Zkáza lodi Gustloff

Na TV film to ušlo. Samozřejmě se tam více mluvilo než dělo. Do toho nacisti, agenti, láska, hodný kapitán, fanatik, zlý kapitán bla bla atd... Řada reálií však seděla. Zejména živelné nastupování uprchlíků (díky čemuž se dodnes neví přesný počet obětí) bylo věrně znázorněno a i některé animované pohledy na Gustloffa se mi líbily. Ve srovnání s touto katastrofou a počtem civilních (zejména dětských a ženských obětí) je ztroskotání Titanicu jen malým žblunknutím. (25.01.2011)

Velmi hezký hraný dokumentární film o největší námořní katastrofě v dějinách lidstva, o které se ale nikdy moc nepsalo, což je nakonec celkem logické, protože šlo o loď, která dopravovala prchající výkvět jednotek SS a Wehrmachtu, před postupem sovětské armády. Na loď se však naneštěstí dostala i spousta žen a dětí. Celkem se obětí útoku sovětské ponorky stalo na 8 000 pasažéru této lodi. Každopádně snaha evakuovat tisíce lidí, vojáků i civilistů, luxusní výletní lodí přes Balt, v té době plně kontrolovaný Rusy, a navíc bez zajištění, byl ze strany německého velení neomluvitelný hazard. Jinak to ani dopadnout nemohlo. (24.04.2015)

Až do této chvíle jsem vůbec nevěděl, že nějaká loď Gustloff existovala. Vše zastínil TITANIC. Takže jsem rád, že jsem se dozvěděl něco nového. Nicméně film se děsně táhl. Potápění lodi trvalo pouze pár minut, takže akce žádná. Ale na TV film to ušlo, takže pro mne to byl spíše průměrný film. (19.12.2008)

Dvoudílný televizní německý film o nejhorší lodní katastrofě, k níž došlo v průběhu 2. světové války a zahynulo při ní 6 - 9 tisíc lidí. Bez nějakého většího překvapení nebo větší dramaturgické linky lineárně a až dokumentaristicky vyprávěný příběh o největší námořní katastrofě, kdy zásah sovětské ponorky stál tisíce německých uprchlíků život. Už od úvodních scén tvůrci citově vydírají - jestliže někdo hned v úvodních scénách umírá, jsou to malé děti. Bledá tvář holčičky, pláč dítěte v pozadí, v šátcích zabalené nemluvně. A touto vyděrčaskou cestou se film ubírá dál, abychom po třech hodinách plakali nad osudy zemřelých. Osobně podobné citové vydírání nemám rád, i když filmařsky je snímek velmi precizní - jak je ostatně u Němců zvykem. Jednotlivé záběry jsou i trikově a výpravou na velké výši. Ale přece jen sledovat tři hodiny osudy lidí, s nimiž se snad ani nechceme sžít, když víme, že většinou všichni zemřou, je poněkud nudné a zdlouhavé. Navíc chybí poněkud hlubší vysvětlení, proč na jaře 1945 ti lidé prchají ze svých domovů zrovna před sovětskou armádou. Čeho se báli? A ostatně ta loď Gustloff byla válečná a měla výbavu na ničení sovětských ponorek. To jen tak por úplnost. V jedné z rolí se objeví i česká rodačka a herečka Dana Vávrová. (19.12.2008)

Napařit ne dvakrát dobré hodnocení filmu, jenž zobrazuje tragickou, skutečnou událost ne zcela nepietním způsobem, není úplně snadné, ale jsou chvíle, v nichž není zbytí. Vilsmaier Stalingradem dokázal, že válečná témata i dlouhé filmy umí. Rozklad lidské osobnosti, který v něm předvedl, je něco, co v Gustloffovi nedokázal vyrovnat. A přitom si lze povšimnout některých paralel, např. snaha dostat se na loď tady je téměř jako snaha evakuovat se letadlem tam. Emoce i rozum však zůstaly v obou případech uvnitř stalingradského kotle. Již ve Stalingradu jsem nebyl úplně nadšen tím, že jako hlavní postavy si Vilsmaier vybral morálně neklopýtající dobré duše, které si tuhle válku nepřály, čímž výpověď filmu lehce degraduje. V Gustloffu však tímto mnou nevytouženým směrem zachází ještě dál, do vod, ve kterých ti dobří vždy věděli, že se ten Hitler neměl poslouchat, že teď musí přijmout trest za způsobené zločiny, kterým nikdy nechybí odvaha, čest (podvádění je u nich motivováno vznešenou láskou a touhou pomoci bližnímu svému). Ti špatní, naopak, cítí poslední zbytky loajality k říši a plní rozkazy tak, jak jim jejich chybějící srdce káže. A nakonec se stejně ukáže, že jsou to zrádci. Ani půjčování si motivů z Titanicu, který je zřejmě laťkou, již je touženo přeskočit, nijak snímku nepomáhá. Koho zajímá u takové události nějaká lovestory? Koho zajímá ta trpká ironie osudu, že se někdo chce dostat a dostane na loď, na které být neměl? Kdo dvakrát potřebuje ve svém životě vidět, že ženám z potápějící se lodi, houpe se na krku jakýsi přívěsek? Já ne. Také ústřední hudební motiv, který ve Stalingradu poháněl vojáky k pochodu do zkázy, nemá na Gustloffu tu správnou sílu... Slaboučké ***. (01.07.2009)