Lasseho Hallströma zapůsobila víc, než jsem čekala (a rozhodně víc, než Zápisník jedné lásky, který mě vyloženě nudil). Ústřední dvojka byla dobře vybraná a chemie mezi nimi rozhodně fungovala, tatínek a Amandin zpěv byl milým oživením. Co mi trochu pokazilo dojem, byl závěr, takže ta 4* je slabší. Tu závěrečnou scénu bych prostě smazala, kazí celý film. (26.07.2010)

Filmy Lasseho Hallströma mají pro mě, podobně jako asi pro spoustu diváků, sestupnou tendenci. Pokud bych měl hodnotit pouze příběh Dear John, tak se nejedná zase o kdovíjaký průšvih, ten nastal až nevhodným výběrem herců. Dvojici Tatum Seyfried jen velice těžko mohu uvěřit zamilovanost. V těch hercích to prostě nevidím. Z Tatuma žádný mimořádný herec nikdy nebude. Spíše je to takový odříkávač textu bez špetky talentu. Je blbé že na něj Lasse vsadil. (18.05.2010)

Milý Johne, jsi tak sladký, že bych tě hýčkala, pečovala o tebe s láskooou a oddaností o rozměru oceánu a síle zelených baretů. I kdybys jen hýbal brvou a napínal svaly na krku, jak ti to krásně šlo ve vypjatých situacích, pokaždé bych ti nasekala minimálně 4*, aniž bych hla brvou a svaly by mi ztuhly jak nedělní tatínkovy lasagne. Takhle nějak si představuji prodlouženou zastávku přírody na cestě štědrosti. Klidně bych byla jen vlnkou, na které tak elegantně surfuješ nebo ji brázdíš svým dokonalým hříšným tělem a klidně budu jen tím pitomým prknem. (15.12.2012)

S Hallströmem máme poněkud chladný vztah. Jeho filmy považuji za řemeslně zručně natočená, ale dějově ne moc odvážná melodramata. Ne jinak je tomu i v případě Milý Johne. Příběh se odvíjí v rámci žánru poměrně otevřeně a vždy je několik možných variant, jak se bude vyvíjet dál, ale zkušený divák je všechny zná předem a ani jednou není překvapen. Hallström to jako šikovný režisér mohl jistit určitou nadsázkou, bohužel ale svůj film byl nucen natočit pro americké diváky, a tak vše bere nesmírně vážně, ale přitom povrchně. Napadlo mě, jak by asi vypadala verze, kterou by natočil ve Švedsku - hutné drama o lásce, jejíž štěstí ústřední pár tak dlouho pokouší. Jako film pro příjemný večer s vaší drahou polovičkou ovšem můžu patálie prkeného Tatuma a zastydle pubertální Seyfriedové doporučit. (09.03.2010)

Amandu Seyfried moc nemusím, z jejího kukuče mám noční můry. A tak jsem se zaměřil spíše na Channinga Tatuma a musím říci, že ten kluk se lepší s každým filmem. V Dear John předvádí zatím to nejlepší, co je od něj možno vidět. To však nic nemění na tom, že se k Amandě nehodí a chemii mezi hlavní dvojicí jsem po celých sto a osm minut hledal marně. Film nefunguje ani jako válečný, ani jako romantický. Drama je to obstojné, zejména když se do záběru dostane Richard Jenkins či Henry Thomas, těch je pro podobné filmy škoda (snad si jen zvedají sebevědomí s vědomím, že všechny hravě strčí do kapsy). Navíc se nedá čekat ani žádný velký zvrat, už samotný název vyzrazuje příliš mnoho (Dear John letter). Na rande je film nejspíš jako stvořený, jinak ale nevidím žádný jiný důvod si ho znovu pouštět. (13.09.2010)